15 Co 186/2024-125 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 297 451,63 Kč s úrokovým příslušenstvím (výrok I.), ve zbývající části žalobu zamítl (výrok II.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.), opatrovníku žalovaného přiznal odměnu za zastupování žalovaného a náhradu hotových výdajů částkou 48 980,80 Kč (výrok IV.), žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě na náhradě nákladů opatrovníka žalovaného částku 23 021 Kč (výrok V.) a zavázal ji k úhradě doplatku soudního poplatku za žalobu ve výši 3 770 Kč (výrok VI.).2. Proti tomuto rozsudku, pouze však proti výrokům III. a V., podala žalobkyně včasné odvolání, jímž se domáhala zrušení rozhodnutí okresního soudu v napadené části a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení. Proti výroku III. žalobkyně namítala, že byla ve sporu procesně úspěšnější, náleží jí proto právo na náhradu nákladů řízení, a to podle zásady úspěchu ve věci. Proti výroku V. pak uvedla, že dle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, kdy toto zákonné ustanovení je třeba vykládat tak, že k náhradě nákladů státu může být zavázán toliko účastník, jehož by podle výsledku řízení stíhala povinnost k náhradě nákladů řízení druhému účastníku. Výsledek řízení totiž znamená, že nákladová povinnost vůči státu se uloží tomu z účastníků, komu vznikne povinnost k náhradě nákladů řízení druhému účastníku, přičemž tato skutečnost platí i v případě, kdy byl žalovanému ustanoven opatrovník z důvodu neznámého pobytu.3. Opatrovník žalovaného navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu v obou napadených výrocích s tím, že tyto byly vydány po právu, náhrada nákladů řízení byla vyčíslena správně a odvolání proto není důvodné.4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadených výrocích III. a V., včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.5. Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném dne 5. 11. 2021 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 377 003,28 Kč s úrokovým příslušenstvím ze smlouvy o půjčce na kliknutí č. , Anonymizováno, ze dne 7. 2. 2019 uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, . V průběhu řízení byl usnesením okresního soudu ze dne 12. 5. 2023, č. j. , Anonymizováno, , žalovanému z důvodu jeho neznámého pobytu dle ust. § 29 odst. 1, odst. 3 o. s. ř. ustanoven opatrovník v osobě , Anonymizováno, , advokát se sídlem , adresa, . Opatrovník žalovaného v jeho zastoupení převzal zastupování, podal vyjádření k žalobě a zúčastnil se dvou jednání okresního soudu ve věci. Dne 9. 5. 2024 okresní soud vyhlásil napadený rozsudek, který, pokud jde o výrok o nákladech řízení (výrok III.), odůvodnil tak, že žalobkyně byla v řízení procesně úspěšná z 53 %, žalovaný byl úspěšný ze 47 %, a protože je procesní úspěch a neúspěch účastníků v řízení v zásadě shodný, nevzniklo jim vzájemně právo na náhradu nákladů řízení. Výrok V. pak okresní soud odůvodnil tak, že státu v řízení vznikly náklady tvořené odměnou a náhradou hotových výdajů ustanoveného opatrovníka žalovaného, kterou vyčíslil na částku 48 980,80 Kč (4 úkony právní služby po 9 820 Kč, 4x režijní paušál po 300 Kč a náhrada za 21% DPH z částky 40 480 Kč ve výši 8 500,80 Kč). S odkazem na ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. pak podle výsledku řízení žalobkyni zavázal zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě tyto náklady hrazené státem ze 47 %, jak odpovídá jejímu procesnímu neúspěchu ve věci, což odpovídá částce 23 021 Kč.6. Podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.7. Podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.8. V projednávané věci se žalobkyně včetně příslušenství vyčísleného k datu rozhodnutí okresního soudu, tj. k datu 9. 5. 2024, domáhala zaplacení celkem částky 681 151,39 Kč, úspěšná byla co do částky 361 163,80 Kč, tj. z 53 %, které tak představují její procesní úspěch ve věci. Žalovaný byl tedy v řízení procesně úspěšný ze 47 % a naopak neúspěšný z 53 %. Odvolací soud souhlasí se soudem okresním, že procesní úspěch a neúspěch účastníků (53 % x 47 %) je v zásadě shodný, a proto si účastníci vzájemně nejsou povinni hradit náklady řízení. Pokud za dané situace okresní soud ve výroku III. napadeného rozsudku rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, je jeho rozhodnutí správné a jako takové bylo v souladu s ust. § 219 o. s. ř. odvolacím soudem potvrzeno.9. Podle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.10. Pro závěr, který z účastníků řízení je povinen podle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. nahradit státu jeho náklady řízení, je rozhodující výsledek řízení. Ve sporném řízení se rozumí výsledkem řízení úspěch účastníka ve věci (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2009, s. 998, bod 3). Náklady řízení státu platí ten účastník, který ve věci nebyl úspěšný, případně oba účastníci podle poměru svého (ne)úspěchu ve věci. Věcí se pak rozumí předmět řízení, jak je vymezen žalobou, a to v té její části, v níž žalobce uvádí, čeho se návrhem domáhá (srov. rozhodnutí NS ČSSR ze dne 31. 5. 1967, sp. zn. 6 Cz 74/67, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2016, sp. zn. 25 Cdo 1792/2015).11. V projednávané věci vznikly státu náklady na vyplacení odměny a náhrady hotových výdajů soudem ustanovenému opatrovníku žalovaného, které okresní soud vyčíslil částkou 48 980,80 Kč, na správný výpočet odměny a náhrady hotových výdajů ustanoveného opatrovníka obsažený v bodě 38 rozsudku okresního soudu tímto odvolací soud odkazuje. Podle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledku řízení právo na náhradu toho, co v řízení platil proti účastníkům řízení, a to bez ohledu na to, jak bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení mezi nimi. Měla-li žalobkyně v řízení procesní úspěch z 53 % a naopak neúspěšná byla ze 47 %, je, jak shora uvedeno, povinna zaplatit České republice vzniklé náklady státu ze 47 %, tj. v poměru toho, v čem byla v řízení neúspěšná, což z částky 48 980,80 Kč představuje částku 23 021 Kč, ke které okresní soud žalobkyni zavázal k úhradě České republice na účet Okresního soudu v Ostravě v odvoláním napadeném výroku V. Okresní soud i v této části tedy rozhodl správně a odvolací soud jeho správné rozhodnutí dle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.12. O náhradě nákladů odvolacího řízení pak bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 149 odst. 2 o. s. ř. tak, že v odvolacím řízení byl procesně zcela úspěšný žalovaný, kterému tak vzniklo právo na náhradu nákladů řízení tvořených náklady na jeho zastoupení v této věci ustanoveným opatrovníkem sestávajících z odměny za jeden úkon právní služby, a to vyjádření k odvolání žalobkyně, vypočtené z tarifní hodnoty předmětu odvolacího řízení ve výši 23 021 Kč v částce 1 030 Kč [§ 11 odst. 2 písm. c), § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. – advokátní tarif], z náhrady paušálních výdajů opatrovníka žalovaného k uvedenému úkonu právní služby ve výši 300 Kč a z náhrady za 21% DPH z částky 1 330 Kč ve výši 280 Kč. Tuto náhradu nákladů řízení žalovaného je žalobkyně povinna dle ust. § 149 odst. 2 o. s. ř. zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě, z něhož bude hrazena odměna a náhrada hotových výdajů ustanoveného opatrovníka žalovaného, o níž bude rozhodnuto okresním soudem, jež opatrovníka žalovanému ustanovil.