75 CO 31/2023-54 — Krajský soud v Ostravě

1. Shora označeným rozsudkem pro uznání okresní soud zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku ve výši 80.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 16. 2. 2022 do zaplacení (výrok I.) a na náhradě nákladů řízení částku 20.250 Kč (výrok II.). Okresní soud rozhodl dle § 153a odst. 1 z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.„) rozsudkem pro uznání, když žalovaná nárok uplatněný žalobkyní v tomto řízení výslovně v plném rozsahu uznala přípisem doručeným Okresnímu soudu v Šumperku dne 17. 10. 2022. Tímto rozsudkem soud žalobě zcela vyhověl včetně zákonného úroku z prodlení do zaplacení, který je požadován v souladu s § 1970 občanského zákoníku a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Věc byla právně posouzena podle § 1903 a násl. občanského zákoníku. 2. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání žalovaná, kterým se domáhala jeho zrušení a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení s argumentací, že k uznání žalovaného nároku byla v podstatě donucena žalobkyní, stejně tak jako byla donucena k podpisu dohody o narovnání, která je předmětem tohoto sporu. Žalovaná nepovažuje uznání nároku za vážně učiněný projev vůle, k tomuto přistoupila jen proto, aby účastníkům nevznikaly další zbytečné náklady. Navíc uznání za žalovanou provedl její právní zástupce, ale podle žalované musí takový úkon učinit ona sama. Pokud jde o výrok o nákladech řízení, zde žalovaná rozporovala účelnost úkonu, za který byla zástupkyni žalobkyně přiznána odměna, a to vyjádření právní zástupkyně žalobkyně k odůvodnění odporu žalované. 3. Žalobkyně se k podanému odvolání vyjádřila tak, že navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu s odůvodněním, že byly splněny všechny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání, když žalovaná nárok výslovně uznala prostřednictvím svého právního zástupce, který byl k takovému úkonu vybaven procesní plnou mocí. Argumentaci žalované považuje za čistě účelovou s úmyslem vyhnout se odpovědnosti za plnění svých závazků. Pokud žalovaná namítá, že dohoda o narovnání nepředstavuje z její strany vážně učiněný projev vůle, pak žalobkyně odkazuje na judikát Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2338/2020 ze dne 20. 10. 2021, dle něhož je projev vůle žalované nutno považovat v zájmu ochrany dobré víry žalobkyně za bezvadné jednání, když žalobkyni objektivně nebylo a nemohlo být zřejmé se zřetelem k okolnostem konkrétního případu, že se nejedná o vážně míněný projev vůle, a žalobkyně důvodně předpokládala, že jde o vážnou vůli jednajícího. Pokud jde o úkon advokáta vyjádření k odporu žalovaného, pak tento je zcela standardním úkonem dle advokátního tarifu. 4. Krajský soud při konstatování, že odvolání je přípustné, včasné a podané oprávněnou osobou, přezkoumal rozsudek pro uznaní vydaný okresním soudem v celém rozsahu, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné. 5. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že žalobou návrhem na vydání platebního rozkazu podaným Okresnímu soudu v Šumperku dne 26. 4. 2022 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 80.000 Kč s příslušenstvím s tím, že dne 17. 2. 2021 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena dohoda o narovnání s privativní novací, kterou se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni částku 120.000 Kč včetně DPH, a to v šesti měsíčních splátkách po 20.000 Kč splatných vždy k 20. dni běžného kalendářního měsíce počínaje měsícem březnem 2021, přičemž žalovaná současně svůj dluh vůči žalobkyni uznala co do důvodu a výše. Žalobkyně od žalované obdržela pouze dvě splátky, a to dne 18. 3. 2021 splátku ve výši 20.000 Kč a dne 20. 4. 2021 splátku ve výši 20.000 Kč. Žalovaná tak stále dluží žalobkyni částku 80.000 Kč, kterou žalovaná neuhradila ani poté, co k tomu byla vyzvána výzvou právní zástupkyně žalobkyně. Přípisem doručeným Okresnímu soudu v Šumperku dne 17. 10. 2022 žalovaná výslovně uznala nárok, který je vůči ní žalobním návrhem uplatňován, a současně žalovaná sdělila, že souhlasí s rozhodnutím ve věci bez jednání na základě uznání žalovaného nároku. Z uvedených důvodů okresní soud dne 19. 10. 