71 CO 244/2022-97 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zavázal žalovanou v odstavci I. výroku platit na výživu žalobce s účinností od 15. 9. 2021 částku 3.000 Kč vždy každého 1. dne v kalendářním měsíci předem k rukám žalobce. V odstavci II. výroku pak vyčíslil dluh na výživném za období od 15. 9. 2021 do 30. 6. 2022 v částce 26.000 Kč, kterou zavázal zaplatit žalovanou do tří dnů od právní moci svého rozhodnutí. V odstavci III. výroku žalobu ve vztahu k navrhovanému výživnému za dobu od 1. 5. 2021 do 14. 9. 2021 co do částky 4.000 Kč zamítl a dále zamítl co do částky 1.000 Kč měsíčně za dobu od 15. 9. 2021 do budoucna a v odstavci IV. výroku pak vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobce je studentem, který ukončil studium střední školy, přičemž jeho odůvodněné potřeby jsou vysoké nejen kvůli nákladům na studium, ale také kvůli nákladům na zájmové aktivity v taneční skupině a nákladům na brýle a kontaktní čočky. Do září 2021 žalobce bydlel společně s žalovanou, která se na jeho výživě podílela hrazením nákladů na bydlení a hrazením nákladů na jídlo. Od poloviny září 2021 však žalovaný bydlí odděleně, přičemž žalovaná se za celou tuto dobu podílela na výživě žalobce pouze zaplacením částky 2.500 Kč v květnu 2022. Na mladšího bratra žalobce [jméno] [příjmení], narozeného [datum] má žalovaná stanoveno výživné ve výši 2.300 Kč. Čistý průměrný měsíční výdělek žalobce z brigád činil v období od července 2021 do března 2022 celkem 3.762 Kč. Čistý průměrný měsíční výdělek žalobcova otce [jméno] [příjmení] činil v období od května 2021 do března 2022 celkem 27.733 Kč. Průměrný čistý měsíční výdělek žalované v období od ledna 2022 do dubna 2022 činil 17.734 Kč. V roce 2021 si žalobce pořídil brýle za 6.637 Kč a v roce 2021 si zakoupil kontaktní čočky za 1.300 Kč. Dále si zakoupil kalkulačku za 429 Kč. Dále žalobce zaplatil kurzovné za období od května do prosince 2021 [právnická osoba] [příjmení] [jméno] [příjmení] částku 3.000 Kč. Za taneční soustředění v roce 2021 zaplatil 2.000 Kč a v roce 2022 zaplatil za taneční soustředění 4.000 Kč. Do doby odstěhování žalobce, tj. poloviny září 2021, má žalovaná výživné vůči žalobci uhrazeno. 3. Okresní soud na základě takto zjištěného skutkového stavu aplikoval na posuzovanou věc § 913 o. z. a žalobu posoudil jako částečně důvodnou. Protože odůvodněné potřeby žalobce jsou s ohledem na jeho studium a věk vyšší oproti potřebám jeho bratra nezl. [jméno], považoval okresní soud za přiměřené výživné, které stanovil žalované vůči žalobci ve výši 3.000 Kč. Toto výživné okresní soud stanovil s účinností od 15. 9. 2021, to jest od doby, kdy se žalobce od žalované odstěhoval a žije odděleně. Skutečnost, že si žalobce ještě z bytu žalované neodvezl veškeré své osobní věci, nemá na výši vyživovací povinnost žalované vůči žalobci žádný vliv. 4. Proti tomuto rozsudku si podala odvolání žalovaná a domáhala se jeho změny tak, aby byla povinna přispívat na výživu žalobce částkou 2.500 Kč počínaje měsícem květnem 2022. V odvolání poukázala na to, že žalobce do dubna bydlel v jejím bytě, měl tam důležité léky, své osobní sezónní věci, v lednici jídlo. Měl tam sešity, učebnice a kolo ve sklepě do konce května. Doposud jí nevrátil klíče od sklepa, ani od kolárny. Žalovaná mu přispívala na výživu tím, že žalobci umožnila v bytě bydlet. Syn jí neoznámil, že by se chtěl odstěhovat, i když se každý měsíc potkávali. Samotná smlouva o podnájmu je podvod, který vymyslel její bývalý manžel s jejím bratrancem, když její bývalý manžel proti ní otočil celou moji rodinu. Žalobce nikdy v podnájmu nebydlel, a pokud by tam byla doručována pošta, tak se na tuto adresu žalobci doručit nepodařilo. Internet fungoval do poloviny prosince 2021. Ona hradí za byt celkem 6.000 Kč měsíčně, a to včetně služeb a inkasa. Bývalý manžel jí přispíval částkou 3.000 Kč a ona pak hradila další 3.000 Kč ze svého, i když do bytu neměla přístup. Částka 3.000 Kč představovala platbu za žalovanou 1.000 Kč a 2.000 Kč za žalobce, když na mladšího syna hradila výživné. 5. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu, když takto stanovené výživné považuje za přiměřené. Poukázal na to, že doposud nezná ještě konečnou výši svých výdajů spojených se studiem, když v současné době studuje VŠB, avšak jen za obědy v Menze hradí 2.000 Kč měsíčně. Nadále se věnuje své zájmové činnosti, když za taneční soustředění hradí několikrát ročně 3.000 - 4.000 Kč ročně. Výdaje má spojené i se svou zrakovou vadou, kdy si musí zakupovat kontaktní čočky. Je rovněž významnou skutečností, že žalovaná pracuje na zkrácený úvazek a mohla by dosahovat vyšších příjmů. Nájemní smlouva je platná a žalobce se do tohoto bytu odstěhoval z důvodu, že žalovaná odhlásila internet v bytě a ten žalobce potřeboval ke studiu. Otec žalobce hradil žalované za bydlení do května 2021 částku 5.000 Kč a od června 2021 pak jen 3.000 Kč. 6. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadené části odstavce I. výroku, tj. za období od 15. 9. 2021 do 30. 4. 2022 (kdy žalovaná nechtěla platit výživné vůbec a dále od 1. 5. 2022 nad částku 2.500 Kč, tj. ohledně 500 Kč) dle § 206 odst. 2 postupem dle § 212 odst. 1 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 7. Okresní soud při dokazování postupoval v souladu s procesními předpisy, z provedených důkazů vyvodil logická zjištění odpovídající ustanovení § 132 o. s. ř. Z těchto důvodů odvolací soud skutková zjištění okresního soudu jako správná přejímá. Skutkový stav pak odvolací soud doplnil o zjištění z potvrzení o studiu, ze kterého zjistil, že žalobce je řádným studentem [anonymizováno 6 slov] v akademickém roce 2022 /2023. Z potvrzení [anonymizováno] pak bylo zjištěno, že žalovaná uhradila v období od 5/ 2022 do 8/ 2022 žalobci na výživném 2.500 Kč. Další dokazování pak odvolací soud neprováděl, když důkazy navrhované žalovanou zamítl jako nadbytečné, neboť pro posouzení splnění vyživovací povinnosti je nerozhodné, zda měl či neměl žalobce v bytě žalobkyně věci a dokonce i to, zda se částečně zdržoval. 8. Správně zjištěný skutkový stav posoudil okresní soud z pohledu § 913 o. z. Odvolací soud s právním posouzením věci okresním soudem souhlasí a v podrobnostech na ně odkazuje. 9. K vlastním odvolacím námitkám pak lze uvést, že tyto nebyly schopné zvrátit správnost závěru okresního soudu. Žalované sice platila za byt alikvotní část, nicméně takto především plnila své povinnosti spojené s vlastnictvím bytu, neboť tato povinnost ve vztahu k SJV stíhá žalovanou bez ohledu na to, zda v bytě bydlí či nikoliv. Navíc i žalovaná má v bytě své věci a nepochybně ve větším množství než žalobce. Výživné sice slouží k uspokojování i bytových potřeb, avšak představa, že by tím, že v případě, že by i žalobce bydlel ve svém pokoji, či tam měl věci, je jeho nárok na výživné vyčerpán, je zcela nesprávná. Výživné slouží i k upokojování dalších potřeb jako je jídlo, oblečení, výdajů spojených se zdravotním stavem, výdaji na školní pomůcky či zájmovou činnost. Právě na těchto nákladech a výdajích je žalovaná povinna se podílet a nepodílela. Proto okresní soud správně stanovil výživné, přičemž ve výši, kterou je možno považovat s ohledem na věk a studium žalobce za přiměřenou která současně odpovídá výdělkovým a majetkovým poměrům žalované. 10. Ze všech těchto důvodů odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně v napadených částech dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, když pochybení nebylo shledáno ani ve výroku o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně a řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, netrpělo žádnou vadou, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci či vadou zmatečnostní. 11. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. a vychází ze skutečnosti, že v odvolacím řízení byl procesně úspěšný žalobce. Žalobce na nákladech odvolacího řízení požadoval jeden úkon právní služby za účast jeho advokátky u jednání. Dle § 7 bodu 5 a § 8 odst. 2 vyhlášky č. 177/96 Sb. advokátního tarifu (dále jen AT) činí odměna 2.300 Kč, k této odměně pak náleží náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 3 AT ve výši 300 Kč Celkem tak náklady odvolacího řízení žalobce činí 2.600 Kč. 12. Tuto částku je žalovaná povinna zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokátky žalobce (§ 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o. s. ř.).