71 CO 141/2022-389 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud nahradil projev vůle žalované - převodkyní k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemků se žalobkyní - nabyvatelkou podle zákona č. 229/1991 Sb. (§ 11a), konkrétně pozemků: - parc. č. [číslo], [číslo] a [číslo] nacházející se v katastrálním území Opava - předměstí, okres Opava, zapsané na listu vlastnictví [číslo], - parc. [číslo] [číslo], [číslo] nacházející se v [katastrální uzemí], okres [okres], zapsané na listu vlastnictví [číslo], - parc. [číslo] nacházející se v [katastrální uzemí], okres [okres], zapsané na listu vlastnictví [číslo] (dále jen jako„ pozemky“). - s tím, že nabyvatelce vznikl nárok na bezúplatný převod pozemků z vlastnictví státu podle § 11a zákona o půdě, který vyplývá z pravomocného rozhodnutí Státního pozemkového úřadu - Krajského pozemkového úřadu [anonymizována čtyři slova] [datum] [anonymizováno] [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ve znění pravomocného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 18. července, č. j. 25 C 34/2016-180. Pozemky uvedené v článku I. této smlouvy mají hodnotu celkem 1.978 595,80 Kč (slovy: jeden milion devět set sedmdesát osm tisíc pět set devadesát pět korun českých osmdesát haléřů). Dále zavázal žalovaný zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 219.261,99 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce. 2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že právní předchůdce zůstavitelky uplatnil řádně svůj restituční nárok - mimo jiné ve vztahu k odejmutému pozemku, u žalovaného dne 30. 1. 1995. Oprávněná osoba v daném případě uplatnila svůj nárok ve lhůtě stanovené ust. § 13 zákona č. o půdě. Právnímu předchůdci žalobce, mj. právnímu předchůdci zůstavitelky a zůstavitelce svědčí postavení oprávněné osoby ve smyslu § 4 zákona o půdě, které vyplývá z rozhodnutí SPÚ [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], ve spojení s rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 8, č. j. 25 C 34/2016-180 ze dne 18. 7. 2018 a Městského soudu v Praze č. j. 29 Co 545/2018-202 ze dne 4. 4. 2019, které dne 13. 5. 2019 nabyly právní moci. Oprávněné osobě nebyl žalovaným vydán pozemek parcely dle PK [číslo] role o výměře 15 865 m2 v k. ú. [katastrální území], a náhrada za tento nárok byla vyčíslena žalovaným ke dni 13. 6. 2018 na částku 66.633 Kč. Až následně, po revizi výše uvedeného nároku, na základě znaleckého posudku vypracovaného na základě žádosti žalovaného v prosinci 2019, byl nárok zůstavitelky stanoven ve výši ½ z částky 3.966.250 Kč, tzn. nárok ve výši 1.983.125 Kč. Před řádným stanovením výše nároku podala zůstavitelka žalobu k soudu s tím, že v době podání žaloby činí její nárok uvedenou částku, zatímco žalovaný eviduje její nárok v nesprávné výši 33.316,50 Kč. Výměra a hodnota náhradních pozemků, které zůstavitelka požaduje vydáním, vychází z výměr a cen stanovených žalovaným. K řádnému a spravedlivému stanovení výše nároku zůstavitelky a k jeho ocenění na částku 1.983.125 Kč přikročil žalovaný až v prosinci 2019, tzn. takřka po 25 letech ode dne zahájení řízení o vydání náhrady podle zákona o půdě, když zůstavitelku pojal jako oprávněnou osobu podle tohoto zákona, až na základě soudních rozhodnutí, která korigovala jeho nesprávné rozhodnutí v tomto směru ze dne 25. 2. 2016. Uvedená rozhodnutí nabyla právní moci 13. 5. 2019. Oznámení o řádném stanovení náhrady obdržela oprávněná v písemné formě v měsíci lednu 2020, v dubnu 2020 však zemřela. Zůstavitelka se v období měsíců ledna až dubna 2020 nezúčastnila žádné veřejné soutěže vyhlášené žalovaným. 3. Na takto zjištěný skutkový stav okresní soud aplikoval zákon č. 229/2019 Sb. zákona o půdě a konkrétně § 11a zákona a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že zůstavitelka (potažmo žalobce) je oprávněnou osobou podle zákona o půdě, že její restituční nárok ve výši 1.983.125 Kč byl v řízení, zahájeném 30. 1. 