57 Co 138/2024-53 — Krajský soud v Ostravě

1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 6 699,70 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím (výrok I), jinak žalobu co do částky 20 001,78 Kč zamítl (výrok II), a o náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žádná z účastnic na ni nemá právo (výrok III).2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že smlouvou o sdružených službách dodávky plynu ze dne , datum, (dále též jen „smlouva“) se žalobkyně zavázala žalované poskytnout sdružené dodávky plynu a zajistit distribuci do odběrného místa (, adresa, ). Žalovaná se zavázala odebrat poskytnutý plyn a uhradit řádně a včas dohodnutou cenu za dodávku plynu a ostatní služby dle ceníku žalobkyně. Účastníci si sjednali kategorii Domácnost a trvání smlouvy po dobu určitou 36 měsíců od data její účinnosti. Na první straně smlouvy pod rubrikou „OSTATNÍ UJEDNÁNÍ“ je obsaženo také ustanovení, že pro případ opakovaného (tzn. dva a vícekrát) porušení kterékoli platební povinnosti vyplývající ze smlouvy zákazníkem a/ nebo zákazník způsobí svým jednáním nemožnost dodávky, je žalobkyně oprávněna účtovat zákazníkovi pokutu ve výši 800 Kč, a to za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení nebo přerušení dodávky od žalobkyně do konce sjednané doby trvání smlouvy. Žalobkyně oznámením ze dne 21. 7. 2022 oznámila žalované přerušení dodávky plynu, z důvodu opakovaného porušení platebních povinností ze strany žalované odstoupila 13. 9. 2022 od smlouvy o sdružených službách a vyzvala žalovanou k zaplacení smluvní pokuty ve výši 20 800 Kč splatné 23. 9. 2022 (další skutková zjištění jsou – vzhledem k níže vymezenému rozsahu odvolacího přezkumu – irelevantní).3. Zjištěný skutkový stav soud podřadil pod § 2048 odst. 1, § 1798 odst. 1, § 1811 odst. 1, § 1813 a 1815 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvu posoudil jako smlouvu spotřebitelskou, která byla uzavřena adhezním způsobem, přičemž ujednání o smluvní pokutě shledal rozporné s požadavkem přiměřenosti ve významné nerovnováze v neprospěch spotřebitele. Poukázal na to, že smluvní pokuta je ujednána výlučně v neprospěch spotřebitele, neobsahuje ujednání o smluvní pokutě, která by postihla žalobkyni v případě nesplnění jejích povinností vyplývajících ze smlouvy, čímž je dána nerovnováha v neprospěch žalované. Při posouzení přiměřenosti dle § 1811 odst. 1 o. z. by měla být zohledněna skutečnost, zda obsah smlouvy byl sepsán jasným a spotřebiteli srozumitelným jazykem, což se promítá ve dvou podobách, a to v podobě formální a obsahové. Po formální stránce je významné, že ujednání o smluvní pokutě je obsaženo v odstavci označeném jako „Ostatní ujednání“, čímž budí dojem méně podstatné části smlouvy. Ujednání o smluvní pokutě je umístěno na zadní straně smlouvy, vyhotoveno drobným písmem v jednom souvislém bloku s poměrně komplikovanou větnou skladbou, což jej činí pro průměrného spotřebitele nesrozumitelným. Na existenci smluvních pokut nebyla žalovaná srozumitelně upozorněna ani ve formuláři – Informace pro zákazníka (spotřebitele), který byl vyhotoven spolu se smlouvou a jehož účelem je právě to, aby spotřebitele upozornil na podstatná práva a povinnosti ze smlouvy. Žalobkyně v pozici podnikatele jednala nepoctivě a nerovnováha je v rozporu s požadavky přiměřenosti, když k nepřiměřeným ujednáním se nepřihlíží, na taková ujednání lze pohlížet, jako by učiněno nebylo.4. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně. Rozsudek napadla ve výrocích II a III a domáhala se jejich zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Argumentovala, že ujednání o smluvní pokutě je sjednáno platně, nachází se v samotné smlouvě, a to na její první straně, kde jsou uvedeny podstatné náležitosti smlouvy (essentialia negotii) jako je předmět smlouvy, doba trvání a způsob stanovení ceny. Ve vztahu k těmto základním ujednáním je ustanovení o smluvní pokutě pro vznik a vymezení závazku nepodstatné, a tedy je lze logicky označit jako ujednání „ostatní“. Samotná struktura smlouvy je logická, přehledná a pro zákazníky srozumitelná a je v rámci široké soukromoprávní autonomie vůle zcela v dispozici žalobkyně. Ujednání o smluvní pokutě je součástí konkrétní produktové propozice daného smluvního produktu. Produkty žalobkyně na dobu neurčitou (Standard) takové ujednání neobsahují. Ujednání o smluvní pokutě je psáno stejným písmem (velikost, font) jako ostatní části smlouvy. Písmo může být považováno za menší, lze jej však porovnat s písmem běžně užívaným na obalech potravinových výrobků k uvádění povinných informací o výrobcích, jež je navíc často komplikováno užitím variace českého a slovenského jazyka v jednom souvislém textu. Význam informací na potravinových výrobcích je nepochybně minimálně srovnatelný s významem ujednání o smluvní pokutě, když tyto informace mohou mít závažný vliv na zdraví spotřebitelů, např. u alergiků. Ujednání „obsahuje několik skutkových podstat (hypotéz) řazených za sebou v rámci jednoho souvětí (s výjimkami uvedenými ve prospěch vyšší srozumitelnosti v závorkách), na které dopadá sjednaná jednotná smluvní pokuta (dispozice).