16 CO 119/2022-94 — Krajský soud v Ostravě

1. Žalobce se žalobou (změněnou se souhlasem soudu) domáhal po žalované zaplacení částky 525 343 Kč s úroky z prodlení z titulu náhrady mzdy za období od [datum] do [datum], a to s odůvodněním, že žalovaná s ním neplatně rozvázala pracovní poměr výpovědí ze dne [datum] (rozhodnutí o určení neplatnosti výpovědi nabylo právní moci dne [datum]). Žalobce dopisem ze dne [datum] oznámil žalované, že považuje výpověď z pracovního poměru za neplatnou, a současně ji vyzval, aby jej nadále zaměstnávala. V období od [datum] do [datum] byl dočasně práce neschopným, proto výpovědní doba podle neplatné výpovědi skončila dne [datum]. Jelikož žalovaná mu ani po právní moci rozhodnutí o určení neplatnosti výpovědi nezaplatila náhradu mzdy podle § 69 odst. 1 zákoníku práce, žalobce dopisem ze dne [datum], který byl doručen žalované téhož dne, okamžitě zrušil pracovní poměr podle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Při podání žaloby vycházel z pravděpodobného hodinového výdělku vypočteného samotnou žalovanou ve výši 134,20 Kč, resp. tomu odpovídajícímu pravděpodobnému měsíčnímu výdělku ve výši 23 340 Kč. Žalovaná mu před podáním žaloby zaplatila náhradu mzdy z titulu neplatného rozvázání pracovního poměru za období od [datum] do [datum], nicméně žalobce měl za to, že mu náhrada mzdy náleží i za další období až do platného skončení pracovního poměru, tj. za období od [datum] do [datum] ve výši 470 883 Kč. Dále se domáhal náhrady mzdy podle § 56 odst. 2 zákoníku práce za dobu odpovídající výpovědní době, tj. za období od [datum] do [datum] ve výši 54 460 Kč. 2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, přičemž namítala, že žalobci náhrady mzdy za období od [datum] nenáleží, neboť mu byl na jeho žádost k tomuto dni přiznán předčasný starobní důchod. Podle § 37 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění totiž zaměstnanec, kterému byl přiznán předčasný starobní důchod, nemůže nadále vykonávat výdělečnou činnost. Žalobce tak nebyl připraven a ochoten dále konat práci pro žalovanou podle pracovní smlouvy. 3. Okresní soud napadeným rozsudkem, ve znění doplňujícího rozsudku, žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 497 076,80 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 10 736 Kč za dobu od [datum] do [datum], z částky 23 619,20 Kč za dobu od [datum] do [datum], z částky 22 545,60 Kč za dobu od [datum] do [datum], z částky 20 398,40 Kč za dobu od [datum] do [datum], z částky 23 619,20 Kč za dobu od [datum] do [datum], z částky 21 472 Kč za dobu od [datum] do [datum], z částky 23 619,20 Kč za dobu od [datum] do [datum], z částky 22 545,60 Kč za dobu od [datum] do [datum], z částky 20 398,40 Kč za dobu od [datum] do [datum], z částky 23 619,20 Kč za dobu od [datum] do [datum], z částky 23 619,20 Kč za dobu od [datum] do [datum], z částky 22 545,60 Kč za dobu od [datum] do [datum], z částky 22 545,60 Kč za dobu od [datum] do [datum], z částky 22 545,60 Kč za dobu od [datum] do [datum], z částky 21 472 Kč za dobu od [datum] do [datum], z částky 22 545,60 Kč za dobu od [datum] do [datum], z částky 21 472 Kč za dobu od [datum] do [datum], z částky 21 472 Kč za dobu od [datum] do [datum], z částky 24 692,80 Kč za dobu od [datum] do [datum], z částky 438 028,80 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a z částky 59 048 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. Ohledně zbývající části uplatněného nároku ve výši 7 515,20 Kč s příslušenstvím a 20 751 Kč s příslušenstvím (celkem 28 266,20 Kč s příslušenstvím) soud žalobu zamítl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení na účet„ ČR – Okresního soudu v Opavě“ v částce, která bude vyčíslena v samostatném usnesení. 4. Podle odůvodnění napadeného rozsudku dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobci přísluší náhrada mzdy podle § 69 odst. 1 zákoníku práce, neboť poté, co mu byla dne [datum] dána neplatná výpověď z pracovního poměru, dopisem ze dne [datum] oznámil žalované, že trvá na dalším zaměstnávání, přičemž žalovaná práci žalobci nepřidělovala, proto mu přiznal náhradu mzdy ve výši pravděpodobného hodinového výdělku 134,20 Kč za žalované období od [datum] do [datum], a to podle počtu pracovních dnů v jednotlivých měsících, celkem ve výši 451 985,60 Kč (za září [rok] ve výši 10 736 Kč, za říjen [rok] ve výši 23 619,20 Kč, za listopad [rok] ve výši 22 545,60 Kč, za prosinec [rok] ve výši 20 398,40 Kč, za leden [rok] ve výši 23 619,20 Kč, za únor [rok] ve výši 21 472 Kč, za březen [rok] ve výši 23 619,20 Kč, za duben [rok] ve