1995, žalovanou správně stanoven až v prosinci 2019, ale dosud nebyl uspokojen. Žalovaná svým konáním či nekonáním dlouhodobě svévolně brání naprosto neopodstatněně a v rozporu s veškerou dosud vydanou judikaturou Nejvyššího a Ústavního soudu ČR ve skutkově totožných a obdobných věcech vydání náhrady za odňatý pozemek zůstavitelce (jejímu právnímu předchůdci), pročež až uplynutím dvou desetiletí vydal sice nesprávné, ale následně ve prospěch zůstavitelky obecnými soudy vydanými rozsudky korigované rozhodnutí, jímž byl zůstavitelce přiznán status oprávněné osoby podle zákona o půdě; výši nároku žalobkyně však nesprávně evidoval a její správnou výši stanovil až takřka po 25 letech od zahájení řízení. Z uvedeného důvodu má zůstavitelka nepochybně právo domáhat se vydání náhradních pozemků i způsobem jiným, než prostřednictvím veřejných nabídek, jak již mnohokrát ve svých rozhodnutích potvrdil Nejvyšší soud ČR (např. rozsudek ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 5389/2014, anebo rozsudek ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009). V této konkrétní věci, a to nejen na základě provedených důkazů, ale i samotným pohledem na dobu řízení, v níž se marně domáhal právní předchůdce žalobkyně a zůstavitelka (oba již v průběhu řízení zemřeli) nároku podle zákona o půdě, který dosud, ani po uplynutí více než 26 let od zahájení řízení nebyl uspokojen, lze uzavřít, že žalovaný postupuje v tomto konkrétním řízení zcela liknavě a svévolně, a to bez ohledu na to, zda ve věci jednal či nejednal. Z žádných tvrzení a ani důkazů nevyplynulo, že by oprávněné osoby měly jakýkoliv vliv na délku tohoto řízení, jehož neskončení do současné doby tak musí jít na vrub pouze a jenom žalované. Pokud žalovaná namítala, že se právní předchůdce žalobkyně, resp. žalobkyně neúčastnili veřejných nabídek, má soud za to, že to bylo právě proto, že status oprávněné osoby žalovaná přiznala žalobkyni až po uplynutí více než 20 let od zahájení řízení, v němž následně, až do roku 2020, navíc evidovala u této osoby restituční nárok ve výši absolutně neodpovídající jeho faktické výši. Správnou výši poměřenou penězi stanovil žalovaný správně až poté, co bylo zahájeno předmětné soudní řízení na základě podané žaloby. Zůstavitelka prokázala, že se nezúčastnila žádné veřejné nabídky z důvodů na straně žalované. 4. Proti tomuto rozhodnutí podala žalovaná odvolání, ve kterém se domáhala zrušení a vrácení věci okresnímu soudu ve vztahu k doplnění dokazování, a to zejména k tomu, že v případě prvých pozemků došlo k veřejné nabídce, které vysoutěžil p. [příjmení], jenž se původně účastnil řízení jako vedlejší účastník. Tato skutečnost pak brání kladnému rozhodnutí v této věci. Pokud se jedná o další část pozemků, tedy těch, které byly navrženy v souvislosti s rozšířením žaloby, tak tam k žádnému vysoutěžiteli nedošlo. Protože se okresní soud touto okolností nezabývá, lze uzavřít, že žaloba byla podána nedůvodně, účelově a jak zaznělo i z dnešního přednesu zástupkyně žalobce, zejména preventivních důvodů. Žaloba byla podána 6. 6., kdy žalobkyni ještě nebylo známo, jak žalovaná nárok ocení. V době podání žaloby tak ještě pozemky nebyly oceněny znaleckým posudkem a k správnému ocenění došlo do půl roku poté, co žalobkyni byla přiznána náhrada. V této okolnosti nelze spatřovat liknavost. Když liknavost nelze dovodit ani z délky probíhajícího řízení, když ve správním řízení vystupovala žalovaná jako správní orgán, tedy v odlišném postavení. Dále poukázala na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2020, sp. zn. III. ÚS 3370/19, které beze zbytku dopadá na posuzovanou věc s tím, že žalobkyně si podává žalobu po 14 dnech od doby, kdy byla přiznána náhrada. 5. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu s tím, že ústavní nález, na který žalovaná odkazuje, na posuzovanou věc nedopadá. Jedná se o případ, kdy byl restituentovi přiznán nárok již v r. 2003 a on se až v roce 2016 ucházel o přecenění svého nároku. Případ žalobkyně je však odlišný, ta se stala oprávněnou osobou až na základě rozhodnutí Pozemkového úřadu v roce 2016, avšak nebyla jí za tento pozemek přiznána náhrada. Náhrady se domohla až na základě soudního rozhodnutí 13. 5. 2019. Dne 23. 5. 2019 požádala žalobkyně o přecenění svého nároku dle dokladů, které byly založeny ve správním spise. V červnu jí pak žalovaná sdělila, že její nárok přesahuje částku přes 33.000 Kč. Je pravdou, že v této době již běželo toto řízení, avšak žalobkyně v případě, že by její nárok byl řádně oceněn, byla připravena se s žalovanou dohodnout. To, že si žalobkyně požádala o správné ocenění svých pozemků, vyplývalo ze zkušeností, které má s žalovanou ohledně svých dalších nároků, kdy se s žalovanou od r. 2017 soudí o správné ocenění těchto dalších nároků. V r. 2019 vypsala žalovaná dvě veřejné nabídky, a to v březnu a v září, kterých se však žalobkyně nemohla účastnit pro nesprávné ocenění, a to proto, že v březnu žalovaná její nárok neevidovala vůbec a v září pak v nesprávné výši. V době, kdy byl správně oceněný nárok, a to 9. 1. 2020, byla již žalobkyně ve velmi špatném zdravotním stavu. V době jediné veřejné nabídky 6. 3. 2020 byla v nemocnici, kde následně v dubnu umírá.