75 Co 195/2024-134 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud řízení v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 100 Kč na kapitalizovaném úroku z úvěru, zastavil (výrok. I), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 251.336,68 Kč do tří dnů ode dne právní moci rozsudku (výrok II.), žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 40.221,08 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 120 684,89 Kč, kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 160 894,62 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 291 557,76 Kč od 22. 2. 2024 do zaplacení ve výši 10 % ročně a úroku z úvěru ve výši 12,10 % ročně z částky 289 117,76 Kč od 22. 2. 2024 do zaplacení, zamítl (výrok III.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).2. Po projednání věci okresní soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne 3. 9. 2018 uzavřená mezi , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, s. (právní předchůdkyně žalobkyně), na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 300.000 Kč, je ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, když právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smluv nedostála povinnosti s odbornou péči prověřit úvěruschopnost žalovaného. Vztah mezi účastníky pak okresní soud vypořádal podle pravidel o vydání bezdůvodného obohacení dle speciální úpravy citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru tak, že zohlednil, že žalovanému právní předchůdkyně žalobkyně poskytla částku 300.000 Kč a žalovaný jí zaplatil částku 48.663,32 Kč. Za této situace má tak žalobkyně jako právní nástupce původní věřitelky nárok na zaplacení částky 251.336,68 Kč. Ohledně všech dalších nároků, včetně všeho požadovaného příslušenství, žalobu zamítl (výrok II.), když, jde-li o úrok z prodlení, odkázal na závěry z rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle něhož spotřebitel není povinen vrátit poskytnutou jistinu z neplatné úvěrové smlouvy ihned, ale ve lhůtě odpovídající jeho možnostem a do rozhodnutí soudu se tak spotřebitel nemůže ocitnout s úhradou nesplacené jistiny v prodlení.3. Proti uvedenému rozsudku, a to pouze výrokové části III. co do úroku z prodlení z částky 251.336,68 Kč ve výši 10 % ročně od 25. 12. 2020 do zaplacení, brojí odvoláním žalobkyně, domáhajíc se přiznání požadovaného úroku z prodlení a náhrady nákladů odvolacího řízení. Namítala, že žalovaný se dostal do prodlení v důsledku neplnění svých peněžitých závazků, a z toho důvodu po něm žalobkyně požaduje zaplacení úroků z prodlení. Nárok vyplývá přímo ze zákona, a to z ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Právní předchůdkyně žalobkyně svůj závazek řádně splnila, když žalovanému poskytla zápůjčku ve výši 300.000 Kč. V prodlení je pak podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Protože pak s odkazem na § 1958 odst. 2 o. z. může věřitel požadovat plnění ihned, a dlužník je poté povinen plnit bez zbytečného odkladu, považuje žalobkyně jako první den prodlení právě den 25. 12. 2020. Žalovaný byl vyzván k plnění svého peněžitého dluhu novému věřiteli-žalobkyni v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 30. 11. 2020, které mu bylo odesláno dne 9. 12. 2020. Nejpozději třetí den po odeslání se tak výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného. Po marném uplynutí 10denní lhůty, která mu byla poskytnuta ke splnění dluhu, se tak dne 25. 12. 2020 žalovaný dostal do prodlení a od tohoto data vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroků z prodlení dle § 1970 o. z. minimálně z částky bezdůvodného obohacení. Žalobkyně navíc upomínala žalovaného o zaplacení dluhu ještě předžalobní upomínkou ze dne 10. 2. 2021. Její odeslání do sféry dispozice žalovaného pak prokázala podacím lístkem České pošty s. p. Žaloba pak byla podána až v prosinci 2021. Žalovaný tak měl dostatečný prostor vrátit minimálně poskytnutou jistinu, což však neučinil. Žalovanému pak nevznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu teprve rozhodnutím soudu o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, ale daleko dříve, již před podanou žalobou, a to právě na základě výzvy žalobkyně k vrácení peněžitého dluhu. Žalovaný nadto v řízení před soudem prvního stupně ani netvrdil a neprokázal, že by neměl možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit, přičemž však břemeno tvrzení a důkazní o možnostech spotřebitele jistinu spotřebitelského úvěru vrátit nese spotřebitel, který zná své poměry a schopnosti, a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a případně doložil. Žalobkyně v této souvislosti poukazovala na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 4. 