“ Odvolává se tedy na legitimní očekávání, že v právním styku jedná s osobou nadanou rozumem průměrného člověka. Odvolací argumentaci k tomuto bodu uzavřela tím, že ujednání je srozumitelné „v tom smyslu, že v případě nedodržení doby trvání smlouvy z důvodů na straně zákazníka, bude žalobce požadovat uhrazení smluvní pokuty.“ Z ustanovení § 1813 o. z. lze dovodit, že absolutně neplatné je takové smluvní ujednání, které zakládá nerovnováhu práv nebo povinností, nerovnováha je v neprospěch spotřebitele, nerovnováha je významná a je v rozporu s požadavkem přiměřenosti, přičemž tyto podmínky musí být naplněny současně. Pokud nejsou naplněny všechny požadavky, může se jednat o ujednání nikoliv absolutně neplatné. V takovém případě je na žalované, aby dbala o svá práva ve smyslu zásady „právo náleží bdělým“ a případné neplatnosti se dovolala. Není přípustné, aby ze strany soudu byla procesní aktivita žalované nahrazována. Soud prvního stupně dovodil založení nerovnováhy práv a povinností, když konstatoval, že smluvní pokuta zajišťuje toliko povinnosti spotřebitele, avšak neřešil otázku významnosti soudem dovozené nerovnováhy práv a povinností a zcela pominul důvody, pro které byla tato dovozená nerovnováha založena, zejména neporovnává ujednání o smluvní pokutě s ujednáním o fixní a zvýhodněné ceně plynu a elektřiny, tato ujednání však mají přímou souvislost, bez jednoho by nebylo druhého. Výhoda fixní ceny je zjevná zejména v posledním období, kdy došlo k násobnému nárůstu cen komodity. Zatímco smluvní pokuta představuje sankční mechanismus, který je uveden v život pouze z důvodů na straně žalované, výhoda pro žalovanou, spočívající v nižší ceně a její neměnnosti po dobu trvání smlouvy, je žalovanou konzumována po celou dobu trvání smluvního vztahu. Aby žalobkyně mohla poskytnout svému zákazníkovi/žalované neměnnou cenu dodávky plynu a elektřiny na celé smluvní období, musí se zajistit proti pohybu cen energií a směnného kurzu nákupem množství energie odpovídající tzv. důvodně očekávané spotřebě zákazníka předem na celé období trvání smlouvy právě na velkoobchodním trhu na základě těchto forwardových nákupů. Vzhledem k tomu, že nákupy probíhají v EUR a zákazníkům v ČR je energie prodávána v CZK, musí zároveň žalobce uzavřít na derivátovém finančním trhu měnový swap na zajištění měnového rizika dle aktuální hodnoty směnného kurzu CZK/EUR. Tento systém nákupu umožňuje pak oběma stranám smlouvy – dodavateli i zákazníkovi – dosáhnout relativní jistoty neměnné a - v důsledku dlouhodobého nákupu předem - též zpravidla nižší ceny, pro dodavatele pak navíc v kombinaci s nezbytnou jistotou, že energii pro své zákazníky bude mít k dispozici v potřebném objemu (na rozdíl od „okamžitého“ spotového trhu, který tuto jistotu nedává). Pro smlouvy na dobu neurčitou je energie agregovaně nakupována na základě tzv. hedge nákupního modelu, jehož cílem je eliminovat rizika volatility nákupních cen tím, že nákup probíhá postupně v pravidelných plánovaných intervalech a objemech bez bezprostřední vazby na uzavření smlouvy na straně zákazníků. Naproti tomu nákup u smluv na dobu určitou probíhá až na základě uzavřené smlouvy na dobu určitou, kdy 1x týdně je žalobcem spočítána důvodně očekávaná spotřeba podle nově uzavřených smluv na dobu určitou a příslušný objem je nakoupen. Pro smlouvy na dobu neurčitou je nákupní (hedge) horizont, tedy nákup pro období dodávky, pouze jeden rok. Objemové/cenové riziko je pak takové, že pokud zákazník odejde před začátkem dodávky, je možné ponížit objem příští tranše. Pokud zákazník odejde v průběhu dodávky, je maximální riziko tzv. dlouhé pozice (přebytečného objemu) na 9 měsíců (12 mínus 3 měsíce výpovědní doba - za předpokladu doručení výpovědi typicky koncem měsíce, jestliže výpovědní doba počíná běžet od začátku měsíce následujícího po doručení výpovědi). Kdežto u smluv na dobu určitou je žalobkyně takovému riziku dlouhé pozice vy