71 CO 17/2022-144 — Krajský soud v Ostravě

1. Mezitímním rozsudkem okresní soud rozhodl, že žaloba je, co do základu, důvodná (odstavec I.), o výši nároku na náhradu škody bude rozhodnuto v konečném rozsudku (odstavec II.) a o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku (odstavec III.). 2. Tento rozsudek napadli včasným odvoláním žalovaný a vedlejší účastnice na straně žalovaného a domáhali se jeho změny tak, že se žaloba zamítá. 3. Žalovaný nesouhlasil se závěrem okresního soudu, že žalobce nemohl pád nijak předvídat, když předtím ušel trasu dlouhou cca 106 metrů na chodníku. V místě pádu tedy byla nepředvídatelná překážka ve schůdnosti a žalovaný je za újmu žalobce odpovědný dle § 27 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb. (zákon o pozemních komunikacích, dále jen ZPK). Z provedeného dokazování (z výslechů svědkyň a zprávy ČHMÚ) naopak vyplynulo, že se dne [datum] po celý den až do 19:00 hod. vyskytovala ledovka. Za této povětrnostní situace a jejich důsledků naopak byla pro jakéhokoliv průměrného chodce předvídatelná možnost uklouznutí na chodníku a riziko pádu. Žalovaný je dále přesvědčen, že jeho odpovědnost není dána ani podle obecné úpravy dle občanského zákoníku, neboť neporušil svou povinnost pečovat o chodník. Z výpovědí svědkyně [příjmení] jednoznačně vyplynulo, že žalovaný provádí zimní údržbu chodníku a parkoviště později, než v 7:00 hodin, když svědkyně nebo žalobce chodí do práce. Žalobce si musel být vědom této skutečnosti a měl dbát zvýšené opatrnosti. Podle žalovaného žalobce porušil svou prevenční povinnost předcházet škodám. Na okresním soudem odkazované závěry Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2315/15 navazuje rozhodnutí NS sp. zn. 31 Cdo 1621/20, přičemž okresní soud nesprávně dovodil, že zmíněné rozhodnutí NS pro skutkovou odlišnost na daný případ nedopadá. 4. Vedlejší účastnice na straně žalovaného vytkla okresnímu soudu, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, z důkazů v řízení provedených učinil nesprávná skutková zjištění a věc nesprávně právně posoudil. Celodenní ledovka vyskytující se v dané lokalitě kritického dne [datum], byla závadou dostatečně seznatelnou, což potvrdila i svědkyně - zdravotní sestra žalobce, která uvedla, že jela osobním automobilem takřka krokem. Žalobce měl s ohledem na povětrnostní podmínky a stavebně technický stav komunikace - šikmá plocha - tento stav předvídat a dbát zvýšené opatrnosti. Podle plánu zimní údržby nebyla předmětná komunikace v prioritní skupině údržby, což bylo obecně známo (chodník býval udržován až později). Rozsáhlou judikaturou obecných soudů (včetně rozhodnutí KS OS sp. zn. 57 Co 319/17) i Ústavního soudu dochází vedlejší účastnice k závěru, že zde není dána odpovědnost žalovaného za daný následek, ani za jakoukoliv škodu vzniklou žalobci. Žalobce nedbal obecně prevenční povinnosti předcházet škodám. 5. Ve svém vyjádření se vedlejší účastnice ztotožnila s odvolací argumentací žalovaného. 6. Žalobce v písemném vyjádření navrhoval potvrzení napadeného rozsudku s odůvodněním, že neměl jinou možnost přístupu do své ordinace, a přestože si počínal nanejvýš opatrně, upadl. Pokud bylo možno chodník od prodejny [název] ošetřit, pak bylo možné před příchodem žalobce ošetřit i chodník před vstupem do budovy (ordinace). Chodník od prodejny [název] směrem k ordinaci byl ošetřen a dalo se na něm bezpečně pohybovat. V rámci předžalobní komunikace pak žalovaný ve svém přípisu ze dne [datum] sdělil, že správu komunikace zajišťuje svými zaměstnanci a že neuplatní vůči žalobci žádné liberační důvody. Žalovaný v řízení před okresním soudem žádné liberační důvody ani neuplatnil. 7. Z podnětu včasného odvolání žalovaného a vedlejší účastnice na straně žalovaného přezkoumal odvolací soud napadený mezitímní rozsudek, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání v celém rozsahu se závěrem, že jsou podmínky pro potvrzení tohoto rozhodnutí a odvolání nejsou důvodná. 