15 CO 220/2022-187 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným usnesením okresní soud nařídil soudní prodej zástavy, a to pozemku parc. č. St. [parcelní číslo] o výměře 186 m2, jehož součástí je stavba [obec], [číslo popisné], rodinný dům, pozemku parc. [číslo] o výměře 397 m2, pozemku parc. [číslo] o výměře 1 580 m2, pozemku parc. [číslo] o výměře 848 m2, vše v [katastrální uzemí], [územní celek], zapsaných na listu vlastnictví [číslo] u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Olomouc, a to k uspokojení pohledávky zástavní věřitelky za obligačním dlužníkem, společností [právnická osoba], [IČO], na zaplacení částky 1 571 595,13 Kč s úrokem ve výši 3,59 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 13,59 % ročně z téže částky za dobu od [datum] do zaplacení a dále částky 5 434 Kč. 2. Proti tomuto usnesení podala zástavní dlužnice včasné odvolání, ve kterém namítala nedostatek své pasivní věcné legitimace, když z náhledu do [anonymizováno] obchodního rejstříku ([anonymizována tři slova]) se podává, že společnost ke dni vydání rozhodnutí přestala být v tomto rejstříku registrována a neprochází lustrací. Namítala, že soud I. stupně z dostupného portálu Evropské e-Justice – Obchodní rejstříky – Vyhledávání podniků v EU (Europa EU) zjistil, že ke dni [datum] byla společnost zástavní dlužnice vyhledána s poznámkou„ v likvidaci“ ([právnická osoba] [anonymizována tři slova] [anonymizováno]). Vzhledem k důvodným pochybnostem o existenci zástavní dlužnice pak tato navrhla k důkazu vyžádat spis italského rejstříkového soudu, ze kterého by bylo možno učinit jednoznačné zjištění, zda již byl či nebyl ukončen proces likvidace zástavní dlužnice a zda je dána její pasivní legitimace či zda existuje osoba oprávněná za zástavní dlužnici jednat, případně zda je založeno právní nástupnictví zástavní dlužnice. Soud I. stupně tento důkazní návrh zástavní dlužnice bez dalšího zamítl, ani neprovedl oficiální dotaz na [anonymizováno] rejstříkový soud. Spokojil se pouze s informacemi získanými na internetu neoficiální cestou, které mají vždy pouze informativní charakter. Dle zástavní dlužnice tedy okresní soud dostatečným způsobem nepostavil najisto, zda zástavní dlužnice bez jakýchkoliv pochybností existuje a je nadána procesní subjektivitou. Nebyl proto úplně zjištěn skutkový stav a řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, mohlo také dojít k nesprávnému právnímu posouzení věci. 3. K odvolání zástavní dlužnice zástavní věřitelka navrhla potvrzení napadeného usnesení jako správného. Vyjádřila souhlas s argumentací okresního soudu obsaženou v odstavci 6 odůvodnění jeho rozhodnutí, ze kterého je zcela jasné, jak soud postupoval při zjišťování pasivní legitimace zástavní dlužnice, kdy tuto posoudil zcela dostatečně. Poukázala na znění ust. § 132 o. s. ř., ze kterého zcela jednoznačně vyplývá, že důkazy hodnotí soud podle své úvahy. Takto okresní soud postupoval, když se rozhodl přihlédnout k důkazu pořízenému z portálu Evropské justice e-Justice – Obchodní rejstříky – Vyhledávání podniků v EU, a to na základě dotazů na mezinárodní odbor civilní Ministerstva spravedlnosti ČR. Současně se zástavní věřitelka odvolala na princip materiální publicity s tím, že evropská e-Justice je společným rejstříkem, který propojuje obchodní rejstříky zemí napříč EU a obsahuje mimo jiné i údaje z [anonymizováno] a českého obchodního rejstříku. Zástavní věřitelka tedy má za to, že údaje obsažené v tomto rejstříku lze považovat za správné s tím, že dále odkázala na směrnici 217/1132 a nařízení 2015/884, ze kterých je patrné, jakým způsobem portál e-Justice funguje a že informace v něm obsažené jsou zcela věrohodné. Z portálu e-Justice je pak i k datu [datum] jasné, že zástavní dlužnice je sice v likvidaci, ale jako právnická osoba nezanikla a je proto také pasivně legitimována a může být účastníkem soudního řízení. Současně zástavní věřitelka popřela, že by se soud I. stupně nevypořádal s důkazními návrhy zástavní dlužnicí, když naopak přihlédl k důkazům navrhovaným oběma stranami. Zdůraznila, že prokazování bez jakýchkoliv pochybností se v právním řádu České republiky vyskytuje pouze v trestním právu. V opačných případech postačuje mírnější forma prokázání, než je forma„ bez jakýchkoliv pochybností“. Současně zástavní věřitelka namítala, že odvolání zástavní dlužnice není důvodné, neboť důvody jí uváděné nelze podřadit pod žádný z důvodů odvolání, které jsou uvedeny v § 205 odst. 2 o. s. ř. a poukázala také na zcela patrnou účelovost jednání zástavní dlužnice, když veškeré převody majetku, přeshraniční fúze a následná probíhající likvidace měly vždy za účel znemožnit věřitelům efektivní vymáhání jejich pohledávek a jejich uspokojení z předmětu zajištění. 4. Odvolací soud přezkoumal usnesení okresního soudu, včetně řízení jeho vydání předcházejícího, ve smyslu ust. § 212a odst. 1, 2, 4 a 5 o. s. ř. a žádné vady řízení uvedené v § 229 odst. 1 a 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. neshledal. Po takto provedeném přezkumu dospěl k závěru, že odvolání zástavní dlužnice je důvodné pouze částečně a z jiných než z uplatněných důvodů. 5. K otázce splnění podmínek řízení odvolací soud konstatuje, že souhlasí se závěrem soudu okresního, že pro toto řízení je dána mezinárodní příslušnost soudů České republiky, kterou však na rozdíl od soudu I. stupně odvolací soud vyvozuje z článku 24 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, který pro toto řízení stanoví mezinárodní příslušnost soudů České republiky jako výlučnou, neboť předmětem řízení je realizace zástavního práva, tedy věcného práva k nemovitosti, jež se nachází na území České republiky. 6. Naopak v řízení nebylo zapotřebí, přes existenci mezinárodního procesního prvku (zástavní dlužnice je cizozemskou korporací), řešit aplikaci mezinárodních kolizních norem, neboť jak úvěrová smlouva, tak i smlouva zástavní zakládající realizované zástavní právo byly uzavřeny mezi tuzemskými subjekty podle právního řádu České republiky a vstupem zahraniční právnické osoby do zajišťovacího vztahu na pozici zástavce se charakter takto založeného vztahu podle vnitrostátního práva, a tímto právem se řídícího, nemění. 7. Stejně tak k odvolací námitce zástavní dlužnice odvolací soud uvádí, že ve shodě se soudem okresním považuje za naplněnou podmínku řízení spočívající v procesní způsobilosti zástavní věřitelky, která je prokázána výpisem z obchodního rejstříku [anonymizováno] republiky ([anonymizována tři slova]) pořízeným z portálu Evropské e-Justice (europa.eu), o jehož správnosti nemá odvolací soud, stejně jako soud okresní, žádné pochybnosti, aniž by v tomto směru považoval za nezbytné provádět další dokazování. Z uvedeného výpisu vyplynulo, že jak k datu rozhodování okresního soudu, tak i ke dni rozhodnutí soudu odvolacího, je v obchodním rejstříku [anonymizováno] republiky společnost zástavní dlužnice zapsána jako společnost v likvidaci, přičemž tak, jak již správně uvedl i okresní soud, podle [anonymizováno] práva (konkrétně [ustanovení pr. předpisu] – [anonymizována dvě slova]) společnost ztrácí subjektivitu, tedy právní osobnost až okamžikem výmazu z obchodního rejstříku, k čemuž podle aktuálních informací dosud nedošlo. Přesvědčení odvolacího soudu o správnosti shora uvedeným způsobem pořízeného výpisu z obchodního rejstříku [anonymizováno] republiky ve vztahu k zástavní dlužnici přitom plyne z pravidel stanovených Směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2017/1132 ze dne [datum], konkrétně z článků 16, 18, 20 a 22, které stanoví pravidla pro zveřejňování informací v obchodních či podnikových rejstřících členských zemí Evropské unie, systému propojení rejstříků těchto států, včetně toho, že informace o výmazu společnosti z rejstříku po ukončení jakéhokoliv likvidačního či insolvenčního řízení musí být bezodkladně zveřejněna a dostupná právě v systému propojení obchodních rejstříku členských zemí Evropské unie. Současně v řízení nebyl předložen žádný důkaz ani nevyšly najevo skutečnosti svědčící o opaku, tedy o ukončení likvidace zástavní dlužnice a jejím výmazu z [anonymizováno] obchodního rejstříku. K tomu pak odvolací soud na upřesnění dodává, že otázka právní subjektivity zástavní dlužnice je otázkou, jak shora uvedeno, splnění podmínek řízení a nikoliv otázkou věcné legitimace v řízení, která je daná okruhem účastníků hmotněprávního vztahu, o který v řízení jde. V případě realizace zástavního práva soudním prodejem zástavy je pak vždy pasivně legitimovaným zástavní dlužník, tedy vlastník zástavy. 8. Splněna však nebyla další z podmínek řízení spočívající v žalobě (návrhu na zahájení řízení) ve vztahu k řízení o nařízení soudního prodeje zástavy, a to pozemků parc. [číslo] v [katastrální uzemí], zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Olomouc na [list vlastnictví], když nařízení soudního prodeje těchto pozemků jako