71 CO 383/2022-85 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud vyhověl žalobě co do částky 13.141 Kč (odstavec I. výroku), zamítl žalobu co do částky 45.392 Kč (odstavec II. výroku) a zavázal žalovanou zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 20.880 Kč (odstavec III. výroku). 2. O nákladech řízení rozhodl okresní soud dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když přiznal náklady řízení z původně žalované částky 140.000 Kč, tj. odměnu ve výši 6.700 Kč za úkon právní služby a následně ze snížené částky po částečném zpětvzetí žaloby, kdy zůstalo předmětem sporu 58.533 Kč, tj. odměnu ve výši 3.460 Kč za úkon právní služby. Odměnu přiznal za celkem 5 úkonů právní služby po 6.700 Kč (převzetí věci, uplatnění nároku u žalované, porada přesahující jednu hodinu dne 10. 2. 2021, sepis žaloby, další porada přesahující hodinu dne 8. 6. 2022) a za 3 úkony právní služby po 3.460 Kč (účast u jednání dne 9. 6. 2022, další porada přesahující hodinu dne 11. 7. 2022 a účast u jednání dne 6. 9. 2022). Nepřiznal naopak odměnu za písemné podání žalobce ze dne 12. 7. 2022, když se jednalo o pouhé opakování toho, co již žalobce uvedl u jednání soudu. 3. Proti tomuto rozhodnutí podala žalovaná včasné odvolání, které směřovala pouze do odstavce III. výroku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Namítala, že okresní soud vycházel z nesprávné tarifní hodnoty, tj. z výše žalovaných částek. Předmětem řízení je náhrada nemajetkové újmy a dle ust. § 9 odst. 4 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen vyhl.) je nutno vycházet z tarifní hodnoty ve výši 50.000 Kč. Dále namítala, že žalobci nenáleží odměna za uplatnění nároku u žalované s poukazem na ust. § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb. Nesouhlasila s přiznáním odměny za 3 porady s klientem, když se nejedná o účelně vynaložené náklady. Souhlasila s aplikací ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že pro meritorní výsledek řízení v dané věci by byl přiléhavý výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 4. Žalobce se k podanému odvolání nevyjádřil. 5. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud rozhodnutí v napadené části, tj. v odstavci III. výroku, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení, a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné. 6. Předmětem řízení byl nárok žalobce na úhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení tak mělo být vycházeno z tarifní hodnoty 50.000 Kč dle ust. § 9 odst. 4 písm. a) vyhl. Odměna za jeden úkon právní služby tak představuje částku 3.100 Kč (viz např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 30 Cdo 1791/2015). 7. Jako důvodnou shledal odvolací soud námitku žalované, že žalobci nenáleží odměna za uplatnění nároku u příslušného orgánu. Toto vychází z ust. § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb., dle kterého nemá poškozený právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu. Za situace, kdy účastník nemůže požadovat v rámci řízení před příslušným orgánem náhradu za toto uplatnění (byť by toto učinil prostřednictvím právního zástupce), nemůže být toto ustanovení obcházeno uplatněním náhrady v rámci soudního řízení. 8. Pokud se týká námitky ohledně neúčelnosti provedených porad na straně žalobce, tuto shledal odvolací soud důvodnou pouze částečně. Žalobci nenáleží odměna za poradu dne 10. 2. 2021, když tato byla uskutečněna jeden den před podáním žaloby a je tak zahrnuta v odměně za převzetí věci. Za další porady (dne 8. 6. 2022 a 11. 7. 2022) již žalobci náhrada nákladů řízení náleží, když k první poradě došlo před prvním jednáním ve věci, které proběhlo více než 1 rok po podání žaloby a další porada následovala před podáním, ve kterém došlo k doplnění tvrzení na základě výzvy soudu. Jednalo se tak o účelně vynaložené náklady řízení. 9. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobci náleží odměna za celkem 6 úkonů právní služby po 3.100 Kč, tj. 18.600 Kč, 6x režijní paušál po 300 Kč, tj. 1.800 Kč, to vše navýšeno o DPH ve výši 4.284 Kč Celkem tak žalobci vznikly účelně vynaložené náklady řízení ve výši 24.684 Kč. 10. V dané věci byl předmětem řízení nárok na úhradu nemajetkové újmy v souvislosti s nesprávným úředním postupem. Žalobce byl co do základu se svým nárokem úspěšný, když bylo ze strany žalované plněno a soud shledal jeho nárok důvodný, byť mu nebyla přiznána celá požadovaná částka. Jak vyplývá z judikatury (např. rozsudek NS ČR sp. zn. 30 Cdo 3223/2013) výsledek řízení projevující se tím, že poškozený žalobce dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu anebo poskytnout mu morální satisfakci, popř. dosáhne konstatování porušení práva, lze s přihlédnutím k přiměřenosti žalované formy náhrady hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť žalobci nebylo přiznáno jím požadované plnění nebo jeho výše. Z toho vyplývá, že je nutno vycházet z toho, že žalobce měl v dané věci plný úspěch a náleží mu náhrada nákladů řízení v plné výši. 11. Z výše uvedených důvodů odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu v napadené části, tj. v odstavci III. výroku, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení dle ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. Žalovanou zavázal zaplatit žalobci náklady řízení v plné výši, tj. částku 24.684 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení není v rozporu s procesními předpisy, pokud byla odvolatelka zavázána zaplatit vyšší částku. Podaným odvoláním nenabyl výrok o nákladech řízení právní moci a bylo na odvolacím soudu, aby přezkoumal jeho správnost. Zásada zákazu reformace in peius, která je obecně platná v trestním řízení, z procesní normy nevyplývá. Naopak ust. § 142 až 151 o. s. ř. upravují postup při rozhodování o nákladech řízení, kterými se musí soudy řídit (viz např. rozhodnutí III. ÚS 230/04). 12. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a skutečnosti, že ze spisu nevyplývají žádné odůvodněné náklady, které by procesně úspěšnému žalobci v souvislosti s podaným odvoláním vznikly.