8 CO 79/2022-77 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 9.000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 750 Kč splatných vždy nejpozději k 25. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, až do úplného zaplacení, po splatnosti každé jednotlivé splátky až do jejího zaplacení pak s úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou splátky, zvýšené o 8 procentních bodů. Žaloba o zaplacení částky 6.578,76 Kč, úroku v částce 2.350,19 Kč a úroku ve výši 29 % ročně jdoucího z částky 9.565,48 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení v částce 1.198,08 Kč, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně jdoucího z částky 9.565,48 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, jakož i úroku z prodlení jdoucího z částky 9.000 Kč od 21. 1. 2020 do splatnosti jednotlivých splátek, v nichž byl dluh žalovanému uložen zaplatit žalobkyni ve výroku I. tohoto rozsudku, byla zamítnuta. Dále bylo rozhodnuto, že žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni nepřiznává. 2. Proti tomuto rozsudku, a to proti odst. I. výroku o lhůtě k plnění, podala žalobkyně včas odvolání, kterým se domáhala jeho změny tak, že žalovaný bude povinen zaplatit žalobkyni částku 9.000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Uvedla, že odvoláním nenapadá právní závěr soudu prvního stupně o neplatnosti smlouvy. Odvoláním napadá toliko určení lhůty (pariční lhůty) k plnění přiznaného nároku. Dále uvedla, že s uloženými splátkami nesouhlasí a žádá, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni uloženou částku v zákonné lhůtě tří dnů dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. Každé prodloužení lhůty či povolení plnění ve splátkách je výjimkou ze zásady platit přiznané plnění v zákonné pariční lhůtě tří dnů. Žalobkyně je toho názoru, že soud prvního stupně pochybil, když neměl prokázanou majetkovou a sociální situaci žalovaného, a přesto žalovanému umožnil hradit jemu uloženou povinnost ve splátkách. Domnívá se, že v těchto případech je nutné obligatorně přihlédnout také k chování neúspěšného účastníka řízení, který měl dostatek času svůj závazek vůči žalobkyni před podáním žaloby řešit. Soud prvního stupně pochybil, když neuvedl v odůvodnění napadeného rozsudku žádné konkrétní důkazy osvědčující nepříznivou sociální a majetkovou situaci žalovaného, na základě kterých soud prvního stupně přistoupil k uložení splácení přiznané částky žalovaného ve splátkách. Sám soud prvního stupně uvádí v odůvodnění napadeného rozsudku, že ani tato výše splátek není přiměřená možnostem žalovaného. Pak žalobkyni není zřejmé, z jakého důvodu tedy soud prvního stupně vůbec přistoupil k možnosti uložit žalovanému uhradit svou povinnost ve splátkách, když ani žalovaný o možnosti hradit dluh ve splátkách nežádal. Soud přitom při výjimečném určení splátek musí hodnotit nejen ekonomickou a sociální situaci dlužníka, ale je nutné zohlednit i zájem žalobkyně jako věřitele na přiměřené době, v níž má být žalovaným dluh zaplacen. 3. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil. 4. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části, tj. ohledně lhůty k plnění, v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 až 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je zcela důvodné. 5. Dle § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. 6. V daném případě lze zcela souhlasit s odvolatelem, že nejsou splněny podmínky pro stanovení plnění ve splátkách, když žalovaný ani o plnění ve splátkách nežádal, navíc soud prvého stupně nemá ani žádným způsobem zjištěné sociální a majetkové poměry žalovaného, které by odůvodňovaly případné plnění ve splátkách či stanovení lhůty delší ke splnění daného dluhu. Je rovněž nutno přihlížet k zájmu žalobkyně jako věřitele, aby dluh povolením splátek nebyl splacen v nepřiměřeně dlouhé době. Za situace, kdy žalobkyní požadovaná částka byla žalovanému poskytnuta v den uzavření smlouvy, tj. 10. 5. 2018 a poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena 30. 8. 2018 a od této doby žádné další splátky neplatil, není důvod, proč by měl soud povolit plnění daného dluhu ve splátkách. 7. S ohledem na shora uvedené byl rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části změněn tak, že žalovaný je povinen zaplatit částku 9.000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, a to v souladu s ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. 8. V odvolacím řízení byla žalobkyně úspěšná, proto jí v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. náleží náhrada nákladů odvolacího řízení. Jelikož předmět odvolacího řízení nelze ocenit v penězích, pak v souladu s ust. § 9 odst. 1 je nutno vycházet z tarifní hodnoty v částce 10.000 Kč a odměna advokáta za 1 úkon právní služby tak činí 1.500 Kč. Jelikož se však jedná o odvolání proti rozhodnutí procesní povahy, čímž je stanovení lhůty k plnění, pak je nutno mimosmluvní odměnu přiznat advokátovi ve výši ½ v souladu s ust. § 11 odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., tedy ve výši 750 Kč, dále mu náleží 1 režijní paušál ve výši 300 Kč, tedy celkem 1.050 Kč a z této částky mu náleží 21% DPH, což je 220,50 Kč Celkem činí náklady odvolacího řízení 1.270,50 Kč. 9. V daném případě okresní soud chybně vyzval žalobkyni k zaplacení soudního poplatku z odvolání, když se jedná o rozhodnutí procesní povahy a takovéto odvolání není zpoplatněno, takže je nutno zástupci žalobkyně vrátit zaplacený soudní poplatek ve výši 1.000 Kč. Proto tato částka nebyla zohledněna při rozhodování o nákladech odvolacího řízení.