výši 22 545,60 Kč, za květen [rok] ve výši 20 398,40 Kč, za červen [rok] ve výši 23 619,20 Kč, za červenec [rok] ve výši 23 619,20 Kč, za srpen [rok] ve výši 22 545,60 Kč, za září [rok] ve výši 22 545,60 Kč, za říjen [rok] ve výši 22 545,60 Kč, za listopad [rok] ve výši 21 472 Kč, za prosinec [rok] ve výši 22 545,60 Kč, za leden [rok] ve výši 21 472 Kč, za únor [rok] ve výši 21 472 Kč, za březen [rok] ve výši 24 692,80 Kč, za duben [rok] ve výši 22 545,60 Kč a za květen [rok] ve výši 13 956,80 Kč). Současně žalobci vznikl nárok na úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vždy ode dne následujícího po splatnosti mzdy, resp. její náhrady (tj. po uplynutí následujícího kalendářního měsíce - viz § 141 odst. 1 zákoníku práce) a v požadované výši 8,05 % ročně, která nepřevyšuje výši zákonných úroků z prodlení stanovenou podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalobce okamžitě zrušil pracovní poměr ke dni [datum], nenáleží mu náhrada mzdy po zbývající část měsíce května [rok], z tohoto důvodu okresní soud žalobu o zaplacení částky 7 515,20 Kč s příslušenstvím za období od [datum] do [datum] zamítl. Naopak žalobce má dále nárok na náhradu mzdy podle § 56 odst. 2 zákoníku práce ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby, tj. za měsíce červen a červenec [rok] ve výši 45 091,20 Kč. Procesní obranu žalované týkající se přiznání tzv. předčasného starobního důchodu žalobci od [datum] neshledal soud prvního stupně důvodnou. Souhlasil sice s žalovanou, že souběh předčasného starobního důchodu a mzdy (náhrady mzdy) z pracovního poměru je podle § 37 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění vyloučen, ovšem toto ustanovení nelze v projednávané věci aplikovat, protože nárok na náhradu mzdy žalobci vznikne až právní mocí rozhodnutí vydaného v tomto řízení. Pro posouzení věci není významné, jakým způsobem následně orgány důchodového zabezpečení vyhodnotí výplatu důchodových dávek„ s ohledem na zpětný nárok na náhradu mzdy podle zákoníku práce“. Podle názoru okresního soudu nelze žalobci klást k tíži, že s ním žalovaná neplatně rozvázala pracovní poměr a že mu byl přiznán předčasný starobní důchod. Žalobce nesprávně použil při výpočtu požadované náhrady mzdy průměrný měsíční výdělek namísto průměrného hodinového výdělku, proto okresní soud doplňujícím rozsudkem ve zbývající části, tj. ohledně částky 20 751 Kč s příslušenstvím, žalobu zamítl jako nedůvodnou. 5. Proti rozsudku okresního soudu, a to proti vyhovujícímu výroku I., podala odvolání žalovaná, která s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2002, sp. zn. 21 Cdo 19/2016 namítala, že nesouhlasí s názorem okresního soudu, že žalobci jako poživateli předčasného starobního důchodu náleží náhrada mzdy. Jestliže se zaměstnanec, u něhož již byly splněny předpoklady pro vznik nároku na předčasný důchod, rozhodne o tuto dávku požádat a předčasný důchod je mu přiznán, je třeba dovodit, že nadále nemá být zdrojem jeho příjmů mzda z dosavadního pracovního poměru, ale přiznaný předčasný důchod, a že není připraven a ochoten dále konat práci pro zaměstnavatele podle pracovní smlouvy, i když dříve zaměstnavateli oznámil, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával. Žalobce proto nemá ode dne, kdy mu byl předčasný důchod přiznán, nárok na náhradu mzdy. Žalovaná navrhovala, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadené části zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. 6. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu v napadené části jako věcně správného, přičemž zdůraznil, že mu s ohledem na nepříznivou sociální situaci nezbylo nic jiného, než si požádat o předčasný starobní důchod. Nešlo o svobodné rozhodnutí žalobce, ale o nutnost a jediné možné řešení směřující k získání prostředků pro svou obživu v obtížné situaci, kterou svým protiprávním jednáním způsobila žalovaná. Považoval za rozporné s dobrými mravy, kdyby místo žalované, která způsobila neplatnost rozvázání pracovního poměru, žalobci„ zaplatil náhradu mzdy stát ve formě dávky důchodového pojištění“. 7. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání žalované proti rozsudku soudu prvního stupně bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, jakož i řízení jemu předcházející se zřetelem k ustanovení § 206 odst. 2 a § 212 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání je z převážné části důvodné. 8. Skutková zjištění popsaná v bodech 3 a 4 napadeného rozsudku odvolací soud přejímá jako správná a pro stručnost na ně odkazuje. 9. Projednávanou věc je třeba i v současné době