§ 499 obchodní zákoník – Právo věřitele požadovat zaplacení poplatku
Obchodní zákoník · 513/1991 Sb. · účinné od 1. 7. 2008 · Obchodní a korporátní právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 499 obchodního zákoníku říká, že věřitel může požadovat zaplacení poplatku za to, že se zaváže poskytnout peníze na požádání, ale jen tehdy, pokud je poskytování úvěrů jeho běžnou podnikatelskou činností. Pokud si sjednáváte úvěr s bankou nebo jinou finanční institucí, která se živí poskytováním úvěrů, může si účtovat poplatek za samotný příslib, že vám peníze poskytne. (§ 499 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, znění účinné od 1. 7. 2008)
Klíčová fakta
- Týká se: věřitel
- Judikatura: na § 499 odkazuje 20 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Účinnost: znění účinné nejméně od
- Zdroj: e-Sbírka, 513/1991 Sb.
Za sjednání závazku věřitele poskytnout na požádání peněžní prostředky lze sjednat úplatu, jestliže poskytování úvěru je předmětem podnikání věřitele.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Pokud si sjednáváte úvěr s bankou nebo jinou finanční institucí, která se živí poskytováním úvěrů, může si účtovat poplatek za samotný příslib, že vám peníze poskytne.
- Tento poplatek se platí za to, že věřitel drží peníze připravené pro vás, i když je ještě nečerpáte.
- Pokud by vám úvěr poskytovala fyzická osoba nebo firma, pro kterou není poskytování úvěrů předmětem podnikání, nemůže si takový poplatek účtovat.
- Jde o odměnu za závazek věřitele, nikoli za samotné poskytnutí peněz nebo úroky z nich.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 499
Jak soudy aplikují § 499
Na tomto základě insolvenční soud dospěl k závěrům, podle nichž: a) Na základě smlouvy o úvěru „vznikla práva a povinnosti z úvěrového vztahu“ oběma žalovaným (coby manželům); smlouva o úvěru je platná [s výjimkou ujednání o odměně – úplatě za úvěr, které odporuje ustanovení § 499 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“)]. b) Žalovanými předložené komisionářské smlouvy a pokyny komitenta se netýkají založeného úvěrového vztahu.
Za sjednání závazku věřitele poskytnout na požádání peněžní prostředky bylo lze dohodnout úplatu, jestliže poskytování úvěru bylo předmětem podnikání věřitele (§ 499 obch. zák.). Tuto úplatu, která přichází v úvahu pouze u banky nebo jiného subjektu, u něhož je poskytování úvěru předmětem podnikání, je třeba odlišovat od úroků.
Oproti soudu prvního stupně, který dovodil, že poplatek je účastníky sjednanou sankcí pro případ, že žalovaní nesplní svoji smluvní povinnost čerpat úvěr v dohodnuté výši, odvolací soud vyslovil právní názor, že „právní základ poplatku je dán § 499 obch. zák.“ a že právní úvahy žalovaných, kteří jej srovnávají se smluvní pokutou, a nepřímo připouštějí jeho moderaci (§ 301 obch. zák.), nemají v právním řádu oporu.