57 CO 91/2022-32 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud rozvedl manželství [jméno] [příjmení], rozené [příjmení], a [jméno] [příjmení] uzavřené dne [datum] před [náboženské vyznání] [anonymizováno] v [obec] (odstavec I. výroku) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (odstavec II. výroku). 2. Okresní soud při svém rozhodování vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli manželství po pětileté známosti dne [datum], z manželství pocházejí tři nezletilé děti, o jejichž péči a výživě i pro dobu po rozvodu bylo rozhodnuto rozsudkem okresního soudu. Manželství účastníků provázely problémy od samotného počátku a již 4 roky po svatbě navštívili poprvé manželskou poradnu. V průběhu let se manželé museli vypořádat s [diagnóza] manžela a také s následky jeho krádeží u zaměstnavatele. Tyto problémy ve vztahu se dlouhodobě překonat nepodařilo, když manželé opakovaně v průběhu let navštěvovali poradny a terapie, naposledy docházeli na terapie na začátku roku 2021, kterou ovšem manželka po několika měsících v květnu 2021 předčasně ukončila a v srpnu podala návrh na rozvod. Manželé spolu intimně nežijí nejméně půl roku a společně nehospodaří od září 2021, kdy přiměla manžela odstěhovat se ze společné domácnosti. Právně věc posoudil dle ust. § 755 a § 656 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). 3. Proti rozsudku podal manžel odvolání, kterým se domáhal podle obsahu jeho změny tak, že žaloba se zamítá. Odvolání odůvodnil tím, že manželku miluje a nejsou dány žádné závažné důvody, které by mohly vést k rozvodu. Během poslední terapie manželka uvedla, že staré hříchy odvolatele, z doby kdy pil, si již v srdci nenese, ale že jí něco v manželství chybí a týká se to chování manžela v roce 2021. K tomu manžel uvedl, že ví, že jí v minulosti ubližoval, ale nyní v roce 2021 se hodně snaží žít správný, slušný, střízlivý život, adresovaný a věnovaný hlavně manželce. Na dotaz manžela manželka nedokázala konkrétně popsat, v čem jí manžel dělá bolest. Dle manžela není pravdivé tvrzení, že manželka vyvíjela snahu o nápravu manželství nebo řešení různých problémů; spíš manipulativně využila jeho těžkou životní situaci z minula, kdy ještě pil, a tím se dostala do postavení manipulativního narcisty. 4. Manželka ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení rozsudku jako správného, neboť manželství je trvale a hluboce rozvráceno, neplní žádnou ze svých společenských funkcí, žádná ze stran neusiluje o obnovu soužití. Manželství se potýkalo s dlouhodobými problémy, a i přes terapie (první v roce 2007) se vztahy nepodařilo urovnat. Manželovo tvrzení o lásce k ní je jen planým slovním projevem, když od ukončení soužití nečinil žádné kroky, z nichž by bylo lze dovodit jeho snahu o záchranu manželství či obnovu soužití. Nikterak s manželkou nekomunikuje, nevídá se ani s dětmi, iracionálně lpí na formálním zachování manželství, avšak o opravdové manželské soužití nemá skutečný zájem. Manželka o obnovu soužití nemá zájem. Děti jsou také nyní podstatně klidnější a spokojenější, než když žili s manželem pod jednou střechou a v domácnosti byly konflikty či tenze. 5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal rozsudek v celém rozsahu dle ust. § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), se závěrem, že odvolání manžela není důvodné. 6. Výše uvedený zjištěný skutkový stav odvolací přejímá a při přezkumu napadeného rozsudku z něj vycházel, neboť odpovídá provedeným důkazům a nesporným tvrzením účastníků (viz § 120 odst. 4 o. s. ř.). Jelikož skutkové zjištění soudu může být založeno též na jednostranném úkonu účastníka, který je z hlediska dokazování doznáním určitých skutečností, vyšel odvolací soud při svém rozhodování také z tohoto tvrzení manželky v žalobě: manželka nemá zájem o obnovení manželského soužití, má jiné představy o životě než manžel, mezi manžely došlo podle manželky k citovému odcizení, každý z nich má vůči sobě jiné očekávání. 7. Okresní soud na věc správně aplikoval ust. § 755 odst. 1 a 3 a § 756 o. z. a nepochybil ve svém závěru, že soužití účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Odvolací námitka manžela, že nebyly prokázány důvody pro rozvod manželství, není důvodná. Společné žití manželů (soužití) zahrnuje osobní (včetně intimního) i majetkové společenství. Existence kvalifikovaného rozvratu, který je dán jeho délkou a intenzitou, ale i skutečností, že v důsledku tohoto rozvratu nelze očekávat obnovení soužití, je nepochybná, neboť v řízení bylo prokázáno definitivní ukončení osobního společenství manželů (účastníci již společně nesdílí radosti a problémy, společně netráví volný čas, vzájemně nepečují o druhého, intimně spolu nežijí), jakož i definitivní ukončení společného hospodaření bez naděje na smíření, neboť manželka manželské společenství obnovit nechce a jednostranný názor manžela k obnovení soužití nepostačuje. Odvolací soud rovněž souhlasí s okresním soudem, že příčina rozvratu je na straně obou účastníků, kterým se nepodařilo vyřešit a překonat problémy pramenící z jejich rozdílných povah a představ o společnou životě, které nakonec i přes jejich oboustrannou snahu vedly k jejich vzájemnému odcizení a také na straně manžela, který svým i když dnes již léčeným [diagnóza] a krádežemi zcela jistě narušil vztahy mezi manžely a poklidné fungování rodiny. Okresní soud rovněž správně odůvodnil vyloučení aplikace ust. § 755 odst. 2 písm. a) a b) o. z. 8. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek potvrdil jako správný v obou výrocích dle ust. § 219 o. s. ř., neboť okresní soud rozhodl správně i o náhradě nákladů řízení. 9. K odvolací námitce manžela odvolací soud uvádí, že i kdyby manželka na poslední terapii v květnu 2021 uvedla, že příčiny rozvratu nevidí v [diagnóza] a v krádežích manžela, ale pouze v aktuálních problémech, neměnilo by to nic na správnosti skutkových zjištění učiněných okresním soudem, neboť manželství je zcela nepochybně předchozím chováním manžela poznamenáno, což však nebyla jediná příčina rozvratu. Tím byla především rozdílnost představ o životě, jakož i skutečnost, že [diagnóza] manžela a krádeže poznamenaly fungování rodiny a poklidný život. 10. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 23 věta první zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve spojení s ustanovením § 224 odst. 1 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo, neboť okolnosti případu neodůvodňují jejich přiznání dle věty druhé téhož ustanovení; nadto procesně úspěšná manželka se práva na náhradu nákladů odvolacího řízení vzdala.