71 Co 323/2023-171 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud vyhověl žalobě a zavázal žalovaného zaplatit částku 59.662 Kč spolu s úrokem z prodlení (odstavec I. výroku) a náklady řízení ve výši 25.995,10 Kč (odstavec II. výroku).2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalovaný užíval nemovitosti – pozemek p. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba pro rodinnou rekreaci č. ev. , Anonymizováno, a pozemek p. č. , hodnota, (dále jen nemovitosti) v období od 19. 12. 2019 do 26. 7. 2021 bez právního důvodu. Výše bezdůvodného obohacení za toto užívání ve výši 48.250 Kč byla stanovena znalcem v rámci trestního řízení vedeného u téhož okresního soudu pod sp. zn. , Anonymizováno, . Žalobkyně uhradila společnosti , právnická osoba, . za období od 23. 4. 2020 do 20. 5. 2020 částku 11.412 Kč představující nedoplatek na elektřině na uvedených nemovitostech, které v této době užíval žalovaný. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný vyzván u hlavního líčení v trestní věci dne 25. 10. 2021.3. Po právní stránce posoudil okresní soud nárok žalobkyně dle ust. § 2991 o. z. a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Uplatněnou námitku promlčení nároku neshledal důvodnou, když nárok na úhradu bezdůvodného obohacení žalobkyně uplatnila v rámci adhezního řízení a tímto došlo ke stavění promlčecí doby. Částku 11.412 Kč žalobkyně uhradila společnosti , právnická osoba, . dne 9. 6. 2020 a rovněž tento nárok nebyl ke dni podání žaloby promlčen. V předmětném období žalovaný užíval nemovitosti bez právního důvodu, když o novém vlastníkovi se dověděl dopisem žalobkyně ze dne 5. 12. 2019, kterým byl vyzván k jejich vyklizení. Předmětné nemovitosti žalovaný opustil až dne 26. 7. 2021, což bylo mezi účastníky nesporné. Částka 48.250 Kč byla zjištěna z odborného vyjádření vypracovaného v rámci trestního řízení a není důvod pochybovat o jeho správnosti. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně uhradila platbu za elektřinu dodávanou do předmětných nemovitostí za období, kdy tyto užíval žalovaný. V předmětné době byla smlouva na dodávku elektřiny uzavřena přímo s žalobkyní a z tohoto důvodu nemohlo žalovanému být doručeno jakékoliv vyúčtování. Žalobkyně tak plnila za žalovaného to, co měl plnit sám.4. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání a domáhal se jeho změny tak, že bude žaloba zamítnuta. Poukazovala na průběh trestního řízení vedeného u okresního soudu pod sp. zn. , Anonymizováno, , v rámci kterého sice byl uznán vinným, že záměrně neoprávněně bydlel v předmětných nemovitostech, avšak toto rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším soudem ČR a následně byla celá trestní věc postoupena k projednání přestupku. Přestupkové řízení bylo usnesením ze dne 5. 3. 2023 zastaveno, neboť skutek, o němž se vedlo řízení, není přestupkem. Správní orgán přihlédl ke všem okolnostem dané věci, včetně skutečnosti, že ve věci proběhlo občanskoprávní řízení, jehož výsledkem bylo vyklizení nemovitosti a došlo tak k nápravě protiprávního stavu. V řízení nemělo být vycházeno z podkladů z trestního spisu, a to s ohledem na konstatování Nejvyššího soudu ve zrušujícím rozhodnutí, kde uvedl, že z procesního spisu neplynou takové poznatky, které by svědčily o ziskuchtivosti či primární pohnutce žalovaného bezdůvodně se obohacovat na úkor jiného a parazitovat na cizím majetku tím, že jej bude okupovat bez pravidelné úhrady řádného nájemného. Žalovaný se od roku 2006 aktivně bránil za účelem prokázání svého vlastnického práva k předmětným nemovitostem. Pokud mělo dojít k bezdůvodnému obohacení, pak až uplynutím lhůty k vyklizení stanovené v rozsudku o vyklizení předmětných nemovitostí, tj. ke dni 28. 2. 2021. V této souvislosti poukazoval na historii ztráty svého vlastnického práva k předmětným nemovitostem, ke které došlo nikoliv jeho přičiněním, ale jednáním třetí osoby, jakož i na průběh dražby předmětných nemovitostí. Trval na provedení navrhovaných důkazů ohledně platby za elektřinu, když žalobkyně dostatečně neprokázala, proč a za co danou platbu hradila. Přiznání nároku žalobkyni je v rozporu s dobrými mravy s ohledem na okolnosti a způsob získání nemovitostí ze strany žalobkyně.5. Žalobkyně navrhovala potvrzení rozsudku jako věcně správného. Nárok na bezdůvodné obohacení má za celé požadované období, když lhůta k vyklizení stanovená v rozsudku soudu má význam pouze pro možnost započetí exekučního řízení. Skutečnost, že nejvyšší soud ve svém rozsudku konstatoval, že primární pohnutkou užívání nemovitosti nebyla ziskuchtivost či snaha bezdůvodně se obohatit, nemá žádný vliv na povinnost žalovaného toto bezdůvodné obohacení uhradit. Skutečnosti týkající se okolností, za kterých žalovaný přišel o vlastnictví předmětných nemovitostí, tento uváděl již v řízení o vyklizení nemovitostí a k těmto se již vyjadřoval Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení. Žalobkyně předmětné nemovitosti nabyla na základě příklepu soudního exekutora dne 10. 12. 2018. Důkazy, které žalovaný navrhoval v souvislosti s vyúčtováním elektřiny, jsou důkazy nepřípustnými s ohledem na koncentraci řízení, popř. princip neúplné apelace odvolacího řízení. Námitka rozporu nároku žalobkyně s dobrými mravy svědčí o tom, že žalovaný není ochoten respektovat vlastnické právo žalobkyně a všechna dosud vydaná soudní rozhodnutí týkající se dané problematiky si vykládá vadně. Předmětem podnikání žalobkyně je skutečně nákup a prodej nemovitostí, ale na tomto není nic nemravného.6. Odvolací soud o podaném odvolání rozhodl rozsudkem ze dne 21. března 2024, č. j. 71 Co 323/2023-137 tak, že rozsudek okresního soudu potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.7. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný ústavní stížnost, a Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. září 2024, sp. zn. II. ÚS 1679/24 rozsudek odvolacího soudu zrušil. V nálezu uvedl, že odvolací soud uvedl v rozsudku nesprávné poučení o nepřípustnosti dovolání a z tohoto důvodu rozsudek odporuje právu žalovaného na přístup k soudu. Odvolacímu soudu poté uložil o věci znovu rozhodnout a řádně žalovaného poučit o možnosti podat dovolání.8. S ohledem na důvod zrušení rozsudku odvolacího soudu, byli účastníci vyzváni k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím o odvolání bez nařízení jednání. Obě strany s tímto postupem souhlasili, proto bylo o odvolání žalovaného opětovně rozhodnuto dle ust. § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, když odvolací řízení již proběhlo, účastníci měli možnost se k odvolání vyjádřit a odvolací soud nemá důvod jakýmkoliv způsobem doplňovat a provádět dokazování.9. Odvolací soud tak opakuje, že okresní soud při dokazování postupoval v souladu s procesními předpisy, z provedených důkazů vyvodil logická zjištění odpovídající ustanovení § 132 o. s. ř. Z těchto důvodů odvolací soud skutková zjištění okresního soudu jako správná přejímá. Skutkový stav zůstal nezměněn i v odvolacím řízení. Shodně s okresním soudem nepovažoval odvolací soud za nezbytné provedení dalších navrhovaných důkazů, když skutkový stav byl zjištěn dostatečným způsobem pro rozhodnutí ve věci.10. Na správně zjištěný skutkový stav aplikoval okresní soud správné právní ustanovení. Odvolací soud souhlasí i s právním posouzením věci, které okresní soud ve věci zaujal a na které odvolací soud v podrobnostech odkazuje.11. Odvolací námitky žalovaného jsou shodné s námitkami, které uplatňoval v rámci své obrany před okresním soudem a tento se s nimi řádně a dostatečně vypořádal v napadeném rozsudku. Skutečnost, že žalovaný nebyl v rámci trestního či přestupkového řízení odsouzen za neoprávněné užívání nemovitostí nic nemění na tom, že je v předmětnou dobu užíval, aniž by mu svědčil jakýkoliv právní důvod a za toto užívání žalobkyni nic nehradil. Žalovaný sice nebyl shledán odpovědným z trestněprávního hlediska, toto však nic nemění na oprávněnosti občanskoprávních nároků žalobkyně. V řízení bylo jednoznačně zjištěno, že žalobkyně se stala vlastnicí nemovitostí na základě usnesení o udělení příklepu v rámci dražby konané v exekučním řízení. Žalovanému musela být tato skutečnost známa, přesto se odmítl z nemovitostí vystěhovat a žalobkyně se musela domáhat ochrany svého vlastnického práva podáním žaloby na vyklizení nemovitostí a následně podáním návrhu na exekuci. Lhůta k vyklizení stanovená v tomto soudním rozhodnutí nic nemění na skutečnosti, že žalovaný užíval nemovitosti bez právního důvodu po celou dobu vlastnického práva žalobkyně. Výše obvyklého nájemného za dané období byla stanovena odborným vyjádřením vypracovaným v rámci trestního řízení a není důvod pochybovat o jeho správnosti.12. Nedůvodné jsou odvolací námitky ohledně úhrady za elektrickou energii, když v řízení bylo jednoznačně zjištěno, že za uvedené období byla do nemovitostí dodávána energie na základě smlouvy uzavřené s žalobkyní, která jako vlastník měla právo tuto smlouvu uzavřít. Dodávka elektřiny tak byla zaslána přímo žalobkyni, která tuto uhradila. Žalovaný učinil nesporným, že v předmětném období nemovitosti užíval, elektřinu spotřeboval a žalobkyni tak svědčí právo na úhradu bezdůvodného obohacení, když tuto hradila za žalovaného.13. Nelze ani přisvědčit námi