71 Co 144/2024-144 — Krajský soud v Ostravě

1. Okresní soud výše uvedeným rozsudkem výrokem I. až III. uložil žalované 1) povinnost platit výživné na zletilou , jméno FO, za období od 12. 9. 2022 do 17. 2. 2023 ve výši 1 000 Kč měsíčně, od 18. 2. 2023 do 8. 10. 2023 ve výši 500 Kč měsíčně a od 9. 10. 2023 ve výši 800 Kč měsíčně. Dlužné výživné ve výši 6 386 Kč uložil žalované zaplatit žalobkyni v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč a co do dlužného výživného žalované 1) ve výši 7 614 Kč žalobu zamítl. Dále uložil výrokem IV. až VI. žalovanému 2) povinnost platit na nezletilou výživné počínaje dnem 12. 9. 2022 ve výši 3 000 Kč měsíčně. Dlužné výživné 41 430 Kč uložil žalovanému zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách po 4 000 Kč a co do dlužného výživného žalovaného 2) ve výši 15 570 Kč žalobu zamítl. Nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že u tehdy nezletilé dcery žalovaných , jméno FO, byla až do její zletilosti nařízena ústavní výchova. S účinností od 12. 9. 2022 jí byl přiznán zaopatřující příspěvek opakující se. Svůj pobyt v ústavu jmenovaná ukončila na vlastní žádost ke dni 15. 9. 2022. Žalovaná 1) od října 2022 do prosince 2022 k rukám své zletilé dcery, a to na její bankovní účet č. , č. účtu, , uhradila na výživné celkem 4 114 Kč. Ode dne podání žaloby dále uhradila k rukám žalobkyně částku 5 100 Kč. Žalovaný 2) od listopadu 2022 do srpna 2023 k rukám své zletilé dcery, a to na její bankovní účet č. , č. účtu, , uhradil celkem 15 570 Kč. Po právní stránce soud uzavřel, že přiznáním zaopatřovacího příspěvku dle § 50u odst. 1 zákona č. 359/1999 Sb. o sociálně-právní ochraně dětí, přešlo právo na výživné z dítěte na stát. S ohledem na poměry rodičům stanovil výživné. Jelikož rodiče uhradili dceři v období, kdy výživné přešlo na stát na výživném částky 9 214 Kč a 15 570 Kč, pak je okresní soud započetl na dlužné výživné, neboť dlužník, jemuž nebylo oznámeno postoupení pohledávky se zprostí plněním původnímu věřiteli dle § 1723 odst. 2 o. z. § 1882 odst. 1 o. z.2. Proti výrokům II., III., V. a VI. podala žalobkyně odvolání, které odůvodnila tím, že , jméno FO, stále studuje i v roce 2023 a 2024, není schopna se sama živit. Žalobkyně jí vyplácí zaopatřovací příspěvek. Okresní soud nesprávně započetl platby žalovaných dceři na dlužné výživné, kdy nárok na výživné náležel žalobkyni a žalovaní měli výživné hradit žalobkyni, nikoli dceři. Žalovaní si mají nesprávně vyplacené výživné vymáhat po své dceři. Speciální úprava zákona č. 359/1999 Sb. o sociálně-právní ochraně dětí vylučuje aplikaci občanského zákoníku. Navrhla zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci okresnímu soudu.3. Žalovaní se k odvolání nevyjádřili.4. S projednáním věci bez nařízení odvolacího jednání dle § 214 odst. 3 o. s. ř. účastníci souhlasili.5. Z podnětu včasného odvolání žalobkyně přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, podle ustanovení § 206 odst. 1 a § 212 věty prvé o. s. ř. v celém rozsahu se závěrem, že odvolání není důvodné.6. Okresní soud řádně zjistil skutkový stav, pokud jde o platby, které žalovaní uhradili dceři na výživu v době, kdy již nárok na výživné přešel na žalobkyni. Na okresním soudem zajištěný skutkový stav odvolací soud plně odkazuje.7. Podle § 50u zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí (1) Náleží-li mladému dospělému zaopatřovací příspěvek podle § 50b odst. 1, přechází právo mladého dospělého na výživné na Českou republiku. Je-li výživné vyšší než zaopatřovací příspěvek, náleží rozdíl mladému