71 Co 163/2024-218 — Krajský soud v Ostravě

1. Okresní soud zamítl žalobu na zaplacení částky 30 000 Kč jako nemajetkové újmy za kázeňské potrestání, částky 354 048 Kč jako nemajetkové újmy za vyloučení ze studia a částky 67 992 Kč za ušlý sirotčí důchod, nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a rozhodl, že o odměně zástupkyně žalobce bude rozhodnuto v samostatném usnesení (výrok III.). Vyšel ze zjištění, že dne 7. 4. 2017 ve , Anonymizováno, bylo u žalobce provedeno cílené testování, když u žalobce byla prokázána pozitivita na , návyková látka, Speciální pedagog dospěl k závěru, že uvedeným jednáním žalobce porušil stanovenou kázeň a pořádek a požil návykovou látku a uložil mu kázeňský trest , trest, nepodmíněně. Žalobce vykonal uložený kázeňský trest v období od 31. 7. 2017 do 3. 8. 2017. Krajský soud v Ostravě na základě žaloby podané žalobcem rozsudkem ze dne 19. července 2018, č. j. , číslo jednací, rozhodl, že rozhodnutí o kázeňském trestu se zrušuje a věc se vrací Věznici , adresa, k dalšímu řízení, když toto rozhodnutí bylo na základě kasační stížnosti potvrzeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu. Žalobce byl rozhodnutím , název, , adresa, , č. j. , číslo jednací, ze dne 15. 8. 2017 vyloučen ze studia ze třídy , název, , když toto rozhodnutí žalobce převzal dne 15. 8. 2017. Žalobce pobíral v době od 1. 9. 2016 do 5. 12. 2017 sirotčí důchod, který mu byl rozhodnutím , název, ze dne 4. 12. 2017, č. j. , číslo jednací, ode dne 6. 12. 2017 odňat, neboť žalobce dne 7. 9. 2017 ukončil soustavnou přípravu na budoucí povolání na , název, . Žalobce se ve výkonu trestu o žádnou další možnost vzdělání neucházel, protože po zrušení kázeňského trestu krajským soudem by nestihl dostudovat, protože měl výstup z výkonu trestu dne 15. 5. 2020. Po výstupu z výkonu trestu se na svobodě o studium neucházel, protože brigádně pracoval, neměl na to čas, rekvalifikaci na úřadě práce mu nenabídli, po celou dobu byl uchazečem o zaměstnání, staral se o své dvě děti, protože jeho paní vydělávala více než on. Po právní stránce okresní soud uzavřel, že nároky žalobce jsou promlčeny, neboť dle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb. o notářích a jejich činnosti (notářský řád), se nárok na náhradu nemajetkové újmy promlčí uplynutím 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě. Rozhodnutí o zrušení kázeňského trestu nabylo právní moci dne 22. 8. 2018 a žalobce podal žalobu až 2. 12. 2019. Námitka promlčení není nemravná, kdy bdělým náležejí práva a žalované nelze klást k tíži, že žalobce byl ve výkonu trestu a neměl přístup k právní literatuře. Dále není dána příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a tvrzenou újmou, neboť rozhodnutí o vyloučení ze studia a o odnětí sirotčího důchodu jsou samostatnými rozhodnutími, která nebyla pro nezákonnost zrušena.2. Proti výroku I. a II. rozsudku podal žalobce odvolání, které odůvodnil tím, že v důsledku výkonu trestu si nebyl schopen opatřit veškeré potřebné informace buď z literatury nebo u odborníka pro včasné podání žaloby, tedy u jakého subjektu má nárok uplatnit a v jaké lhůtě. Žalovaná zneužívá své silnější pozice a znemožňuje mu hájit práva proti jejímu nezákonnému postupu. Žalobce si tak nezavinil uplynutí promlčecí lhůty sám. Jelikož na straně žalobce byly dány podmínky pro ustanovení právního zástupce, byly dány i před podáním žaloby a mělo by k tomu být přihlédnuto při posouzení nemravnosti námitky promlčení, tj. že žalobce měl mít a neměl zástupce. Navrhl zrušení napadeného rozsudku.3. Žalovaná se vyjádřila tak, že žalované nelze klást k tíži, že byl žalobce ve výkonu trestu a nelze vězně zvýhodňovat v tom, že by měli mít delší promlčecí lhůtu než ostatní žalobci. Žalobce nekonkrétně poukazuje na judikaturu Ústavního soudu, aniž uvádí, jak má dopadat na projednávanou věc. Námitka promlčení není nemravná. Jak správně uzavřel okresní soud, ve věci byla vydána samostatná rozhodnutí, z nichž rozhodnutí o vyloučení ze studia a o odnětí důchodu nebyla zrušena, neexistuje tedy ani příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a tvrzenou