23 C 39/2016 — Krajský soud v Ostravě

1. Žalobce žalobou včas podanou dne [datum] se domáhal vydání rozsudku, podle kterého mělo být nahrazeno rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro [územní celek] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] [číslo] [rok] [spisová značka]. Žalobce požadoval, aby mu jako oprávněné osobě byla vydána část pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] [anonymizováno] [příjmení]. Dále žádal, aby předmětná část tohoto pozemku mu byla vydána včetně součástí a příslušenství a veškerých věcí movitých, které s nimi funkčně souvisely nebo souvisejí. Podle uvedeného správního rozhodnutí správní orgán rozhodl dne [datum] tak, že se žalobci nevydává pozemek p. č. PK [číslo] lesní plocha sloučená do p. č. KN [číslo] v k. ú. [obec] [anonymizováno] [příjmení]. Podle žalobce správní orgán rozhodl na základě neúplných skutkových zjištění a nesprávného právního posouzení věci. Tímto postupem byla práva žalobce dotčena, a to zejména právo na nápravu majetkové křivdy založené tzv. legitimním očekáváním a zákonem o majetkovém vyrovnání. Podle názoru žalobce správní orgán řádně neaplikoval správní řád, neopatřil si nezbytné podklady pro vydání rozhodnutí a nemohl tak zjistit stav věci. Nevypořádal se s důkazy, které žalobce na podporu svých tvrzení navrhl a předložil a spokojil se se zcela formálním závěrem učiněným zřejmě na základě několika izolovaných listin, aniž by věc posoudil v nezbytných souvislostech. Rozhodnutí správního orgánu trpí přepjatým formalismem, když ze skutečnosti, že žalobci nesvědčí formálně poslední vklad vlastnického práva učiněný před začátkem tzv. rozhodného období, tedy před 25. únorem 1948, správní orgán dovodil, že žalobci nesvědčí v rozhodném období vlastnické právo. Správní orgán se nevypořádal s navrženými důkazy a argumentací žalobce, a to zejména v souvislosti s dekretem prezidenta republiky číslo 5/ 1945 Sb. Zároveň lze z odůvodnění rozhodnutí dovodit, že žalobce nepožádal po druhé světové válce o vrácení majetku, který mu byl za nacistické okupace protiprávně konfiskován. Správní orgán se vůbec nevypořádal se žádostmi velmistra [jméno] [příjmení] o vrácení majetku, které toliko zmiňuje a ani se související argumentací žalobce. Související skutečnosti a argumentaci, která vyvrací nesprávné závěry správního orgánu, shrnul žalobce tak, že napadené rozhodnutí jde svými úvahami proti účelu restitučních předpisů vydávaných po roce [rok] a zejména proti účelu zákona o církevních restitucích, jehož cílem je zmírnění majetkových křivd způsobených registrovaným církvím a náboženským společnostem v rozhodném období. Rozhodnutí také neodpovídá obecně platným zásadám vedení důkazního řízení a hodnocení důkazů, který jsou závazné, jak pro řízení soudní, tak pro řízení správní. Skutečnost, že se správní orgán vůbec nevypořádal s tvrzeními žalobce a s navrženými důkazy a dovolává se ve svém rozhodnutí pouze výpisu z Pozemkového katastru a desek zemských a části korespondence z období vrcholného útlaku církví ze strany státu, má znaky svévolného postupu správního orgánu, který je nepřípustný. Žalobce konstatoval, že předmětná nemovitost byla dříve zapsaná jako vlastnictví [název subjektu] [jméno] [příjmení], tedy jako vlastnictví žalobce, v zemských deskách moravských (brněnských) ve vložce [číslo] pro k. ú. [obec]. Žalobce byl následně v důsledku nacistické okupace Československa rozpuštěn výnosem (dekretem) Říšského komisaře pro sudetoněmecké oblasti – komisaře k udržení klidu pro organizace ze dne [datum], [spisová značka] [značka automobilu] a jeho majetek byl zkonfiskován Velkoněmeckou říši. K rozpuštění žalobce a konfiskaci jeho majetku nepochybně došlo z důvodu politické perzekuce pro jeho podporu Československé republiky. Několik příslušníků žalobce navíc zahynulo v koncentračních táborech, další byli internováni. Po nacistické konfiskaci byla nemovitost přepsána ze Zemských desek brněnských do pozemkové knihy pro [katastrální uzemí], do knihovní vložky [číslo] zapsána na třetí subjekty, zejména organizace Velkoněmecké říše, které spolu s velkoněmeckou říši zanikly. Žalobce dále poukázal, že byl přijat dekret prezidenta č. 5/ 1945 Sb., odkázal na ust. § 1 tohoto Dekretu s tím, že v jeho světle je třeba pohlížet na výnos Říšského komisaře pro sudetoněmecké oblasti o rozpuštění a konfiskaci majetku žalobce a na něj navazující převody jako na neplatné. Statutární orgán žalobce, velmistr [jméno] [příjmení], se ještě v průběhu roku [rok] domáhal vrácení majetku žalobce. U nemovitosti zřejmě došlo k převzetí postupem podle zákona č. 46/ 1948 o nové pozemkové reformě, a to bez vyplacení náhrady. Dokládá to skutečnost, že nemovitost byla zařazena do seznamu B, který byl pořízen v rámci aplikace zákona č. 46/48 Sb. Jako vlastník zde byla pravidelně uváděna katolická církev, z doložených knihovních vložek však zcela jasně plyne, že vlastníkem byl žalobce. Poznámka v záhlaví knihovní vložky [číslo] v pozemkové knize pro [katastrální uzemí] odkazuje dále ke konfiskaci podle dekretu prezidenta republiky č. 12/ 1945 Sb. Z připojeného čísla listiny č. d. 1231/50 vyplývá, že poznámka byla zapsána teprve začátkem padesátých let. Odkaz na konfiskaci však podle žalobce není na místě, neboť konfiskace podle dekretu číslo 12/ 1945 Sb. nikdy pravomocně neproběhla, ani proběhnout nemohla. Žalobce v žádném případě nesplňoval kritéria osob, na které se dekret číslo 12/45 Sb. uplatňoval a navíc ke konfiskaci majetku podle uvedeného dekretu mohlo dojít pouze na základě řádného konfiskačního řízení, ke kterému v případě žalobce nikdy nedošlo. Nadto se v případě žalobce jednalo o tzv. církevní jmění, které jako jmění veřejnoprávní korporace konfiskaci podléhat nemohlo. Pokud jde o dekret číslo 12/ 1945 Sb., pak vzhledem k tomu, že žalobce byl nacisty rozpuštěn, je logicky zcela vyloučena možnost, že by jeho správa úmyslně a záměrně sloužila německému vedení války nebo fašistickým a nacistickým účelům. Nadto je třeba uvést, že podle § 3 dekretu číslo 12/1945 Sb. rozhodoval Zemský národní výbor příslušný podle místa, kde se nemovitost, která měla být konfiskována, nacházela, na návrh příslušného Okresního národního výboru o tom, kdo má být v souladu s dekretem číslo 12/45 Sb. považován za zrádce a nepřítele Československé republiky. Pochybné případy byl Zemský národní výbor povinen automaticky předložit ministerstvu zemědělství. K tomuto v případě žalobce nikdy nedošlo. Místo toho došlo za přispění ministerstva zemědělství výnosem Moravskoslezského zemského národního výboru, expozitura v [část obce], k prohlášení žalobce za zrádce a nepřítele Československé republiky, a to údajně podle dekretu 12/ 1945 Sb. V návaznosti na to byly v několika okresech vydány konfiskační vyhlášky, proti kterým podal žalobce prostřednictvím svého někdejšího na právního zástupce [titul] [jméno] [příjmení] odvolání. Lze však jednoznačně konstatovat, že zmíněné vyhlášky byly vydány v rozporu s platnými československými předpisy zejména s vládním než nařízením [číslo]. Současně je třeba uvést, že vzhledem ke skutečnosti, že tyto vyhlášky byly napadeny odvoláním, nemohly nikdy ani nabýt právní moci, proto je třeba na ně hledět, jako by vůbec nebyly podány. V okrese [obec] ([obec]), kam spadalo k. ú. [obec], nebyla na majetek žalobce vydána žádná konfiskační vyhláška. Ministerstvo zemědělství i přes četné intervence a odpor dalších ministerstev a v rozporu s usnesením vlády přistoupilo dne [datum] k faktickému převzetí rozsáhlých, zejména lesních pozemků a souvisejících hospodářských nemovitostí žalobce. Učinilo tak na základě rozhodnutí o převzetí ze dne [datum]. Převzata přitom byla zřejmě i předmětná nemovitost, ač k tomu neexistoval žádný právní důvod. Výše zmíněné akty ministerstva zemědělství byly předmětem řízení vedeného ke stížnosti žalobce a národní správy jeho statků u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. [číslo] O dané věci Nejvyšší správní soud rozhodl nálezem ze dne [datum], resp. ve změněném složení senátu dne [datum]. Uvedeným nálezem byla obě výše naříkané rozhodnutí zrušena, protože "žalovaný úřad nebyl oprávněn přikročiti ještě k provádění konfiskace tohoto majetku„. Nález byl připraven k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a byl také zapsán do knihy protokolů Nejvyššího správního soudu dne [datum]. 2. Další účastník řízení [účastník řízení] [anonymizována dvě slova] se žalobou nesouhlasil a navrhoval její zamítnutí. V obsáhlých vyjádřeních poukázal, že žalobce předmětný pozemek vlastnil do doby, než byl zkonfiskován Velkoněmeckou říší, přičemž žalobce byl výnosem Říšského komisaře pro sudetoněmecké oblasti [spisová značka] [anonymizováno]. [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ze dne [datum] rozpuštěn. Svá tvrzení o tom, k rozpuštění Řádu a ke konfiskaci jeho majetku došlo z důvodu politické persekuce pro podporu Čsl. Republiky, neprokázal. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu a Ústavního soudu je ustálená v závěrech, že nejednalo-li se o majetek, který může být vrácen podle § 24 Dekretu č. 5/1945 Sb., bylo možné se navrácení majetku do