8. Okresní soud mezitímním rozsudkem rozhodl o základu uplatněného nároku tak, že žaloba je, co do základu, důvodná, tedy že žalovaný je odpovědný za újmu, která žalobci vznikla pádem na zledovatělém chodníku dne [datum], jehož následkem došlo k poškození zdraví žalobce. Okresní soud dovodil odpovědnost žalovaného, jak v objektivní rovině dle § 27 odst. 3 ZPK, tak v subjektivní rovině dle § 2910 a § 2900 o. z. 9. Vyšel přitom ze zjištění, že žalobce bezprostředně před pádem ušel ze svého automobilu (přes parkoviště do prodejny [název] a následně z prodejny po chodníku směrem k ordinaci) cca 106 metrů bez jakékoliv újmy. Žalovaný, ač měl zpracován plán zimní údržby, předmětný chodník, ani přilehlé parkoviště v den pádu nijak neošetřil, i když to vyžadovala meteorologická situace (již od 2:00 hod. se vyskytovala ledovka). Nečinnost žalovaného museli suplovat zaměstnanci k chodníkům přiléhajících prodejen a ordinací. 10. Podle okresního soudu žalobce nemohl pád předvídat a místo pádu jej očividně překvapilo a překvapilo by každého průměrného člověka. K pádu došlo za ranního šera kolem 7:00 hodiny při téměř zatažené obloze a absenci pouličního osvětlení. Žalobce šel pomalu, neměl důvod spěchat, měl zimní obuv a jinou možnost přístupu do budovy neměl. Pádem utrpěl těžké poranění vylučující jeho další pohyb a vyžadující pomoc rychlé záchranné služby. 11. Skutková zjištění okresního soudu převzal odvolací soud i pro odvolací řízení jako věcně správná a v podrobnostech na ně odkazuje s výhradou skutkového závěru o povětrnostních podmínkách obsaženém v bodu 8. rozsudku, že od půlnoci do 10:00 hod. bylo počasí beze srážek, a v tomto bodě zopakoval odvolací soud důkaz sdělením podstatného obsahu listiny - sdělení ČHMÚ o klimatologických údajích (č. l. 46 verte), z níž zjistil, že [datum] od 1:30 hod. do 2:00 hod. padal zmrzlý déšť, od 2:00 hod. do 5:30 hod. déšť mrznoucí a od 2:00 do 19:00 hod. byla ledovka. V době od 1:30 hod. do 5:30 hod. tedy byly zaznamenány srážky v podobě zmrzlého, následně mrznoucího deště. 12. Volným hodnocením všech důkazů v řízení provedených, dospěl odvolací soud ve shodě s okresním soudem k tomu, že žalobce upadl na zledovatělém chodníku ve vlastnictví žalovaného, který byl jediným možným přístupem do budovy, v níž měl žalobce svou ordinaci. Uvedeného dne byla ledovka, což ostatně nezpochybňují ani odvolatelé a místo pádu, stejně jako ostatní přilehlé komunikace, nebyly ošetřeny žalovaným. 13. Takto zjištěný skutkový stav nemůže vést k závěru vyslovenému okresním soudem, že zledovatělý přístupový chodník k budově ordinace představoval pro žalobce nepředvídatelnou překážku ve schůdnosti ve smyslu § 26 odst. 7 ZPK. Podle tohoto ustanovení se závadou ve schůdnosti pro účely tohoto zákona, rozumí taková změna ve schůdnosti pozemní komunikace, kterou nemůže chodec předvídat při pohybu přizpůsobeném stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu a povětrnostním situacím a jejich důsledkům. 14. Byla-li v důsledku mrznoucích srážek a nízké teploty ledovka, pak zledovatělý přístupový chodník nemohl být pro žalobce nepředvídatelnou změnou ve schůdnosti, a to i přesto, že žalobce došel k místu pádu po chodníku veskrze ošetřeném zaměstnanci přilehlých obchodů. Toto lokální zlepšení schůdnosti nemůže mít vliv na posouzení závady ve schůdnosti vzhledem k povětrnostní situaci v dané lokalitě ve smyslu § 26 odst. 7 ZPK a z toho plynoucí objektivní odpovědnosti žalovaného za vzniklou újmu. 15. Na rozdíl od okresního soudu tedy dospívá odvolací soud k závěru, že zledovatělý chodník, na němž žalobce upadl, nemohl být vzhledem k celkové povětrnostní situaci (ledovce) nepředvídatelnou překážkou ve schůdnosti a tento závěr pak vylučuje objektivní odpovědnost žalovaného za vzniklou újmu žalobce dle § 27 odst. 3 ZPK. 16. Tento závěr však nemá vliv na věcnou správnost napadeného mezitímního rozsudku, neboť ve shodě s okresním soudem je odvolací soud toho názoru, že u žalovaného je dána plná subjektivní odpovědnost za újmu žalobce dle § 2900 a § 2910 občanského zákoníku. 17. Dle ust. § 2900 o. z. vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného. 18. Podle ust. § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. 19. Žalovaný tuto obecnou preventivní povinnost porušil tím, že nevyhlásil kalamitní stav, jak mu to ukládal plán zimní údržby pro rok 2016 [číslo] (bod 2. a 8. stav při mrznoucím dešti se náhle vytváří plošně rozsáhlá a souvislá ledová vrstva) a v souladu s tímto kalamitním stavem neprováděl údržbu komunikací a chodníků. Z obsahu plánu zimní údržby sice nelze zjistit rozdíl mezi běžnou zimní údržbou a údržbou při vyhlášení kalamitního stavu v bodě 6., je však uveden časový limit pro zahájení prací při po