16 CO 79/2016-268 — Krajský soud v Ostravě

1. Okresní soud napadeným rozsudkem, ve znění opravného usnesení, žalované uložil povinnost zaplatit žalobci [částka] (výrok I), žalobu o zaplacení částky [částka] zamítl (výrok II), řízení o zaplacení úroku z prodlení ve výši [částka] z důvodu částečného zpětvzetí žaloby zastavil (výrok III), žalobce a žalovanou zavázal každého z nich zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku na nákladech řízení [částka] (výroky IV a V) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VI). 2. Okresní soud dospěl k závěru, že tvrzení žalobce, že žalovaná neodváděla tržby za prodané zboží, že si je ponechávala pro vlastní potřebu a že„ nechávala odebírat zboží odběrateli bez řádného zaplacení ceny zboží“, sice nebylo prokázáno, nicméně žalovaná přesto na základě platně uzavřené individuální dohody o odpovědnosti podle § 252 odst. 1 zákoníku práce odpovídá za schodek na svěřených hodnotách ve výši [částka], který byl zjištěn v prodejně se samoobsluhou při inventurách provedených ve dnech [datum] a [datum], neboť ve smyslu § 252 odst. 4 zákoníku práce neprokázala, že schodek vznikl zcela nebo zčásti bez jejího zavinění. Bylo sice prokázáno, že žalobce a jeho manželka měli klíče od prodejny a že do ní vstupovali po pracovní době a odebírali odsud zboží pro potřeby restaurace, nechávali tam však o tom záznam a toto zboží bylo následně zohledněno při inventuře. Obdobně byla vedena evidence o zboží, které bylo odebráno bez zaplacení pro osobní potřebu žalobce a jeho rodičů. Se souhlasem žalobce byl umožněn prodej zboží tzv.„ na dluh“ nejen jeho zaměstnancům, ale i třetím osobám, dluhy za takto odebrané zboží však byl zaplaceny, ať již přímo ze mzdy dlužníků nebo v hotovosti prodavačkám, případně přímo žalobci. Shora uvedená praxe podle názoru okresního soudu nemohla vést ke zproštění odpovědnosti žalované za schodek, protože mezi touto praxí a vznikem schodku není dána příčinná souvislost. Okresní soud však tyto okolnosti zohlednil při aplikaci moderačního práva podle § 264 zákoníku práce. Dále přihlédl k tomu, že žalobce náhradu škody požadoval výlučně po žalované, která„ na prodejně odpracovala minimální počet hodin ve srovnání s tzv. ‚hlavní‘ prodavačkou [jméno] [příjmení]“, jakož i tomu, že„ se jedná o poměrně malou prodejnu, že podle inventurního soupisu se zde mělo nacházet zboží za [částka], resp. [částka] a že vzniklý schodek činí více jak 37 % celkové hodnoty zboží, proto by takový schodek nemohl vzniknout při dostatečné kontrolní práci žalobce“. V uvedených skutečnostech okresní soud spatřoval důvody hodné zvláštního zřetele pro snížení náhrady škody o 50 %, proto žalobě vyhověl co do částky [částka] a ohledně zbývající částky [částka] žalobu zamítl. 3. Proti rozsudku okresního soudu, a to proti vyhovujícímu výroku I a souvisejícím výrokům o nákladech řízení, podala odvolání žalovaná, který namítala, že okresní soud neúplně zjistil skutkový stav, neboť neprovedl jí navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, a že dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním. Závěr okresního soudu, že se jí nepodařilo prokázat, že schodek vznikl zcela nebo zčásti bez jejího zavinění, není správný. Z odůvodnění napadeného rozsudku není zřejmé, z čeho soud prvního stupně nabyl jistoty, že zboží, které bylo odebráno bez zaplacení pro potřeby restaurace a pro osobní potřebu žalobce a jeho rodičů, bylo následně zohledněno při inventuře. Vedení účetnictví totiž bylo„ pochybné“. Žalobce nebyl schopen soudu vysvětlit, proč si neponechal záznamy o zboží odebraném shora uvedeným způsobem a proč tyto záznamy skartoval. Nadto svědkyně [jméno] [příjmení] uvedla, že klíče od prodejny měl k dispozici i číšník z restaurace. Z provedeného dokazování vyplývá i„ nejednotný a chaotický systém příjmu zásob zboží“. Žalobce neprokázal výši schodku, protože jím předložené inventurní soupisy jsou neprůkazné s ohledem na absenci podpisů osob odpovědných za provedení inventarizace. Okresní soud opomenul přihlédnout k tzv. přirozenému úbytku zásob, jenž je podle ustálené judikatury zohledňován v rozsahu 4 %. Prvostupňový soud se rovněž nevypořádal s její námitkou týkající se neplatnosti dohody o hmotné odpovědnosti z důvodu„ neprovedení řádné inventury před jejím uzavřením“. Dále vytýkala okresnímu soudu, že neprovedl jí navřený důkaz znaleckým posudkem, který se zabýval otázkou„ možnosti vzniku schodku v rozsahu tvrzeném žalobcem s přihlédnutím k celkovému rozsahu skladových zásob a vykazovaných tržeb provozovny“. Žalovaná navrhovala, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadené části změnil a žalobu v celém rozsahu zamítl. 4. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu v napadené části jako věcně správného. Zdůraznil, že okresní soud provedl rozsáhlé dokazování, přičemž provedené důkazy řádně vyhodnotil. Bylo prokázáno, že veškeré odběry zboží byly vždy řádně zaznamenány v průběžně vedené evidenci. Odpovědnost za schodek na svěřených hodnotách je ze své podstaty objektivní, proto není zaměstnavatel povinen prokazovat zavinění zaměstnance na vzniku schodku. Naopak je na zaměstnanci, aby prokázal, že schodek vznikl zcela nebo zčásti bez jeho zavinění. Žalobce souhlasí se závěrem okresního soudu, že žalovaná toto důkazní břemeno neunesla. Výpovědí svědkyně [jméno] [příjmení] byla potvrzena„ správnost inventurních zjištění“, proto je irelevantní námitka absence jejího podpisu na těchto soupisech. Tzv. přirozený úbytek zásob v rozsahu 4 % nelze z povahy věci uplatnit u zboží prodávaného v obchodě se smíšeným zbožím. 5. Řízení bylo následně přerušeno z důvodu zjištění úpadku žalované usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum] č. j. [insolvenční spisová značka]. 6. Poté, co Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne [datum] č. j. [insolvenční spisová značka] vzal na vědomí splnění oddlužení žalované plněním splátkového kalendáře, tj. poté, co pominuly účinky rozhodnutí o úpadku žalované, soud prvního stupně předložil věc krajskému soudu jako soudu odvolacímu (§ 10 odst. 1 o. s. ř.). 7. Žalovaná u odvolacího jednání doplnila odvolání tak, že po vyhlášení napadeného rozsudku proběhlo insolvenční řízení, v rámci něhož jí insolvenční soud po splnění oddlužení osvobodil od placení zbytku pohledávek, přičemž toto osvobození se vztahuje i na předmětnou pohledávku žalobce. Současně zdůraznila, že se snažila jednat férově, neboť nepravomocnou pohledávku žalobce uvedla v návrhu na povolení oddlužení. 8. Odvolací soud po zjištění, že odvolání žalované proti rozsudku soudu prvního stupně bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, jakož i řízení jemu předcházející se zřetelem k ustanovení § 206 odst. 2 a § 212 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 9. Žalobce se z důvodu karantény omluvil z jednání před odvolacím soudem dne [datum], ovšem o odročení jednání nepožádal, proto odvolací soud podle § 101 odst. 3 ve spojení s ustanovením § 211 o. s. ř. projednal věc v nepřítomnosti žalobce. 10. Odvolací soud převzal jako správný závěr soudu prvního stupně, že žalobce po dosud provedeném dokazování neprokázal své tvrzení, že žalovaná neodváděla tržby za prodané zboží, že si je ponechávala pro vlastní potřebu a že„ nechávala odebírat zboží odběrateli bez řádného zaplacení ceny zboží“, tj. že žalovaná způsobila vznik schodku úmyslně. Odvolací soud byl připraven u jednání poučit žalobce podle § 118a odst. 3 o. s. ř. a vyzvat jej, aby označil důkazy potřebné k prokázání tvrzení, že žalovaná zavinila vznik schodku úmyslným porušením svých právních povinností, nicméně žalobce se o tuto možnost připravil, neboť se k odvolacímu jednání nedostavil. 11. Odvolací soud v souladu s ustanovení § 213 odst. 4 a 5 o. s. ř. doplnil dokazování ke skutečnostem, které nastaly po vyhlášení napadeného rozsudku ve smyslu § 205a písm. f) o. s. ř., a to rozhodnutími insolvenčního soudu, které se týkaly oddlužení žalované. Odvolací soud přitom zjistil, že na návrh žalované bylo u Krajského soudu v Ostravě (dále též jen„ insolvenční soud“) dne [datum] zahájeno insolvenční řízení. Usnesením ze dne [datum] insolvenční soud zjistil úpadek žalované a povolil řešení úpadku oddlužením. Žalovaná v návrhu na povolení oddlužení v seznamu svých závazků uvedla i pohledávku žalobce, o níž v řízení jde; žalobce však nepřihlásil pohledávku do insolvenčního řízení. Usnesením ze dne [datum] insolvenční soud schválil oddlužení žalované plněním splátkového kalendáře. Usnesením ze dne [datum] č. j. [insolvenční spisová značka] vzal insolvenční soud na vědomí splnění oddlužení žalované plněním splátkového kalendáře (tento výrok nabyl právní moci dne [datum]) a pod bodem IV. výroku osvobodil žalovanou od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, s tím, že osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a na věřitelé, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihl