57 CO 285/2022-150 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zastavil řízení o zaplacení částky 6 500 Kč (výrok I), návrh žalobce, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 96 060 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % od 20. 11. 2020 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 8,25 % z částky 6 500 Kč od 20. 11. 2020 do zaplacení, zamítl (výrok II) a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 60 112,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok III). 2. Rozsudek napadl v celém rozsahu odvoláním žalobce, kterým se domáhal jeho změny tak, že žalobě bude v plném rozsahu vyhověno. Odvolání odůvodnil tím, že jak platby za energie, tak splátky hypotéky činil plně s vědomím toho, že mu veškeré tyto platby žalovaná následně vrátí, což se nestalo, pročež je žalovaná povinna vydat mu bezdůvodné obohacení ve výši žalované částky. Závěr okresního soudu, že je nerozhodné, zda žalobce v předmětném domě bydlel, nebo tam jen docházel a jak často, není správný. Tento vyslovený názor soudu I. stupně nekoresponduje ani s procesním postupem soudu. Dle žalobce bylo v řízení prokázáno, že v rozhodném období v předmětném domě nebydlel, tento dům žádným způsobem pro svou potřebu neužíval, v rozhodném období bydlel jinde, což se podává jak z jeho účastnické výpovědi, tak výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], tak z listinných důkazů, které jsou ve spise založeny. Sama žalovaná ve své účastnické výpovědi uvedla, že žalobce v rozhodném období v domě nebydlel. S ohledem na skutečnost, že se jedná o tzv. inteligentní dům, který vyžaduje pravidelnou obsluhu, kterou žalovaná, ač byla jeho vlastníkem, neprováděla, tak za tímto účelem v nepravidelných termínech do domu zajížděl a zajišťoval jeho základní obsluhu, neboť mu na domě záleželo, přičemž tuto činnost nelze v žádném případě subsumovat pod termín bydlení či užívání. Nesouhlasil se způsobem hodnocení výpovědí svědků [příjmení] a [příjmení], okresnímu soudu vytkl, že přistoupil na absolutně zaujatou a účelovou výpověď manžela žalované, ale výpověď svědkyně [příjmení] považuje za zaujatou, což jej poškozuje. V řízení nebylo žádným způsobem prokázáno, že by mezi účastníky existovala dohoda, na základě které by žalovaná byla oprávněna si předmětnou částku ponechat, tedy nebylo prokázáno, že by se žalobce zavázal k tomu, že bude za žalovanou platit jak splátky hypotéky, tak zálohy na energie. Okresní soud stran zálohových plateb na energie konstatuje, že tyto žalobce prováděl z důvodu, že dům užíval a udržoval jej; současně však soud konstatuje, že je právně nevýznamné prokázání skutečností, zda žalobce v domě bydlel nepřetržitě. Tedy soud na jednu stranu konstatuje, že skutečnost, zda žalobce v daném domě bydlel či nikoliv, je nepodstatná a v tomto ohledu ani neprováděl důkazy předložené žalobcem, na druhou stranu bez opory v provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobce prováděl zálohové platby energií z toho důvodu, že předmětné nemovitosti užíval. Tyto dvě konstatace jsou zcela evidentně vzájemně rozporné a nelze s nimi souhlasit. Okresní soud se měl touto otázkou podrobně zabývat, provést i důkazy navržené žalobcem, což se nestalo. Dále vytýkal okresnímu soudu, že provedl důkaz přestupkovým spisem (správní řízení ve věci pokousání psem), ze kterého jasně plyne, že žalobce v rozhodném období v domě nebydlel, a pak účastníkům sdělil, že ho to vlastně najednou nezajímá a naopak jako jeden ze stěžejních důkazů o dobrovolnosti plnění žalobce stran placení hypotéky a energie použil návrh dohody o vyrovnání z roku 2017, který však nebyl druhou stranou akceptován a tudíž k naplnění dohody nedošlo. Ke splátkám hypotéky soud uvádí, že tyto měl žalobce provádět z důvodu, že jimi snižoval zůstatkovou výši hypotéky, kterou pak v rámci kupní smlouvy uhradil. V řízení však nebylo prokázáno, že by mezi účastníky taková dohoda o postupném umořování nesplacené hypotéky byla dojednána, současně nebylo soudem vůbec zkoumáno, jak by se tedy před uzavřením dané kupní smlouvy zaplacené splátky vlastně promítly do výše kupní ceny, o kolik teda měla být kupní cena snížena. Pokud by skutečně bylo dojednáno, že o žalobcem zaplacené splátky hypotéky bude kupní cena ponížena, resp. tyto platby budou do kupní ceny započteny, zcela jistě by se takové ujednání v předmětné kupní smlouvě objevilo a bylo by tak postaveno na jisto, že tyto platby jsou k tíži žalované a tím by byl daný problém s těmito platbami definitivně vyřešen. Nic takové v předmětné kupní smlouvě sjednáno není, a tedy i tyto platby je žalobce oprávněn z titulu vzniku bezdůvodného obohacení požadovat po žalované zpět. Je skutečností, že v rámci následné dohody mezi účastníky nikdy tyto částky nebyly vzaty v potaz, jinými slovy nebyly za celou dobu mezi účastníky vypořádány. Je nelogické si myslet, že by žalobce tak vysokou částku nechal jen tak, není k tomu jediný důvod, v době plateb účastníci již partneři nebyli, žalobce dané platby zcela evidentně prováděl za žalovanou bez právního titulu. 3. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako správného. Žalobce si byl po celou dobu přesně vědom, na co je jeho peněžité plnění určeno. Dokonce sám své platby, jejichž vydání se domáhá, označoval buďto„ hypotéka“ nebo„ ČEZ“. Vzhledem k tomu, že v předmětné době spolu již účastníci neměli společnou domácnost, nemůže být pochyb o tom, na co byla tato plnění určena. Žalobce neprokázal, že by mezi ním a žalovanou byla dohoda o tom, že tyto částky budou jakkoliv vypořádány, naopak žalovaná doložila skutečnosti prokazující, že platbou splátek na hypoteční úvěr byla snižována kupní cena. Dům byl převeden na žalobce právě za cenu odpovídající zbývající výši hypotečního úvěru. Tato částka nebyla zvolena náhodně, ale právě proto, že umožnila žalované zcela uhradit dluh vůči úvěrující bance. Žalobce těmito platbami fakticky snižoval výslednou kupní cenu. Pokud jde o platby na elektřinu, tyto byly činěny z důvodu zachování domu, o který měl žalobce eminentní zájem. Pokud by tyto udržovací platby nebyly placeny, žalovaná by dům prodala třetí osobě. Od počátku mezi nimi byla domluva, že dům bude převeden na žalobce. Žalobce předmětnými platbami, stejně jako svým aktivním jednáním zachovával hodnotu domu, jehož se stal následně vlastníkem. Do domu pravidelně dojížděl, měl v něm uložené věci a nakonec se do něj i s družkou nastěhoval a nabyl vlastnické právo. Za této situace, kdy bylo postupováno dle původní dohody, se ani nemůže jednat o bezdůvodné obohacení. Žalovaná by se bezdůvodně obohatila předmětnými platbami pouze v případě, že by původní dohodu nedodržela a dům převedla třetí osobě, nebo si ponechala pro svou potřebu. To se však nestalo. V neposlední řadě žalobce neunesl důkazní břemeno ani k šesti neprovedeným platbám po 1 630 Kč, tj. celkem 9 780 Kč. Nebylo nikterak prokázáno, že by tyto platby byly skutečně realizovány, přestože ve výpisu předloženém samotným žalobcem jsou tyto platby jednoznačně označeny jako neprovedené. Tvrzení uvedená v odvolání jsou místy nepravdivá, místy poupravená pro účely odvolání. Tvrdí-li žalobce, že v řízení bylo postaveno najisto, že v rozhodném období v domě nebydlel a tento žádným způsobem pro svou potřebu neužíval, je toto tvrzení v rozporu s výpovědí svědkyně [jméno] [příjmení], přímé sousedky, která nemá žádné vazby ani na žalobce ani na žalovanou, ale především v rozporu s výpovědí žalobce, který sám uvedl, že do domu pravidelně dojížděl za účelem jeho údržby a měl v něm uložené věci. To potvrdila i svědkyně [jméno] [příjmení], matka žalobce. Není tak pravdou, že dům žádným způsobem neužíval, jak uvádí v odvolání. Svědkyně [jméno] [příjmení], která urážela žalovanou, prokázala, že jí není cizí emocionální vystupování zjevně namířené proti žalované, ač měla vystupovat jako svědek a referovat o skutečnostech, kterých byla svědkem, a nikoli o svých domněnkách a hodnoceních osoby žalované. Tato svědkyně ani nebyla schopna vyjasnit rozpory ve své výpovědi, jako např. když nejprve uvedla, že žalobce v domě nechal psa, protože ho nemohl vzít do bytu, později doplnila, že myslela byt v [obec], kde žalobce bydlel s [jméno] [příjmení], ale následně vypověděla, že z předmětného domu se žalobce odstěhoval do jejího rodinného domu v [obec] Tyto okolnosti svědčí o její nedůvěryhodnosti. Obdobně sám žalobce nepravdivě vypovídal ohledně v té době probíhajících soudních řízeních, když popřel, že by probíhalo jiné řízení, ač tehdy probíhalo u Okresního soudu ve Frýdku-Místku řízení sp. zn. 116 C 6/2021, které sám inicioval. Strany také dne [datum] uzavřely dohodu o vypořádání vzájemných majetkových práv a nároků, v níž nejsou vypořádány předmětné platby, což by nepochybně byly, pokud by mezi stranami byla domluva o tom, že je žalovaná žalobci vrátí. 4. Jelikož žalobce není subjektivně legitimován k podání odvolání proti výroku I napadeného rozsudku (v tomto rozsahu mu nebyla způsobena újma), odvolací soud odvolání proti výroku I rozsudku okresního soudu odmítl dle ust. § 218 písm. b) zá