84 C 3/2018-61 — Krajský soud v Ostravě

1. Podaným návrhem se žalobkyně domáhala zrušení shora uvedeného rozhodčího nálezu. Žalobkyně byla k podání návrhu vyzvána v probíhajícím exekučním řízení, které je vedeno u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 25 EXE 4005/2015 a u soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka]. V návrhu tvrdila, že s žalovanou uzavřela dne 26. 9. 2013 smlouvu o úvěru [číslo] téhož dne také rozhodčí smlouvu, přičemž předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Poukázala v této souvislosti na závěry uvedené v nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12, ve kterém Ústavní soud označil za důvod k nenařízení exekuce i to, že ačkoliv určení rozhodce netrpí ústavněprávním deficitem, tak je pro rozpor s dobrými mravy neplatná smlouva o úvěru, do které byla rozhodčí doložka vtělena. Dle žalobkyně je pak rozhodčí smlouva uzavřená v daném případě rozhodčí doložkou vtělenou technicky do jedné smlouvy hlavní a upozornila, že obě smlouvy byly podepsány ve stejný den a je tedy zřejmé, že bez uzavření rozhodčí smlouvy by nebyla uzavřena ani smlouva o úvěru. I kdyby však rozhodčí smlouva byla posuzována samostatně, tak i přesto by byla neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Rozhodčí smlouva v dané věci má totiž adhezní charakter a byla formulována výhradně žalovanou a jen žalovaná navrhovala osoby rozhodců. Z tohoto pohledu považuje žalobkyně výběr rozhodců za netransparentní a tudíž rozhodčí smlouvu za neplatnou. Ačkoliv byl výběr rozhodce z předepsaného okruhu svěřen tomu, kdo podával rozhodčí žalobu, tak má žalobkyně za to, že se jedná o vyváženost toliko fiktivní, když je velmi nepravděpodobné, že by rozhodčí žalobu podával právě spotřebitel, a navíc jak bylo výše uvedeno neměla žalobkyně možnost ovlivnit okruh osob rozhodců při uzavírání rozhodčí smlouvy. Takto nebyla tedy rozhodčí smlouva sjednána individuálně a jedná se o nepřiměřenou smluvní podmínku, která způsobuje významnou nerovnováhu práv a povinností stran, když spotřebitel se tak vzdal soudní ochrany, možnosti jednání v místě bydliště a byl nucen akceptovat výběr rozhodce, kterého určila protistrana. V této souvislosti žalobkyně poukázala na závěry uvedené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 3. 2016, sp. zn. 26 Cdo 3631/2015, ze dne 16. 7. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2401/2014 a nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 4. 6. 2014, sp. zn. IV. ÚS 3402/13 s tím, že soudy musejí pečlivě posuzovat, zda rozhodčí doložky nejsou neplatné pro jednání příčící se dobrým mravům, přičemž je nezbytné zkoumat i okolnosti jejich uzavření a každý případ je nutné posuzovat individuálně. Dále poukázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 3662/2014, které řešilo problematiku tzv. appointing autority se závěrem, že výběr rozhodce provedený třetí osobou, která není nezávislá a nestranná nelze považovat za transparentní. Dle žalobkyně je v souladu se závěry uvedenými v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 23 Cdo 3697/2013 nutné zkoumat i nestrannost a nezávislost rozhodců. V dané věcí dle žalobkyně rozhodce zcela ignoroval právní předpisy stanovené na ochranu spotřebitele, dobré mravy i veřejný pořádek. Smlouva o úvěru s rozhodčí smlouvou tvoří účelový konstrukt bezpráví a pokud žalovaná věděla, že předmětný rozhodce při svém rozhodování ignoruje uvedené předpisy a uváděla jej ve formulářových smlouvách a adresovala mu rozhodčí žalobu, pak od samého počátku jednala v rozporu s dobrými mravy. Dále žalobkyně rozebrala samotnou smlouvu o úvěru, podle níž ji byl poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč, přičemž poplatek za půjčení jistiny činil 34 500 Kč a celková splatná částka činila 84 500 Kč a měla být splatná ve 13 měsíčních splátkách. Z těchto parametrů rezultující úroková míra by překračovala 100 % ročně (úrok ve výši 101,96 % p.a. při RPSN 207 %), což je jistě v rozporu s dobrými mravy. Dále měla žalovaná možnost zesplatnit úvěr v případě prodlení kterékoliv splátky. Žalované dále smlouva přiznává smluvní pokutu ve výši měsíčních nákladů spotřebitelského úvěru za každý započatý měsíc prodlení a nárok na paušální náhradu nákladů vynaložených v souvislosti s vymáháním, a to ve výši 20 % z výše poskytnutého úvěru, tj. 10 000 Kč. Vzhledem k výši poskytnutého úvěru jsou dle žalobkyně takovéto nároky přemrštěné a neúnosné. Pokud tedy žalovaná uzavírá s klienty smlouvy, které jsou zjevně nevýhodné, když odměna žalované se příčí dobrým mravům a když smlouva