8 CO 239/2022-81 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 9.736,98 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 18. 3. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. Žaloba byla v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 15.702,56 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 204,46 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 56 % ročně z částky 9.854,46 Kč od 18. 3. 2002 do zaplacení, zamítnuta. Dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že žalobkyně je povinna doplatit státu na účet okresního soudu na soudním poplatku částku 249 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Proti tomuto rozsudku, a to do odstavců II. a III. výroku, podala žalobkyně včas odvolání, v němž se domáhala změnit rozsudek v této části tak, aby žalobě bylo zcela vyhověno. V odvolání žalobkyně uvedla, že proces zkoumání úvěruschopnosti je třeba v každém konkrétním případě posuzovat individuálně. Žalobkyně má za to, že okresní soud v tomto případě nedostatečně zohlednil okolnosti konkrétního případu, který danou situaci doprovázel. Předmětem smlouvy o úvěru byla částka 10.000 Kč, kterou měla žalovaná uhradit v rámci 52 týdenních splátek. Jedná se tedy o krátkodobý úvěr s nízkou nominální hodnotou, který byl poskytnut nebankovním poskytovatelem spotřebitelských úvěrů pod zákonným dohledem ČNB. Před poskytnutím úvěru byla s vázaným zástupcem právní předchůdkyně žalobkyně sepsána žádost o spotřebitelský úvěr, tedy zákaznická karta. Vázaný zástupce před podpisem smlouvy řádně a odborně ověřil příjmy a výdaje žalované, a to prostřednictvím potvrzení o příjmu. Dále byly vázaným zástupcem ověřeny zdroje těchto příjmů, tedy že žalovaná je zaměstnána u [jméno] [jméno], [IČO], se sídlem v [obec], na pozici dělník. Soud I. stupně dále nesprávně právně posoudil předmětný spor, kdy nepostupoval v souladu s požadavkem právní jistoty při rozhodování ve skutkově i právně shodných věcech ve smyslu judikatury Ústavního soudu, zejména rozhodnutí II. ÚS 3236/18 z 9. 4. 2019 Ústavní soud se již dostatečně vyjádřil k právně a skutkově zcela totožnému případu, kdy jeho právní závěr je zcela opačný závěru soudu I. stupně, jedná se o rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 1543/2021 ze dne 22. 6. 2021. V daných případech je shodnou skutečností, že daný úvěr poskytl právní předchůdce žalobce, jednalo se o krátkodobý úvěr s nízkou nominální hodnotou. Byla vyplněna totožná zákaznická karta, byly tvrzeny naprosto obdobné skutečnosti, tedy byly doloženy výplatní pásky, resp. potvrzení o příjmu, dále byl doložen a ověřen zdroj příjmů žalovaného. Taktéž byla provedena lustrace v rámci insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí, kdy nebylo nalezeno žádné aktivní insolvenční či exekuční řízení. Úvěruschopnost byla tedy zkoumána řádně, srozumitelně a racionálně. 3. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila. 4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadené části, tj. v odstavcích II. a III. výroku, i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně důvodné není. 5. Okresní soud učinil správná skutková zjištění, která krajský soud přejímá a na která odkazuje. Platí to zejména o zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] uzavřela s žalovanou smlouvu dne [datum], na základě níž poskytla žalované zápůjčku ve výši 10.000 Kč, kdy žalovaná potvrdila převzetí této částky v hotovosti. Žalovaná se zavázala úvěr - zápůjčku a dále úrok a poplatky v celkové výši 7.994 Kč, tj. částku celkem 17.994 Kč, zaplatit předchůdkyni žalobkyně v 52 týdenních splátkách po 347 Kč. Ze zákaznické karty pak bylo zjištěno, že žalovaná prohlásila, že je svobodná, má základní vzdělání, žije s rodiči, nemá vyživovací povinnost, je zaměstnána jako [pracovní pozice] s příjmem 16.666 Kč, měsíční výdaje činí 6.000 Kč. Žalovaná měla předložit listinu označenou jako Potvrzení o příjmu. Z výpisu z centrální evidence exekucí pak okresní soud zjistil, že dotaz ohledně žalované byl činěn 5. 8. 2022. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Ačkoliv byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužných částek, ničeho dosud nezaplatila. 6. Pokud se týká právního posouzení věci, odvolací soud má za to, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle ust. § 2390 o. z. 7. Okresní soud se pak správně zabýval tím, zda řádně předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované v souladu s ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně doložila zákaznickou kartu, v níž bylo prohlášení žalované o výši příjmů a výdajů, tyto údaje však nebyly ověřeny žádnými listinami. Společnost, která poskytuje úvěry, pak je povinna uchovávat doklady ohledně zkoumání úvěruschopnosti v souladu s ust. § 78 odst. 2 písm. b) a odst. 4 zákona č. 257/2006 Sb. po dobu 5 let, jak správně uvedl okresní soud v odůvodnění napadeného rozsudku. Výdajová stránka pak nebyla u žalované vůbec ověřována. Pokud žalobkyně v průběhu řízení tvrdila, že prověřila výši závazku a platební morálku žalované před poskytnutím úvěru dotazy na BRKI, NRKI, insolvenční rejstřík, centrální evidenci exekucí apod., tak tato tvrzení neprokázala. Dále neprokázala, že by využila scoringového systému, jak rovněž tvrdila. 8. Okresní soud tedy správně posoudil smlouvu uzavřenou mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou jako absolutně neplatnou, kdy správně odkazoval na rozsudek Soudního dvora Evropské unie z 5. 3. 2020 ve věci C -679/2018 a na článek 8. a 23. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES z 23. 4. 2008. 9. Ze shora uvedených důvodů okresní soud správně zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni rozdíl mezi částkou, která jí byla fakticky poskytnutá, a mezi tím, co zaplatila, a to v souladu s ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a ve zbývající části byla žaloba správně zamítnuta. 10. Odvolací soud tedy rozsudek okresního soudu v napadené části, tj. v odstavcích II. a III. výroku, jakožto věcně správný podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil. 11. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn neúspěchem žalobkyně v odvolacím řízení a tím, že žalované prokazatelně žádné náklady tohoto řízení nevznikly.