8 CO 81/2022-55 — Krajský soud v Ostravě

1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 11.000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1.000 Kč splatných vždy nejpozději k 25. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž rozsudek nabude právní moci, až do úplného zaplacení, po splatnosti každé jednotlivé splátky až do jejího zaplacení pak s úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou splátky, zvýšené o 8 procentních bodů (odstavec I. výroku). Žaloba o zaplacení částky 11.705,75 Kč, úroku v částce 2.088,18 Kč a úroku ve výši 29 % ročně jdoucího z částky 12.706,96 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení v částce 1.975,40 Kč, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně jdoucího z částky 12.706,96 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, jakož i úroku z prodlení jdoucího z částky 11.000 Kč od 19. 12. 2020 do splatnosti jednotlivých splátek, v nichž byl dluh žalovanému uložen zaplatit žalobkyni ve výroku I. tohoto rozsudku, byla zamítnuta (odstavec II. výroku). Dále bylo rozhodnuto tak, že žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni nepřiznává (odstavec III. výroku). 2. Včasným odvoláním žalobkyně napadla rozsudek okresního soudu v odstavci I. výroku co do lhůty k plnění a domáhala se jeho změny tak, aby žalovanému byla povinnost k plnění přisouzené pohledávky ve výši 11.000 Kč uložena do tří dnů od právní moci rozsudku. Poukazovala na skutečnost, že každé prodloužení lhůty či povolení plnění ve splátkách je výjimkou ze zásady platit přiznané plnění v zákonné pariční lhůtě tří dnů. Soud prvního stupně pochybil ve svém rozhodnutí, když neměl prokázanou majetkovou a sociální situaci žalovaného, a přesto žalovanému umožnil hradit jemu uloženou povinnost ve splátkách. V rámci rozhodování o tom, že se plnění bude dít ve splátkách, je nutné rovněž přihlédnout k chování neúspěšného účastníka řízení, který měl dostatek času svůj závazek vůči žalobkyni před podáním žaloby řešit. Soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku neuvedl žádné konkrétní důkazy osvědčující nepříznivou sociální a majetkovou situaci žalovaného, na základě kterých přistoupil k uložení splácení přiznané částky ve splátkách. Sám soud prvního stupně uvádí v odůvodnění napadeného rozsudku, že ani tato výše splátek není přiměřená možnostem žalovaného. Žalobkyni tedy není zřejmé, z jakého důvodu soud prvního stupně vůbec přistoupil k možnosti uložit žalovanému uhradit svou povinnost ve splátkách, když ani žalovaný o možnosti hradit dluh ve splátkách nežádal. Soud přitom při výjimečném určení splátek musí hodnotit nejen ekonomickou a sociální situaci dlužníka, ale je nutné zohlednit i zájem žalobkyně jako věřitele na přiměřené době, v níž má být žalovaným dluh zaplacen. 3. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně (§ 212 věta prvá, § 212a odst. 6 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.)) v napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 4. Dle § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. 5. V projednávané věci lze zcela souhlasit s odvolatelem, že nejsou splněny podmínky pro stanovení plnění ve splátkách. 6. Při úvaze o stanovení lhůty k plnění musí soud vycházet z konkrétních skutkových okolností souzené věci tak, aby nebyla založena nespravedlivá nerovnováha mezi účastníky řízení. Je přitom zejména na místě posuzovat jak sociální a majetkové poměry žalovaného, tak postavení žalobkyně, a dále i platební schopnost žalovaného ve vztahu k době, za kterou by požadovaným způsobem došlo k zaplacení celé dlužné částky. V napadené věci však takovýto prostor pro odchýlení se od zákonné lhůty k plnění (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) naplněn nebyl. Nebyly tvrzeny ani prokazovány žádné osobní a majetkové poměry na straně žalovaného a tím méně na straně žalobkyně, které by odůvodňovaly rozhodnutí o tom, že by se plnění mělo skutečně dít ve splátkách. Nadto za situace, kdy žalobkyní požadovaná částka byla žalovanému poskytnuta v den uzavření smlouvy, tj. 4. 4. 2019 a poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena 17. 5. 2019 a od této doby žádné další splátky neplatil, není rovněž důvod, proč by měl soud povolit plnění daného dluhu ve splátkách. 7. S ohledem na shora uvedené byl proto rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části změněn tak, že žalovaný je povinen zaplatit částku 11.000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, a to v souladu s ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. 8. V odvolacím řízení byla žalobkyně zcela úspěšná, proto jí v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. náleží náhrada nákladů odvolacího řízení. Jelikož předmět odvolacího řízení nelze ocenit v penězích, pak v souladu s ust. § 9 odst. 1 je nutno vycházet z tarifní hodnoty v částce 10.000 Kč a odměna advokáta za 1 úkon právní služby tak činí 1.500 Kč. Jelikož se však jedná o odvolání proti rozhodnutí procesní povahy, čímž je stanovení lhůty k plnění, pak je nutno mimosmluvní odměnu přiznat advokátovi ve výši ½ v souladu s ust. § 11 odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., tedy ve výši 750 Kč, dále mu náleží 1 režijní paušál ve výši 300 Kč, tedy celkem 1.050 Kč a z této částky mu náleží 21% DPH, což je 220,50 Kč Celkem činí náklady odvolacího řízení 1.271 Kč. 9. Zbývá dodat, že v daném případě okresní soud chybně vyzval žalobkyni k zaplacení soudního poplatku z odvolání, když se jedná o odvolání do rozhodnutí procesní povahy a takovéto odvolání není zpoplatněno, takže je nutno žalobkyni vrátit zaplacený soudní poplatek ve výši 1.000 Kč.