2022 vyhlásil odvoláním napadený rozsudek pro uznání, jak se podává z příslušného protokolu o vyhlášení rozsudku z uvedeného dne. 6. Předně považuje krajský soud za nezbytné uvést, že žaloba žalobkyně splňovala základní podmínky proto, aby rozsudkem pro uznání mohlo být v dané věci rozhodnuto, když obsahovala zcela určitá žalobní tvrzení. Přípisem doručeným Okresnímu soudu v Šumperku dne 17. 10. 2022 pak žalovaná výslovně a bez jakýchkoli výkladových pochybností uznala nárok, který je vůči ní žalobním návrhem uplatňován. Na základě tohoto uznání pak okresní soud ve věci rozhodl ve plně v souladu s ust. § 153a odst. 1 věta první o. s. ř. rozsudkem podle tohoto uznání. 7. V posuzované věci se žalovaná v odvolání bránila tím, že k uznání žalovaného nároku byla v podstatě donucena žalobkyní, stejně tak jako byla donucena k podpisu dohody o narovnání, která je předmětem tohoto sporu. Žalovaná nepovažuje uznání nároku za vážně učiněný projev vůle, k tomuto přistoupila jen proto, aby účastníkům nevznikaly další zbytečné náklady. Navíc uznání za žalovanou provedl její právní zástupce, ale podle žalované musí takový úkon učinit ona sama. Uvedenou argumentaci žalované považuje krajský soud za zcela lichou a účelovou, kdy jednak žalovaná směšuje uznání nároku v občanském soudním řízení jako procesní úkon a podpis dohody o narovnání jako hmotně právní úkon. Rozporovaná vážnost projevu vůle u úkonu hmotně právního pak nemá souvislost s procesním úkonem uznání nároku, na základě něhož byl rozsudek pro uznání vydán, kdy v případě rozhodování na základě uznání nároku žalovaným není soudem prováděno dokazování. K uznání nároku pak došlo prostřednictvím právního zástupce žalované, kterému byla ze strany žalované dne 8. 9. 2021 udělena řádná procesní plná moc, která jej ve smyslu ust. § 28a o. s. ř. opravňuje ke všem úkonům, které v řízení může učinit účastník. Z ustanovení § 153a odst. 1 věta první o. s. ř. se pak nepodává, že by úkon uznání nároku musel učinit výslovně sám účastník a bylo vyloučeno, aby tak učinil jeho zástupce vybavený procesní plnou mocí. 8. Krajský soud má vzhledem ke shora uvedenému zato, že okresní soud nepochybil, pokud vydal odvoláním napadený rozsudek pro uznání, kdy pro jeho vydání byly naplněny veškeré zákonné předpoklady. 9. Z výše uvedených důvodů krajský soud dle § 219 o. s. ř. potvrdil rozsudek okresního soudu jako věcně správný, a to i v části týkající se náhrady nákladů řízení, o kterých okresní soud rozhodl správně, a pro stručnost krajský soud na závěry okresního soudu podrobně popsané v odůvodnění napadeného rozsudku týkající se náhrady nákladů řízení zcela odkazuje. Pokud jde o žalovanou zpochybňovanou účelnost úkonu advokáta žalobkyně - vyjádření k odporu žalované, pak tento je i dle názoru krajského soudu zcela standardním úkonem dle advokátního tarifu. 10. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl krajský soud dle ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla v odvolacím řízení plně úspěšnou účastnicí a náleží jí plná náhrada nákladů řízení sestávající z odměny za zastoupení advokátem za dva úkony právní služby po 4.300 Kč (vyjádření k odvolání žalované a účast u jednání odvolacího soudu dne 14. 2. 2023) ve výši 8.600 Kč dle § 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. k), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“), z náhrady dvou režijních paušálů po 300 Kč za uvedené úkony právní služby dle § 13 odst. 1 a 4 a. t., z náhrady cestovného k jednání právní zástupkyně žalobkyně výši 2.873 Kč vynaloženým v souladu s vyhl. č. 467/2022 Sb. na trase [obec] – [obec] a zpět k jednání dne 14. 2. 2023 vozidlem r. z. 2SD9069, celkem ujeto 400 km, při kombinované spotřebě 4,5 l na 100 km, paušální náhradě za ujetý km 5,20 Kč a vyhláškové ceně nafty 44,10 Kč/litr a náhradou za promeškaný čas na této cestě za 10 započatých půlhodin po 100 Kč, celkem 1.000 Kč (§ 14 a. t.). Právní zástupkyně žalobkyně není plátkyní DPH. Celkem tedy na náhradě nákladů odvolacího řízení náleží žalobkyni částka 13.073 Kč. 11. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., když neshledal důvod pro povolení delší lhůty splatnosti či splátek s tím, že platebním místem určil v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. sídlo advokátky žalobkyně.