84 C 8/2019-85 — Krajský soud v Ostravě

1. Podaným návrhem se žalobci domáhali zrušení shora uvedeného rozhodčího nálezu. Namítali, že předmětným rozhodčím nálezem byl právnímu předchůdci žalované přiznán nárok vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [rok] ze dne [datum] a ze smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem č. [rok] ze dne [datum] a na základě rozhodčího nálezu je u Okresního soudu ve Vyškově vedena pod sp. zn. [spisová značka] exekuce na majetek žalobců, přičemž usnesením Okresního soudu ve Vyškově ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] byla exekuce přerušena a byli vyzváni k podání návrhu na zrušení rozhodčího nálezu. Dále namítali, že již z číselného označení rozhodčí smlouvy plyne, že se jedná o formulářovou smlouvu uzavíranou se všemi klienty, kdy klient jakožto spotřebitel, a tedy slabší strana nemá možnost, jakkoliv zasahovat do znění smlouvy či do volby rozhodce, který je tak spotřebiteli vnucen. Rozhodce pak pro věřitele rozhodoval celou sérii sporů a je tedy na něm ekonomicky závislý. Takováto rozhodčí smlouva tedy odporuje zásadám ochrany spotřebitele a je neplatná. Předmětný rozhodčí nález je pak rovněž nezákonný, neboť rozhodčí žaloba byla podána v rozporu s uzavřenou smlouvou o spotřebitelském úvěru. Dle čl. VII odst. 1 smlouvy se úvěr zesplatňuje, když se dlužník dostane do prodlení přesahující 50 dnů, přičemž dle původní smlouvy měla být první splátka splatná do [datum] a úvěr měl být poskytnut částečně do 15 dnů od podpisu smlouvy a částečně do 15 dnů od podání návrhu na vklad zástavního práva. Nicméně k poskytnutí úvěru došlo později, což reflektuje dodatek [číslo] ke smlouvě o úvěru, kde doba čerpání končí až [datum] a na to navazuje oznámení o dočerpání úvěru, kde se stanoví, že splatnost první splátky je do [datum]. Dlužníci pak první splátku uhradili [datum], tudíž 29 dnů po splatnosti a dále uhradili druhou splátku dne [datum]. Právní předchůdce žalované však podal [datum] rozhodčí žalobu, kde požadoval celý zesplatněný dluh. Toto však bylo dle žalobců předčasné a rozhodčí žaloba neměla uspět. Nicméně ekonomicky závislý rozhodce žalobě vyhověl. Předmětný rozhodčí nález je tak v zásadním rozporu s dobrými mravy. Dlužníci si vzali úvěr ve výši [částka] s 20% ročním úrokem a zajistili jej zástavním právem k rodinnému domu, ve kterém bydleli, přičemž tržní hodnota nemovitostí činí cca 200 % jistiny. Úvěr tak byl velmi dobře zajištěn a riziko, že by právní předchůdce žalované své pohledávky nevymohl, bylo minimální. Dne [datum] pak zemřel dlužník [jméno] [příjmení] a do vyřízení dědického řízení nebylo možno nakládat se společným jměním a s majetkem zůstavitele. Přesto byl úvěr dle možností splácen. Příslušenství, které bylo požadováno rozhodčí žalobou, neodpovídalo rizikovosti úvěru. Dne [datum] byla uhrazena mimořádná splátka ve výši [částka]. Žalobci dále namítali, že úvěr je vedle 20% ročního úroku a zástavního práva zajištěn propracovaným systémem sankcí a dluh tak dle exekučního příkazu narostl za 2 roky na [částka], což je částka, kterou nemohou splatit, a to ani v insolvenčním, ani v exekučním řízení. Tím se ale rozhodce nezabýval a poskytl rámec zjevné nespravedlnosti, když nespatřil zásadní rozpor s dobrými mravy a bez aplikace materiálního korektivu dobrých mravů rozhodl. V této souvislosti odkázali žalobci na závěry uvedené v usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2017, č. j. 28 Co 263/2017-103. 2. Žalovaná navrhla zamítnutí návrhu na zrušení rozhodčího nálezu. Uvedla, že rozhodčí smlouva byla sjednána samostatně, přičemž poukázala na to, že je nutné při posouzení platnosti rozhodčí smlouvy aplikovat právní úpravu účinnou v době jejího uzavření, konkrétně na § 3 ZRŘ ve znění účinném do 30. 11. 2016, když zákon v tomto znění uzavření rozhodčí smlouvy se spotřebitelem přímo předpokládal a stanovil pro tento případ zvláštní podmínky, které předmětná rozhodčí smlouvy splnila. Rozhodčí nález byl také vydán rozhodkyní zapsanou v seznamu rozhodců vedeném Ministerstvem spravedlnosti ČR pod [číslo] od [datum]. Dále s ohledem na právní moc rozhodčího nálezu ([datum], resp. [datum]) a na 3 měsíční lhůtu k podání žaloby na zrušení rozhodčího nálezu žalovaná poukazovala na opožděnost podané žaloby. Stran ekonomické závislosti rozhodce žalovaná uvedla, že rozhodce je také advokátem, a tudíž jeho příjmy pocházejí z advokátní činnosti. Pouhý odkaz na číselnou řadu smluv však ekonomickou závislost neznamená. V této souvislosti poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 5. 