57 CO 247/2022-45 — Krajský soud v Ostravě

1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud rozvedl manželství účastníků (výrok I). O náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků na ni nemá právo (výrok II). 2. Soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum]. Z manželství pocházejí 2 děti, přičemž práva a povinnosti k nezletilému z nich byla pro dobu po rozvodu upravena pravomocným rozsudkem tamního soudu ze dne 9. 12. 2021, č. j. 78 Nc 12043/2021-48, tento nezletilý nemá v souvislosti s rozvodem rodičů výraznějších problémů. Účastníci nebyli schopni řešit rozpory vyplývající z neshod ohledně výchovy, dnes již zletilého syna [jméno], které vedly k tomu, že manželka rezignovala na obhajobu svého benevolentnějšího výchovného přístupu a opustila společnou domácnost,„ aniž manžela o svém úmyslu předem informovala a konfrontovala jej tak s pro něj zcela nečekanou a o to tvrději na něj doléhající realitou“. Obnovení společného soužití vyloučila. 3. Zjištěný skutkový stav podřadil pod § 755 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dospěl k právnímu závěru, že manželství účastníků je kvalifikovaně rozvráceno. Příčiny rozvratu spočívající v neshodách ohledně výchovy shledal na stranách obou účastníků, potažmo„ mírně pak převažující na straně manželky“. Zásadně odlišné názory na výchovu dětí, neochota jakéhokoliv kompromisu, jakož i jednoznačný postoj manželky, odůvodňuje závěr, že ani do budoucna nelze očekávat obnovení společného soužití. Dodal, že rozvod manželství není v rozporu se zájmem manžela. Jakékoliv mimořádné okolnosti svědčící ve prospěch zachování manželství nebyly ani tvrzeny, natož soudem zjištěny. 4. Proti tomuto rozsudku podal odvolání manžel. Soudu prvního stupně vytkl, že se nezabýval„ okolnostmi rozvratu manželství“ a neprovedl„ žádné důkazy, které by se týkaly příčin rozvratu“. Neshody ohledně výchovy„ nemohou být brány jako základní příčina rozvratu manželství, a to už jen z toho důvodu, že jsou již oba zletilí, resp. mladší byl tehdy v době velmi blízké zletilosti“. Deklaroval, jak připravenost„ vyjasnit“ všechny problémy, tak zájem na zachování manželství, a proto navrhl, aby byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc mu vrácena k dalšímu řízení. 5. Manželka poté, co opětovně jednoznačně vyloučila možnost obnovení společného soužití, navrhla, aby byl odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně jako správný potvrzen. 6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně (§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“)) zcela a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 7. Manželka – v sevřené formě vyjádřeno – se domáhala rozvodu manželství účastníků, protože v důsledku rozporů vyplývajících z odlišných výchovných přístupů opustila společné bydliště, soužití manželů bylo ukončeno, přičemž nelze očekávat jeho obnovení, toto jednoznačně odmítá. 8. Manžel s rozvodem nesouhlasil, vyslovil se pro zachování manželství s tím, že vzniklé rozpory lze překonat a soužití manželů obnovit. 9. Skutková zjištění soudu prvního stupně jsou správná, vyplývají z provedených důkazů a náležitě se odrážejí v závěru o skutkovém stavu věci, tento obstojí i pro odvolací řízení a pro stručnost odůvodnění na něj lze odkázat. 10. Odvolací námitka manžela, že„ nebyly prováděny žádné důkazy, které by se týkaly příčin rozvratu“ je zcela zřejmě lichá. Výslech obou manželů, provedený u jednání dne 27. 6. 2022, představuje nejdůležitější důkaz o existenci rozvratu manželství, potažmo příčin, které k němu vedly. 11. Ustálená rozhodovací praxe dovolacího a Ústavního soudu zdůrazňuje, že podle § 120 odst. 1 o. s. ř. není povinností soudu provést všechny navržené důkazy, vysvětlí-li současně v souladu s § 157 odst. 2 o. s. ř. v odůvodnění rozhodnutí, proč se rozhodl některé z navrhovaných důkazů neprovést (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3674/2012, a ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. 26 Cdo 4258/2007, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2016, sp. zn. 30 Cdo 785/2015, uveřejněný pod číslem 116/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, nebo nález Ústavního soudu ze dne 13. 6. 2006, sp. zn. I. ÚS 50/03, uveřejněný pod číslem 120/2006 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu; všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz, zatímco rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Ústavního soudu https://nalus.usoud.cz). Neakceptování důkazního návrhu účastníka řízení lze založit třemi důvody. Prvním je argument, dle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, dle kterého důkaz není s to ani ověřit, ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, dle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností ověřeno nebo vyvráceno (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 6. 2010, sp. zn. IV. ÚS 666/10) a tak tomu je i v případě rozporů vznikajících v důsledku odlišného výchovného přístupu účastníků. Tyto rozpory manžel nezpochybňoval, pouze je jinak právně kvalifikoval, a proto mimo jiné nebylo namístě provádět v odvolacím řízení další důkazy. 12. Podle § 755 o. z. manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení (odstavec 1). Mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů (odstavec 3). 13. Podle § 756 o. z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. 14. Právní úprava rozvodu manželství je založena na důvodu, kterým je kvalifikovaný rozvrat vztahů mezi manželi. Kvalifikovanost rozvratu je dána nejenom jeho délkou a intenzitou, ale i skutečností, že v důsledku tohoto rozvratu nelze očekávat obnovení soužití manželů. 15. Manžel rozsudek soudu prvního stupně dezinterpretuje, má-li za to, že se soud nezabýval„ okolnostmi rozvratu manželství“, a mýlí se v tom, že rozpory vyplývající z rozdílných výchovných přístupů manželů nemohou být v poměrech posuzované věci příčinou rozvratu vztahů mezi manželi. Přestože kvalifikovaný rozvrat zpravidla nemá jedinou příčinu, soud – je-li povinen postupovat podle § 756 o. z. – uvádí příčinu či příčiny zásadní. V poměrech posuzované věci zásadní příčinou kvalifikovaného rozvratu vskutku byly neshody manželů ve výchově dětí, resp. dnes již zletilého syna [jméno]. Argumentace absencí těchto neshod s ohledem na dosažení svéprávností dětí účastníků může z povahy věci působit pouze pro futuro. Fakticky tedy nemůže vyvracet již nastalý kvalifikovaný rozvrat vztahů mezi manželi. 16. Společné žití manželů je otázkou jejich osobního (včetně intimního), ale i majetkového společenství; toto bylo ukončeno a vzhledem k době, po kterou tento stav trvá, jakož i jednoznačného a konzistentního postoje manželky, která je odmítá, lze zcela zřejmě usuzovat na kvalifikovaný rozvrat vztahů mezi manželi. Vyjádřeno jinak obnova manželského soužití nepřichází v úvahu, pokud je jeden z manželů zavrhl a nadále odmítá. Dosažení svépravnosti obou synů účastníků je proto k uvedenému mimoběžnou argumentací, navíc nelze přehlédnout, že spory o výchovu ve vztahu ke staršímu synovi gradovaly v době, kdy již plněn svéprávný. 17. Z uvedeného je zřejmé, že odvolací soud může přisvědčit soudu prvního stupně, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Odvolací námitky manžela jsou liché. 18. Protože pro dobu po rozvodu manželství bylo rozhodnuto o poměrech dosud plně nesvépravného [jméno] (rozvod účastníků není v rozporu s jeho zájmem, tedy rozvod manželství nepředstavuje nepřiměřenou tvrdost jak pro něj, tak pro manžela; v tomto případě skutková tvrzení ve smyslu § 755 odst. 2 písm. b) o. z. nebyla ani předestřena) soud prvního stupně po právu manželství účastníků rozvedl. 19. Odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně je správný, a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení, a proto byl podle § 219 o. s. ř. potvrzen. 20. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn skutečností, že oba účastníci se práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdali.