75 CO 39/2022-83 — Krajský soud v Ostravě

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu žalobkyně, kterou se domáhala po žalované zaplacení částky 93.855 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 806,36 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1.056,39 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 3.656,42 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení ve výši 8,05 %, úroku 10,4 % ročně z částky 3.656,42 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 14.261,01 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 18.573,85 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 73.247,79 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení ve výši 8,05 %, úroku ve výši 10,4 % ročně z částky 73.247,79 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení (výrok I.), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. Okresní soud po provedeném dokazování dovodil nedůvodnost žaloby žalobkyně v důsledku žalovanou vznesené námitky promlčení, když dovodil, že žalovaná měla celkovou dlužnou částku zaplatit nejpozději dne 29. 8. 2017, přičemž od následujícího dne byla v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a původní věřitel mohl od tohoto dne požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Podle okresního soudu dnem následujícím po dni splatnosti, tj. dnem 30. 8. 2017 počala běžet tříletá promlčecí lhůta, neboť právo v tento den mohlo být u soudu uplatněno poprvé. Promlčecí lhůta uplynula dnem 30. 8. 2020 a právo vyplývající z dotčené smlouvy bylo u soudu uplatněno podáním žaloby až 26. 5. 2021 Okresní soud tak dovodil, že nárok žalobou uplatněný je promlčen. Pokud žalobkyně tvrdila, že u nároku 1 byla poslední splátka uhrazena 28. 4. 2018, tak žalovaná popřela, že by v roce 2018 jakékoliv platby hradila a vyloučila, že by na smlouvu uhradila v tabulce umoření uvedenou platbu 88,52 Kč a žalobkyně k tomuto svému tvrzení žádné další relevantní důkazy neoznačila. 3. Proti tomuto rozsudku okresního soudu podala žalobkyně včasné odvolání, které zaměřila do výroku I. v rozsahu částky 69.588,52 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 21. 1. 2020 do zaplacení a do souvisejícího výroku v odstavci III. a v tomto rozsahu se domáhala změny napadeného rozsudku a vyhovění žalobě. Odvolatelka se neztotožnila se závěrem okresního soudu o tom, že nárok žalobkyní uplatněný je promlčen. Poukázala na ust. § 639 o. z. s tvrzením, že žalovaná na pohledávku hradila i po uplynutí sjednané doby řádného trvání smlouvy, tj. po splatnosti poslední sjednané splátky, přičemž tuto skutečnost tvrdila žalobkyně již v žalobě. Podle tvrzení žalobkyně byla poslední platba ze strany žalované uhrazena dne 21. 8. 2018 a v okamžiku této platby nebyl závazek promlčen a žalovaná tedy platbou uhrazenou právě dne 21. 8. 2018 v souladu s ust. § 2054 odst. 2 o. z. uznala svůj dluh, čímž došlo k prodloužení promlčecí lhůty o 10 let. Odvolatelka poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 405/2013 a dále na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni, sp. zn. 122 Cn 1511/2013 ze dne 4. 7. 2013. 4. Žalovaná se k odvolání žalobkyně vyjádřila tak, že s odvoláním nesouhlasí a ztotožňuje se s rozsudkem okresního soudu. 5. Krajský soud při konstatování včasnosti a přípustnosti odvolání a jeho podání oprávněnou osobou přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně důvodné není. 6. Krajský soud v prvé řadě přejímá správná skutková zjištění okresního soudu, tak jak je okresní soud učinil z provedených důkazů a jak je konkrétně rekapituloval v odůvodnění napadeného rozsudku. 7. Odvolací soud zamítl důkaz žalobkyní navržený v odvolání dokladem o platbě ze dne 21. 8. 2018, neboť tento důkaz byl ze strany žalobkyně předložen až v odvolání, tedy v rozporu se zásadou neúplné apelace a je důkazem nepřípustným. 8. Základní odvolací námitkou žalobkyně bylo tvrzené nesprávné právní posouzení věci okresním soudem, pokud okresní soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyní uplatněný je promlčen. 9. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže okresní soud aplikoval na věc nesprávné právní normy nebo tyto nesprávně vyložil. 10. Okresnímu soudu nelze vytknout nesprávné použití právních norem, když okresní soud, pokud se týká vznesené námitky promlčení ze strany žalované, aplikoval správně ust. § 609, 610, 611, 619 a 622 o. z. a správně dospěl k závěru, že k promlčení žalobkyní uplatněného nároku došlo. Okresní soud správně dovodil, že promlčecí doba je dle ust. § 629 odst. 1 o. z. tříletá a že započala běžet dnem následujícím po dni splatnosti, tj. dnem 30. 8. 2017, když žalovaná měla dlužnou částku zaplatit nejpozději dne 29. 8. 2017. Za této situace uplynula promlčecí doba dnem 30. 8. 2020, přičemž žaloba žalobkyně byla podána až dne 26. 5. 2021, tedy jednoznačně po uplynutí promlčecí doby. 11. Okresní soud se zcela správně vypořádal i s argumentem žalobkyně, která tvrdila, že poslední splátka byla uhrazena dne 28. 4. 2018. V tomto směru vyšel okresní soud správně z tvrzení žalované, která jednoznačně popřela, že by v roce 2018 jakékoliv platby hradila a vyloučila, že by na smlouvu uhradila v tabulce umoření uvedenou platbu 88,52 Kč. Správně se okresní soud vypořádal s žalobkyní navrženým důkazem„ tabulka umoření“, podle které měla platba činit dne 21. 8. 2018 na jednu smlouvu 1.411,48 Kč a na druhou smlouvu 88,52 Kč, když žalovaná správnost tohoto listinného důkazu zpochybnila. Tato listina, z níž ani není zřejmé, kým byla vyhotovena, nemůže prokazovat úhradu splátek v roce 2018 předchůdci žalobkyně přímo žalovanou a nelze proto uvažovat, že by částečné plnění mělo účinky uznání závazku. Navíc odvolací soud poukazuje, že žalobkyně v žalobě tvrdila, že poslední platba měla být uhrazena 28. 4. 2018, přičemž z tabulky umoření vyplývá zcela jiné datum, a to 21. 8. 2018. 12. Z tohoto důvodu se nelze ztotožnit s odvolacími argumenty žalobkyně, že by došlo v souladu s ust. § 2054 odst. 2 o. z. k uznání dluhu ze strany žalobkyně a k prodloužení promlčecí lhůty o 10 let. 13. Pokud tedy okresní soud žalobu žalobkyně zamítl v důsledku řádně uplatněné námitky promlčení ze strany žalované, považuje odvolací soud jeho rozhodnutí za zcela věcně správné, a proto jej podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně výroku o nákladech řízení, kde okresní soud rovněž nepochybil. 14. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně nebyla se svým odvoláním úspěšná a žalovaná se práva na náhradu nákladů odvolacího řízení výslovně vzdala.