8 Co 123/2024-66 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 274.807,91 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. V odstavci II. výroku byla žaloba zamítnuta ohledně zaplacení částky 57.840,50 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 25.795,13 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 14.841,39 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 332.648,41 Kč od 23. 4. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 10,9 % ročně z částky 328.807,77 Kč od 26. 3. 2021 do zaplacení. Dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. Okresní soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 350.000 Kč, které se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v měsíčních splátkách po 4.801,46 Kč. Z této částky vrátil 75.192,09 Kč. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě informací, které jí sám žalovaný poskytl. Toto posouzení není dostatečné, protože nebyly doloženy žádné doklady ověřující informace od žalovaného.3. Tato skutková zjištění podřadil okresní soud pod ust. § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že smlouva je neplatná, protože právní předchůdkyně žalobkyně neposuzovala řádně úvěruschopnost žalovaného. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. z n. 33 Cdo 3675/2021 přiznal žalobkyni nárok na zaplacení částky 274.807,91 Kč jako rozdíl mezi poskytnutou částkou 350.000 Kč a žalovaným vrácenou částkou 75.192,09 Kč. Okresní soud nepřiznal žalobkyni zákonné úroky z prodlení, neboť z rozhodnutí Nejvyššího soudu vyplývá, že pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z.4. Proti tomuto rozsudku, a to proti odstavci II. výroku, podala žalobkyně včas odvolání a domáhala se jeho změny tak, že žalovanému bude uložena povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 274.807,91 Kč od 22. 5. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Zároveň bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně a před soudem odvolacím. Uvedla, že nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá přímo ze zákona, a to ust. § 1970 o. z. Žalobkyně tvrdila a prokázala v žalobě, že žalovaný byl vyzván k plnění svého peněžitého dluhu novému věřiteli – žalobkyni v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 26. 4. 2022, které mu bylo odesláno dne 6. 5. 2022 a nejpozději třetí den po odeslání se tak výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného. Po marném uplynutí 10denní lhůty, která mu byla poskytnuta ke splnění dluhu, se tak dne 22. 5. 2022 žalovaný dostal do prodlení a od tohoto data vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 o. z. minimálně z částky bezdůvodného obohacení. Žalovaný měl dostatečný prostor vrátit minimálně poskytnutou jistinu, což však neučinil. Žalovaný nadto v řízení před soudem I. stupně ani netvrdil a neprokázal, že by neměl možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit. Břemeno tvrzení a důkazní o možnostech spotřebitele jistinu spotřebitelského úvěru vrátit nese spotřebitel, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení toto tvrdil a případně doložil. Žalobkyně pak odkázala na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, č. j. 75 Co 61/2023-103 ze dne 21. 3. 2023.5. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.6. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části, tj. ohledně úroku z prodlení z částky 274.807,91 Kč, v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je zčásti důvodné.7. Odvolací soud plně odkazuje na skutková zjištění, jak je učinil okresní soud, když žalobkyně v odvolání tato skutková zjištění nezpochybňovala.8. Odvolací soud se rovněž ztotožňuje s právními závěry, které učinil okresní soud, s odkazem na ust. § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, a pokud dále odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021.9. Pro posouzení nároku žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení je rozhodující ust. § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterého poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Toto ustanovení je speciálním ustanovením k obecné úpravě o vydání bezdůvodného obohacení, jak je upraveno v občanském zákoníku. Důvodová zpráva k ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na to, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud, pokud není dohoda mezi účastníky. Často dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimálně a nelze apriori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím nebo dohodou stran.11. S ohledem na shora uvedené, kdy tento závěr vyplývá rovněž z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, má žalobkyně nárok na úroky z prodlení z přiznané jistiny až v případě, že se žalovaný dostane do prodlení s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, a to v době podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Jestliže dohodou stran nebyla určena splatnost zbytku spotřebitelského úvěru, pak tuto splatnost stanoví soud. Jelikož se žalovaný k jednání soudu nedostavoval, nebránil se žalobě a netvrdil nic o svých majetkových poměrech, pak okresní soud správně dovodil, že je schopen přiznanou částku ve výši 274.807,91 Kč zaplatit ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.12. Protože odvoláním nebyl napaden rozsudek v odstavci I. výroku ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni tam přiznanou částku do tří dnů od právní moci rozsudku, pak tento výrok nabyl právní moci a pokud žalovaný neplnil ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku, pak se dostal do prodlení se splácením této částky. Žalobkyni náleží nárok na úrok z prodlení z této částky od doby, kdy se žalovaný dostal do prodlení, tj. od 26. 4. 2024. Od 26. 4. 2024 je tedy žalovaný v prodlení se zaplacením částky 274.807,91 Kč.13. S ohledem na shora uvedené odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, v souladu s ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. a částečně rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil v souladu s ust. § 219 o. s. ř.14. V souladu s ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.15. V řízení před soudem I. stupně žalobkyně požadovala včetně úrokového příslušenství částku ve výši 528.014,03 Kč, přiznána jí byla částka včetně úrokového příslušenství ve výši 282.550,96 Kč. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 54 %, neúspěšná v rozsahu 46 % a náleží jí tak náhrada nákladů řízení před soudem I. stupně ve výši 8 %. Za řízení před soudem I. stupně náleží zástupci žalobkyně odměna za 1 úkon právní služby ve výši 9.660 Kč, a to za přípravu a převzetí věci, předžalobní výzvu, sepis žaloby a za účast u jednání před soudem I. stupně, tedy celkem za 4 úkony právní služby po 9.660 Kč, tj. 38.640 Kč, dále zástupci žalobkyně náleží 4 režijní