újmou. Navrhla potvrzení rozsudku.4. Z podnětu včasného odvolání žalobce přezkoumal odvolací soud rozsudek v napadené části výroku I. a II. včetně řízení, které předcházelo jeho vydání podle ustanovení § 206 odst. 1 a § 212 věty prvé o. s. ř. se závěrem, že odvolání není důvodné.5. Okresní soud z provedených důkazů podle § 132 o. s. ř. vyvodil řádná a dostatečná skutková zjištění, odvolací soud takto zjištěný skutkový stav přejímá a v podrobnostech na něj odkazuje.6. Podle § 32 odst. 1 zákona č. 89/1998 Sb. nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Podle odstavce 3 nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.7. Pokud jde o právní posouzení, pak částka 30 000 Kč za kázeňský trest a částka 354 048 Kč za ztížení pracovního uplatnění v důsledku vyloučení ze studia (jak ji vymezil skutkově v žalobě žalobce) jsou nemajetkovými újmami, kde se uplatní dle § 32 odst. 3 výše uvedeného zákona šestiměsíční subjektivní promlčecí lhůta, jak správně uzavřel okresní soud. Ovšem částka 67 992 Kč představuje obdobu ušlé mzdy, tedy majetkovou škodu, neboť žalobce tvrdí, že nebýt nezákonného kázeňského opatření, nebyl by mu odňat sirotčí důchod, který pobíral v určité měsíční výši. Majetková škoda se pak promlčuje dle § 32 odst. 1 uvedeného zákona v subjektivní tříleté lhůtě a v této části by nárok nebyl promlčen.8. Pokud jde o samotnou námitku promlčení nemajetkové újmy ani odvolací soud ji neshledal nemravnou. I osoby mimo výkon trestu se mohou nacházet ve složité situaci a skutečně osobám ve výkonu trestu není paušálně stanoven výhodnější režim uplatňování pohledávek. Pokud by výkon trestu byl překážkou pro plynutí promlčecích lhůt, pak by osoby ve výkonu trestu měly de facto promlčení přerušeno po dobu výkonu trestu. Ani poukaz na to, že žalobce nemohl sehnat literaturu či odborníka neobstojí, když žalobce mohl požádat o advokáta pro podání žaloby, navíc sám zvládl podat úspěšnou žalobu ve správním soudnictví proti kázeňskému opatření. Dále nutno uvést, že jde o osobní nemajetkovou újmu, kterou žalobce pociťuje zpravidla osobně ihned poté, co je nezákonné rozhodnutí vydáno a pokud zákon stanoví šestiměsíční lhůtu až od doby zrušení nezákonného rozhodnutí, prodlužuje se tím de facto poškozenému čas a prostor pro zvážení, zda a v jaké výši bude nemajetkovou újmu uplatňovat, pokud bude úspěšný v řízení o zrušení nezákonného rozhodnutí. Proto odvolací soud souhlasí se závěrem okresního soudu o promlčení nároku žalobce co do částek 30 000 Kč a 354 048 Kč.9. Odvolací soud dále souhlasí i se závěrem okresního soudu o nedostatku příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím (zrušeným rozhodnutím věznice o uložení kázeňského trestu) a vyloučením ze studia a odnětím sirotčího důchodu. Rozhodnutí o kázeňském trestu je do určité míry podkladové rozhodnutí v tom smyslu, že zjednodušuje dokazování skutkového stavu (škola z něj mohla vyjít). Nicméně podstatné je, že žalobce byl pod vlivem omamné látky. To, jestli za to bude věznicí potrestán, popřípadě zda bude vyloučen ze studia, jsou však na sobě nezávislé následky, které mají pouze společnou příčinu v pozitivním testu na přítomnost , návyková látka, . Jinými slovy i kdyby za tuto skutečnost nebyl žalobce potrestán věznicí, mohl být vyloučen ze studia a naopak mohl být potrestán věznicí a nebýt vyloučen ze studia. Rozhodnutí rovněž vydaly dva odlišné subjekty. Dále byť to škola v rozhodnutí neuvádí, pak v jednom z přípisů škola rozvedla, že o vyloučení žalobce rozhodla i s přihlédnutím k dalším okolnostem – prospěchu, absenci žalobce, zájmu o studium apod. Tedy škola zvažovala i jiné okolnosti než jen pozitivní , návyková látka, test. Dále nutno uvést, že proti rozhodnutí o vyloučení mohl žalobce podat odvolání, mohl se hájit obdobnými důvody jako v kázeňském řízení, tj. že mu , návyková látka, přidal do kávy spoluvězeň a že ji tedy nepožil vědomě, natož úmyslně. Rozhodnutí o vyloučení ze studia a o odnětí sirotčího důchodu pak nebyla pro nezákonnost zrušena. Z těchto důvodů není nezákonné rozhodnutí o kázeňském potrestání příčinou dalších samostatných správních rozhodnutí o vylo