počítá s vysokými sankcemi a je zajištěna tím, že o nárocích žalované rozhodnou rozhodci vnucení spotřebiteli žalovanou, pak se musí ve svém souhrnu jednat o jedno velké jednání příčící se dobrým mravům, které v souhrnu znamená neplatnost všech dílčích kroků, které vedly k vytvoření takovéhoto konstruktu. Úvěrová smlouva je tedy pro rozpor s dobrými mravy neplatná, nevýhodná a podmínky v ní stanovené nepřiměřené, což zároveň způsobuje neplatnost na ní navázané rozhodčí smlouvy, a tedy důvod ke zrušení rozhodčího nálezu ve smyslu § 31 písm. b) ZRŘ. Žalobkyně odkázala rovněž na nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 ve kterém definoval Ústavní soud kritérium tzv. zjevné nespravedlnosti a na který navázal nálezem ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12. Dle žalované pak podmínky úvěrové smlouvy v daném případě naplňují kritérium zjevné nespravedlnosti, jak bylo popsáno v citovaných nálezech. Tím, že vybraný rozhodce rozhodoval spor ve zjevném rozporu s právními předpisy na ochranu spotřebitele a s dobrými mravy, naplnil se tak i důvod ke zrušení předmětného rozhodčího nálezu podle § 31 písm. g) ZRŘ. U jednání žalobkyně doplnila, že žalovaná zjevně neprovedla před poskytnutím úvěru posouzení úvěruschopnosti a evidentně si ji vyhodnotila jako rizikovou, když ji byla nucena poskytnout peníze za cenu nepřiměřenou a v rozporu s dobrými mravy, čímž chtěla zřejmě pokrýt riziko nebonitnosti. 2. Žalovaná se k věci v tomto řízení nevyjádřila a k nařízenému jednání se nedostavila, přičemž soud pro úplnost dodává, že jednal přímo s žalovanou, když její zastoupení advokátem v exekučním řízení se automaticky nevztahuje na tuto věc. 3. Žaloba na zrušení rozhodčího nálezu byla Krajskému soudu v Ostravě doručena dne 1. 6. 2018. 4. Z usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 2. 10. 2017, č.j. 25 EXE 4005/2015-26 bylo zjištěno, že jím byla přerušena exekuce vedená mezi žalovanou jako oprávněnou a žalobkyní jakožto povinnou k vymožení pohledávky přiznané rozhodčím nálezem vydaným rozhodcem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] dne [datum], sp. zn. [číslo] a žalobkyni bylo uloženo, aby ve lhůtě 30 dnů podala u příslušného soudu návrh na zrušení rozhodčího nálezu. Z usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 28. 3. 2018, č.j. 58 Co 381/2017-45 bylo zjištěno, že jím bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 2. 10. 2017, č.j. 25 EXE 4005/2015-26. Toto usnesení krajského soudu nabylo právní moci dne 9. 5. 2018. 5. Ze smlouvy o úvěru č. 92013-4139 bylo zjištěno, že ji uzavřela dne 26. 9. 2013 žalovaná jakožto věřitel a žalobkyně jakožto dlužník. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 50 000 Kč (byl poskytnut při podpisu smlouvy). Úvěr byl poskytnut za úplatu (jejíž výše není výslovně ve smlouvě uvedena a je nutné ji dopočíst z ostatních údajů o celkových nákladech ve spojení se splátkovým kalendářem) a úrok s pevnou výpůjční úrokovou sazbou ve výši 20 % z jistiny. Celkové náklady na úvěr (čítající úrok a úplatu) tak činily 34 500 Kč a celková částka k zaplacení 84 500 Kč. Tato částka měla být uhrazena v 13 měsíčních splátkách po 6 500 Kč RPSN činila 207 % a výše měsíčních nákladů 2 654 Kč. Pro případ, že by dluh nebyl řádně splácen, byla dohodnuta smluvní pokuta ve výši měsíčních nákladů úvěru (tj. částky 2 654 Kč) za každý započatý kalendářní měsíc prodlení až do zaplacení jistiny, nákladů na úvěr a zákonného úroku z prodlení (při přepočtu na roční sazbu tedy výše činí cca 64 % jistiny). Dále bylo dohodnuto, že dlužník je povinen uhradit paušální náhradu nákladů vynaložených věřitelem v souvislosti s vymáháním dlužné částky, a to ve výši 20 % z poskytnutého úvěru, nejméně však 2 000 Kč, jež nepodléhá vyúčtování (v daném případě tak paušální náhrada činí 10 000 Kč) a která zároveň nezahrnuje náklady rozhodčího, soudního či jiného řízení spojeného s vymáháním dluhu. V případě, že dlužník neuhradí kteroukoliv splátku řádně a včas má věřitel právo závazek ze smlouvy zesplatnit. V případě zesplatnění pak přirůstá nesplacená část výpůjční úrokové sazby a nesplacená část úplaty k jistině. 6. Z předpisu splátek k úvěrové smlouvě [číslo] bylo zjištěno, že z celkové částky 84 500 Kč činí 20 % úrok 10 000 Kč a úplata 24 500 Kč, přičemž splátkami se nejdříve uhrazují úrok a úplata a od šesté splátky jistina. 7. Z rozhodčí smlouvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že jí účastníci podřídili veškeré majetkové spory, které by v budoucnu vznikly z úvěrové smlouvy uzavřené dne [datum], [číslo]. Bylo do