2019, sp. zn. 33 Cdo 1034/2018, podle jehož závěrů opakovanost zápisu totožných jmen do rozhodčích smluv zjevnou ekonomickou závislost neznamená a ostatně i sám ZRŘ jistou opakovanost výslovně předpokládá. Stran námitky žalobců, že rozhodčí žaloba baly podána v rozporu se smlouvou o úvěru, když úvěr nebyl dosud splatný, žalovaná předně uvedla, že takovýto důvod ke zrušení rozhodčího nálezu § 31 ZRŘ nezná. Dle čl. V smlouvy o úvěru ve spojení s dodatkem ze dne [datum] se žalobci zavázali vrátit jistinu úvěru nejpozději do [datum] s tím, že se zavázali hradit smluvní úrok ode dne čerpání do [datum], který byl splatný do 10 dnů od doručení výzvy k jeho zaplacení a počínaje srpnem [rok] pak smluvní úrok ve výši [částka] měsíčně. Oznámení o dočerpání úvěru a výzva k zaplacení smluvního úroku za dobu od čerpání úvěru do [datum] bylo žalobcům doručeno nejpozději dne [datum]. Dne [datum] pak žalobci uhradili částku [částka], přičemž tato se započetla v souladu s čl. X smlouvy o úvěru na smluvní úrok za dobu ode dne čerpání úvěru do [datum] (ve výši [částka]) a po tomto započtení zůstala neuhrazena část úroku za uvedené období ve výši [částka] Smluvní úrok za srpen [rok], splatný do [datum] nebyl uhrazen ani v 50 denní lhůtě dle čl. VII. odst. 1 smlouvy o úvěru a k [datum] se tak stal splatným celý úvěr. Po zesplatnění úvěru uhradili žalobci celkem [částka] (dne [datum], [datum], [datum] a [datum] vždy částku [částka] a dne [datum] částku [částka]). Uvedené platby byly v souladu s čl. X odst. 3 smlouvy o úvěru započteny na smluvní pokuty. K zesplatnění úvěru došlo tedy k [datum], poté, co prodlení trvalo více jak 50 dní, přičemž tehdy platný zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru žádnou takovou lhůtu nepředepisoval, a i nyní platný zákon č. 257/2016 Sb. stanoví lhůtu o 20 dnů kratší. Upomínka byla žalobcům zaslána dne [datum] a doručena nejpozději dne [datum]. Žalobci však přes upomínku plnili pouze částečně. Splatnost úvěru pak dle žalované plyne i z rozhodnutí Krajského soudu v Brně č. j. [insolvenční spisová značka], kterým byl zjištěn úpadek žalobkyně b) [jméno] [příjmení]. Stran případného rozporu vydaného rozhodčího nálezu s dobrými mravy žalovaná poukázala na to, že je ji známo, že žalobkyně b) v incidenčním sporu namítá nepřiměřenost úroků. Tyto jsou však obligatorním pojmovým znakem smlouvy o úvěru a jsou ovlivněny celou řadou faktorů, přičemž lze-li s přihlédnutím k těmto faktorům očekávat relativně vysokou výši úroků, pak mají strany možnost se zcela svobodně rozhodnout, zda do smluvního vztahu vstoupí, a to se všemi důsledky z toho plynoucími. Pokud tak učiní, je základním východiskem presumpce platnosti a závaznosti smlouvy. V této souvislosti žalovaná odkázala na závěry uvedené v nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. IV. ÚS 1783/11. Dále také poukázala na ustanovení § 1813 o.z. s tím, že ujednání o úroku není nepřiměřeným ujednáním, pokud žalobci byli s výší sazby seznámeni, a to jednak v předsmluvním formuláři a jednak ve smlouvě samotné. Uvedená úroková výše navíc dle žalované odpovídá situaci na trhu nebankovních úvěrů. Výše úroků nemůže být v rozporu s dobrými mravy, když o.z. zná pro tento případ institut zkrácení dle § 1793 o.z., kterého se však žalobci v rozhodčím řízení nedovolali. Žalovaná poukázala také na závěry rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 8 Co 36/2018, ve kterém soud jako přiměřený shledal úrok ve výši 109,46% ročně. Za nepřiměřenou a v rozporu s dobrými mravy nelze dle žalované označit ani sjednané smluvní pokuty, když zde by se mělo namísto rozporu s dobrými mravy použít korektivu moderace ve smyslu § 2051 o.z., a to na návrh dlužníka, což však žalobci nenavrhli. Žalovaná zde odkázala na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 5377/2017. V rámci podané rozhodčí žaloby pak byla uplatněna toliko smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, což je výše nikterak neobvyklá i ve spotřebitelských vztazích. Výše smluvní pokuty je pak plně závislá na době, po kterou dlužník nedostál své povinnosti plnit. V této souvislosti žalovaná poukázala na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR řešících výslednou výši smluvní pokuty, kupř. rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 236/2005, sp. zn. 33 Odo 483/2005, sp. zn. 33 Cdo 2247/99 či sp. zn. 29 Cdo 2495/98. 3. Žaloba na zrušení rozhodčího nálezu byla soudu doručena dne [datum]. 4. Z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka] a usnesení Vrchního soudu v Olo