75 CO 207/2022-137 — Krajský soud v Ostravě

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 43.439 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 43.439 Kč od 28. 12. 2020 do zaplacení spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč (výrok I.) a dále uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 28.503,20 Kč k rukám její zástupkyně (výrok II.). Okresní soud uzavřel, že mezi žalobkyní jako zhotovitelem a žalovaným jako objednatelem byla uzavřena dne [datum] Smlouva o dílo na provedení díla„ Objekt [anonymizováno] kino, ulice [ulice], [obec] – oprava elektroinstalace“ (dále také SOD 2), kterou se žalovaný zavázal za dílo zaplatit cenu 57.986,78 Kč (bez DPH), přičemž v situaci, kdy dílo bylo provedeno a vyúčtováno fakturou se splatnosti do 25. 12. 2020 a na cenu díla byla uhrazena částka 14.548 Kč, dluží žalovaný žalobkyni přiznanou částku spolu s tam uvedeným příslušenstvím. Okresní soud nepřisvědčil procesní obraně žalovaného založené na tom, že žalobkyní v řízení uplatněná pohledávka zanikla v důsledku jednostranného započtení pohledávky žalovaného za žalobkyní. Tuto pohledávku žalovaného vniklou z jiné smlouvy o dílo (dále také SOD 1) uzavřené mezi účastníky, a to z titulu smluvní pokuty posoudil okresní soud jako nezpůsobilou k započtení ve smyslu § 1987 odst. 2 OZ, když ji považoval za spornou s ohledem na provedené dokazování, již co do jejího vzniku a když k této otázce by se dle jeho názoru muselo vést další dokazování oproti pohledávce žalobkyně, kterou považoval za jednoznačně prokázanou a které bylo možno vyhovět již při prvním jednání. Okresní soud pak odkazoval na závěry z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020 sp. zn. 31 Cdo 684/2020. 2. Včasným odvoláním brojí proti uvedenému rozsudku žalovaný, když má za to, že okresní soud dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, a když rozhodnutí okresního soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 205 odst. 2 písm. e/ a g/ o. s. ř.). Odvolatel poukazuje na skutečnost, že k prokázání existence a výše své pohledávky za žalobkyní řádně označil důkazy, které okresní soud provedl, avšak z těchto neučil adekvátní skutková zjištění a s odkazem na citované rozhodnutí Nejvyššího soudu pohledávku žalovaného označil za nezpůsobilou k započtení. Postup okresního soudu tak žalovaný hodnotí jako překvapivý a nekorektní a namítá, že se okresní soud řádně nevypořádal se skutkovými zjištěními z důkazů, které byly provedeny k jeho pohledávce za žalobkyní. 3. Žalobkyně se k odvolání žalovaného vyjádřila tak, že rozhodnutí okresního soudu považuje za věcně správné, když žalovaným k započtení uplatněná pohledávka je co do základu a výše pohledávkou nejistou a když vůbec ujednání o smluvní pokutě je ujednáním neurčitým, nadto vycházející z jiného právního jednání mezi účastníky. Podle žalobkyně by se tak celé další řízení vedlo výlučně k projednávání a prokazování ne/vzniku práva na spornou smluvní pokutu. Již proto je tak postup okresního soudu v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu publikovaným pod R 37/2021. Dále žalobkyně předložila svůj výklad příslušného ustanovení o smluvní pokutě, z něhož dovozuje, že žalovanému právo na smluvní pokutu nevzniklo. Eventuálně snášela argumentaci o tom, že v případě vzniku práva na smluvní pokutu by bylo lze tuto považovat za nepřiměřeně vysokou, popř. by nemohla být aprobována pro nepoctivé jednání žalovaného, přičemž nepoctivost žalobkyně shledávala mimo jiné v tom, že žalovaný vstupoval do právního jednání s žalobkyní, z níž vzešla v řízení uplatněná pohledávka již s tím, že tuto žalobkyni neuhradí a na tuto bude započítávat svou spornou pohledávku. 4. Krajský soud při konstatování, že odvolání je přípustné, včasné a podané oprávněnou osobou, přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je v podstatné části důvodné. 5. Z obsahu spisu se podává, že žalobou podanou u okresního soudu dne 26. 1. 2021 se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení 43.439 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 43.439 Kč od 28. 12. 2020 do zaplacení a dále s náklady spojenými s uplatněním pohledávky, a to za skutkových tvrzení, že dne 21. 7. 2021 uzavřela s žalovaným SOD 2 za dohodnutou cenu 57.986,78 Kč bez DPH. Dílo by řádně a včas provedeno a vyfakturováno daňovým dokladem [číslo] na částku 57.987 Kč bez DPH se splatností do 25. 12. 2020. Na vyúčtovanou cenu díla byla uhrazena dne 11. 12. 2020 pouze částka 14.548 Kč, přičemž zbylou částku 43.439 Kč žalovaný ani přes výzvy nereagoval. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že skutková tvrzení k okolnostem uzavření SOD 2 učinil nespornými. Tvrdil však, že v řízení uplatněná pohledávka zanikla v důsledku zápočtem pohledávky žalovaného z titulu smluvní pokuty podle čl. XI. SOD 1 uzavřené mezi účastníky již dne 26. 6. 2018. K okolnostem provedení zápočtu pak tvrdil, že k zaplacení smluvní pokuty ve výši 40.293 Kč žalobkyni vyzval přípisem ze dne 12. 5. 2020 a přípisem ze dne 7. 12. 2020 pak provedl na v řízení uplatněnou pohledávku zápočet uvedené smluvní pokuty a přirostlého úroku z prodlení za dobu od 27. 2. 2020 do 7. 12. 2020 ve výši 3.146 Kč. Doručením zápočtu do dispoziční sféry žalobkyně tak jeho povinnost zaplatit žalobkyni požadovanou částku 43.439 Kč zanikla. Žalobkyně v rámci repliky k vyjádření žalovaného odmítla, že by žalovanému vznikla dle SOD 1 proti žalobkyni pohledávka z titulu smluvní pokuty dle čl. XI. smlouvy. Argumentovala tím, že na vadu jí provedené projektové dokumentace (rozdíl v položkách 253 a 256) zhotovované dle SOD 1 upozornila dne 9. 4. 2019, přitom konec lhůty pro podávání nabídek (v rámci veřejné zakázky) byl stanoven na den 10. 4. 2019 a smlouva s vítězem výběrového řízení byla uzavřena až dne 11. 7. 2019. Současně namítala, že podle smlouvy uzavřené s vítězem výběrového řízení nemohlo dojít k navýšení vysoutěžené ceny a ani k jiné újmě a nenastaly tak předpoklady pro vznik smluvní pokuty de SOD 1. Namítala tak, že pohledávka žalovaného není podle § 1987 odst. 2 OZ způsobilá započtení. Žalovaný k argumentaci žalobkyně uvedl, že žádná osoba oprávněná za žalovaného jednat neobdržela emailovou zprávu od žalobkyně ze dne 9. 4. 2019, navíc ze založené zprávy nevyplývá, že odesílající osoba ([jméno] [anonymizováno]) je osobou oprávněnou jednat za žalobkyni. Nadto pokud by upozornění na vady v projektu byly dány žalobkyní až dne 9. 4. 2019, nemělo by to žádný právní význam, když uzávěrka přihlášek do veřejné zakázky byla stanovena na den 10. 4. 2019 a zájemcům byly již předtím zaslány podklady, včetně podkladů s hrubou chybou projektu vypracovaným žalobkyní. Jedinou možností tak bylo veřejnou zakázku zrušit a vypsat novou, avšak žalovaný v té době prokazatelně informaci o chybě projektu neměl. Rovněž rozporoval tvrzení žalobkyně, že nedošlo k navýšení vysoutěžené ceny, když společnost [právnická osoba], vítěz veřejné zakázky, požadoval zaplacení víceprací způsobených chybou projektu vyhotoveného žalobkyní, a to v částce 798.729,99 Kč. Protože žalovanému hrozil soudní spor o uvedeno částku, když ujednání o nemožnosti navýšení ceny díla z důvodu víceprací by mohlo být shledáno neplatným, bylo orgánem žalovaného schváleno uzavření dohody o narovnání, podle které žalovaný nad rámec vysoutěžené ceny zaplatil dalších 450.000 Kč bez DPH, přičemž tato dohoda byla řádně uveřejněna v registru smluv. Předpoklady pro vznik nároku na smluvní pokutu dle SOD 1 tak, dle žalovaného byly splněny a takto trval na svém názoru o zániku pohledávky žalobkyně započtením. Na uvedené vyjádření žalovaného pak žalobkyně reagovala tím, že podáním informace o vadnosti rozpočtu dne 9. 4. 2019 učinila vše potřebné pro zjednání nápravy a eliminaci škod. Pokud žalovaný zpochybňuje, že [jméno] [příjmení] byl oprávněn jednat za žalobkyni, pak takovou obranu považuje žalobkyně za nepoctivou, když s touto osobou bylo jednáno a žalovaný věděl, že tato osoba je autorem projektové dokumentace. Za nepoctivé žalobkyně považovala i nepravdivé tvrzení žalovaného, že email ze dne 9. 4. 2019 pracovnice smluvního zástupce žalovaného ([název práv. osoby]) ani žalovaný neobdrželi, stejně jako jednání žalovaného, z něhož mělo vzejít neplatné ujednání ve smlouvě mezi žalovaným a společností [právnická osoba] Kvalifikací popsaného postupu žalovaného jako nepoctivého jednání se žalobkyně domáhala neposkytnutí soudní ochrany procesní obraně žalovaného. Dále podle žalobkyně měl žalovaný učinit vše, aby dodržel postup dle zákona o zadávání veřejných zakázek, když se dle tvrzení žalobkyně dozvěděl o vadách rozpočtu, byť za cenu vyšší administrace, což žalovaný neučil a je nesporné, že nové zadávací řízení nevypsal. Nadto cenu za vícepráce (způsobenou vadou rozpočtu) žalobkyně nepovažuje za škodu, když by za každých okolností tuto cenu díla musel žalovaný vynaložil. Konečně žalobkyně namítala neurčitost ujednání o smluvní po