dospělému.8. Právní posouzení okresního soudu je správné. K přechodu práva na výživné na stát dochází ze zákona, jak správně uzavřel okresní soud dle § 50u odst. 1 výše uvedeného zákona. Zákon však oproti smluvnímu postoupení pohledávky (ustanovení § 1882 o. z.) neřeší otázku oznámení přechodu pohledávky dlužníkovi, tedy rodičům. Nezřídka tedy rodiče o přechodu pohledávky (zákonné cesi pohledávky) neví, buď z toho důvodu, že neznají příslušnou právní úpravu, nebo že se o přiznání zaopatřovacího příspěvku nedozví, nebo v kombinaci obou důvodů. V důsledku toho plní výživné stále dítěti a posléze by měli plnit výživné znovu oprávněnému subjektu, tj. České republice k rukám úřadu práce.9. Jeden z možných výkladů je, že neznalost zákona neomlouvá a dlužník se nemůže zprostit plnění původnímu věřiteli. Byť platí, že neznalost zákona neomlouvá, je nutno uvést, že k přechodu dochází v dané věci ze zákona v důsledku jednání žalobkyně, která jednak rovněž zná právní předpisy v jejím odvětví, jednak přiznává zaopatřovací příspěvek a je jí znám okamžik, kdy k přechodu došlo. Rovněž má povědomí o trvání jejího nároku po dobu výplaty příspěvku. Oproti tomu rodič není účastníkem řízení o zaopatřovacím příspěvku a o přiznání zaopatřovacího příspěvku nemusí vůbec vědět. Pak však nejde u rodiče jen o neznalost zákona, ale neznalost právní skutečnosti, se kterou zákon přechod práva spojuje. Spravedlivému uspořádání práv a povinností soukromoprávních vztahů pak neodpovídá, aby rodič platil výživné de facto dvakrát a poté žaloval dítě o vrácení bezdůvodného obohacení. Obdobně např. bylo dovozeno, že nájemce při změně vlastnictví pronajímané nemovitosti je povinen platit nájemné původnímu vlastníkovi do doby, než je mu změna původním vlastníkem oznámena nebo novým vlastníkem prokázána, neboť o změně vlastnictví nemusí nájemce vědět (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 270/2019). Dále je nutno uvést, že v dané věci bylo žalovaným uloženo rozsudkem Okresního soudu v Ostravě z 18. 12. 2019, č. j. , spisová značka, hradit výživné nezletilé k rukám ústavu. Tedy existoval exekuční titul, ukládající žalovaným hradit výživné dceři (byť k rukám ústavu jako platebnímu místu), z čehož žalovaní vycházeli. Oproti tomu dítě, jemuž je příspěvek přiznáván, o jeho přiznání ví, neboť o něj samo žádá. Pokud tedy dítě přijímá nadále výživné, obohacuje se na úkor žalobkyně, které výživné od okamžiku přiznání příspěvku náleží.10. Okresní soud rovněž správně poukazuje i na úpravu § 1723 odst. 2 o. z., která ukládá přiměřené užití ustanovení o. z. o závazcích ze smlouvy i na závazky vzniklé z jiných právních skutečností. Dále nutno poukázat na zásadu, že bdělým náleží práva a nový věřitel by měl svou pohledávku řádně spravovat a uplatňovat. Nepříčí se tedy smyslu právní úpravy, pokud nový věřitel, na nějž právo přešlo ze zákona, má přiměřeně dle § 1723 o. z. oznámit a prokázat dlužníkovi, že došlo ze zákona k přechodu práva s tím, že pokud tak neučiní, může se dlužník zprostit plnění původnímu věřiteli.11. Pokud jde o odvolání do výroků II. a V., pak odvolací soud neshledal důvodu, proč neponechat splátky dlužného výživného, kdy povinnost je uložena pod ztrátou výhody splátek a žalobkyni nevznikne odkladem úhrady citelná újma.12. Proto odvolací soud potvrdil dle § 219 o. s. ř. rozsudek okresního soudu v napadené části a závislém výroku o nákladech řízení jako věcně správný.13. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaní byli v odvolacím řízení úspěšní, ale žádné náklady odvolacího řízení jim dle obsahu spisu nevznikly.