2023, č. j. 15 Co 54/2023–80, či Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 29. 11. 2022, č. j. 60 Co 226/2022–51, v obdobné věci. Hlavní funkce úroků z prodlení je zcela zřejmá – jedná se o zákonem předpokládanou sankci za to, že dlužník nesplní svůj závazek řádně a včas, tak jak bylo mezi smluvními stranami ujednáno anebo poté, co věřitel dlužníka k vrácení plnění vyzval. Druhou funkcí úroků z prodlení je funkce kompenzační a zajišťuje, aby se věřiteli alespoň částečně nahradila újma za to, že nemůže disponovat svými penězi, které mu měl dlužník vrátit. Žalobkyně je tedy toho právního názoru, že soud prvního stupně jednoznačně pochybil, když v napadeném rozsudku nepřiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení. Na základě výše uvedeného má žalobkyně za to, že má nárok na zaplacení části nesplacené jistiny zápůjčky (tedy bezdůvodného obohacení) ve výši 251.336,68 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z uvedené částky od 25. 12. 2020 do zaplacení. Žalovaný se k dovolání žalobkyně nevyjádřil, po dobu celého odvolacího řízení zůstal pasivní.4. Krajský soud při konstatování včasnosti a přípustnosti odvolání a jeho podání oprávněnou osobou přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné pouze částečně.5. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně se návrhem vydání el. platebního rozkazu ze dne 28. 12. 2021 podaným u Obvodního soudu pro Prahu 1 domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 291.557,76 Kč s příslušenstvím (s kapitalizovaným a i běžícím úrokem a úrokem z prodlení) s odůvodněním, že společnost , právnická osoba, . (dále též jen „věřitel či právní předchůdkyně“) uzavřela se žalovaným dne 3. 9. 2018 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 300.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit věřiteli úvěr v měsíčních splátkách spolu s úrokem v sazbě 12,10 % ročně. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, proto věřitel úvěr zesplatnil ke dni 28. 11. 2019, kdy dluh činil 303.646,28 Kč. Pohledávka pak byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne 18. 11. 2020, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně požadovala k zaplacení částku 289.117,76 Kč jako jistinu, částku 2.440 Kč jako poplatky a smluvní pokuty, částku 11.860,98 Kč jako kapitalizované úroky z úvěru a částku 24.470,78 Kč jako kapitalizované úroky z prodlení. Po vyřešení otázky místní příslušnosti byla věc dne 18. 12. 2023 postoupena Okresnímu soudu v Šumperku, který žalobkyni vyzval k odstranění vad návrhu, na což žalobkyně reagovala podáním ze dne 16. 2. 2024, včetně částečného zpětvzetí žaloby. Okresní soud pak věc projednal u jednání dne 4. 4. 2024, kdy o věci rovněž rozhodl. Žalovaný byl za řízení zcela pasivní.6. Krajský soud považuje za správná skutková zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých v řízení provedených důkazů a pro stručnost na tato zjištění odkazuje, včetně závěru o skutkovém stavu věci (bod 13. písemného odůvodnění napadeného rozsudku).7. Jde-li o právní hodnocení, okresní soud správně posoudil, že vztah mezi žalobkyní a žalovaným je vztahem mezi profesionálem a spotřebitelem a s ohledem na předmět smlouvy vedle obecné úpravy úvěrového vztahu dle občanského zákoníku na věc správně aplikoval speciální úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ). Správně tedy okresní soud provedl test postupu žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy dle kritéria postupu s odbornou péčí při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu §§ 75 a 86 ZSÚ, přičemž pokud okresní soud dospěl k závěru, že takovému postupu žalobkyně nedostála (viz bod. 24. odůvodnění), odvolací soud tento závěr akceptuje.8. Podle názoru odvolacího soudu činnost poskytovatele spotřebitelského úvěru spočívá ve dvou fázích. V první fázi má poskytovatel úvěru povinnost zajistit si relevantní informace k poměrům žadatele (spotřebitele), a to tedy k jeho příjmům, výdajům a způsobu plnění dosavadních dluhů, přičemž primárním zdrojem takovýchto informací jsou informace od spotřebitele. Současně ovšem platí, že činnost poskytovatele v této fázi nespočívá pouze v pasivním přijímání informací od spotřebitele, ale implikuje v sobě i aktivní činnost poskytovatele, neboť je jeho povinností, aby informace získané od spotřebitele podrobil testu min