8 Co 145/2024-119 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 56.129,30 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. V odstavci II. výroku byla žaloba žalobkyně ohledně zaplacení částky 20.950,51 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 520,25 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5.611,57 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 77.079,81 Kč od 24. 6. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 26,90 % ročně z částky 40.714,56 Kč od 24. 6. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 13,90 % ročně z částky 26.071,49 Kč do 24. 6. 2022 do zaplacení, zamítnuta. Dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že žalobkyně je povinna doplatit na soudním poplatku z žaloby částku 770 Kč České republice – Okresnímu soudu v Karviné ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že z listiny nazvané jako akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. , číslo, ze dne , datum, , právnická osoba, akceptovala návrh žalované na uzavření smlouvy o půjčce ve výši 50.000 Kč s úrokovou sazbou 26,90 % ročně. Celková částka k zaplacení byla 69.213,09 Kč. Z listiny nazvané jako akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. , číslo, ze dne , datum, bylo zjištěno, že , právnická osoba, akceptovala návrh žalované na uzavření smlouvy o půjčce ve výši 30.000 Kč s úrokovou sazbou 13,90 % ročně a celkem měla být zaplacena částka 39.266,80 Kč.3. Skutková zjištění podřadil okresní soud pod ust. § 2395 o. z., § 2 zákona č. 257/2016 Sb. a § 86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že dané smlouvy jsou neplatné pro nezkoumání úvěruschopnosti žalované. Z toho důvodu uložil žalované povinnost zaplatit rozdíl mezi poskytnutými částkami na první smlouvu 50.000 Kč mínus 16.935,70 Kč a v případě druhé smlouvy jako rozdíl mezi částkou 30.000 Kč a částkou žalovanou zaplacenou 6.935 Kč, kdy dluh na první smlouvu činí 33.064,30 Kč, na druhou 23.065 Kč. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Co 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 okresní soud dovodil, že doposud nenastala splatnost jistiny, proto nepřiznal žalobkyni nárok na zaplacení úroků z prodlení a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 59.129,30 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, a to proti odstavci II. výroku v části, týkající se úroku z prodlení z částky 56.129,30 Kč od 28. 2. 2023 do zaplacení a požadovala jeho změnu tak, že žalobkyni bude přiznán úrok z prodlení ve výši 11,75 % z této částky od 28. 2. 2023 do zaplacení a že žalované bude uložena povinnost nahradit náklady řízení. Uvedla, že nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá přímo ze zákona, a to § 1970 o. z. a § 1958 odst. 2 o. z. Žalovaná byla vyzvána k plnění svého peněžitého dluhu novému věřiteli – žalobkyni v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 14. 2. 2023, výzva jí byla odeslána dne 14. 2. 2023. Nejpozději třetí den po odeslání se tak výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalované a po marném uplynutí desetidenní lhůty, která byla poskytnuta k plnění dluhu, byla dne 28. 2. 2023 žalovaná v prodlení a od tohoto data vznikl žalobkyni nárok na úroky z prodlení. Žalovaná měla dostatečný prostor vrátit minimálně poskytnutou jistinu, což však neučinila, nad to v řízení před soudem prvého stupně ani netvrdila a neprokázala, že by neměla možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit. Břemeno tvrzení a důkazní o možnostech spotřebitele jistinu spotřebitelského úvěru vrátit nese spotřebitel, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a případně doložil.5. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila.6. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 občanského soudního řádu a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné pouze částečně.7. Odvolací soud plně odkazuje na skutková zjištění, jak je učinil okresní soud, jako na správná a úplná, když tato nebyla ani odvolatelkou zpochybňována.8. Okresní soud rovněž dospěl ke správným právním závěrům, pokud na daný spor aplikoval ust. § 86 odst. 1, 2 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a stejně tak pokud své závěry dovozoval z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022.9. Dle § 87 odst. 1, věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytneli poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Toto ustanovení je speciálním ustanovením k obecné úpravě o vydání bezdůvodného obohacení, a stejně tak k ust. § 1958 a § 1970 o. z. Důvodová zpráva k ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na to, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud, pokud není dohoda mezi účastníky. Často dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální a nelze apriori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím nebo dohodou stran.11. S ohledem na shora uvedené, žalobkyně má nárok na úroky z prodlení z přiznané jistiny až v případě, že se žalovaná dostane do prodlení s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, a to v době podle § 87 odst. 1 věta třetí citovaného zákona. Jestliže dohodou stran nebyla určena splatnost zbytku spotřebitelského úvěru, pak tuto splatnost stanoví soud. Jelikož se žalovaná k jednáním soudu nedostavovala, nebránila se žalobě a netvrdila nic o svých majetkových poměrech, pak je nutno mít za to, že je schopna přiznanou částku v odstavci I. výroku zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku tak, jak to stanovil okresní soud.12. Odvoláním nebyl napaden odstavec I. výroku ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 56.129,30 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Tento výrok rozsudku je v právní moci a pokud žalovaná neplnila do tří dnů od právní moci rozsudku, pak se dostala do prodlení se splácením této částky a žalobkyni tak náleží nárok na úrok z prodlení z této částky, ovšem až za dobu, kdy se žalovaná dostala do prodlení.13. Rozsudek okresního soudu byl uložen u pošty dne 10. 4. 2024. Desátý den od této doby je nutno považovat za doručení rozsudku, tj. dne 20. 4. 2024. Tento den připadl na sobotu, takže rozsudek byl žalované doručen 22. 4. 2024. Od 23. 4. 2024 počala běžet patnáctidenní lhůta pro podání odvolání, která skončila dne 7. 5. 2024, když tento den připadl na úterý. Rozsudek nabyl právní moci dne 9. 5. 2024 a žalovaná měla plnit do tří dnů, tedy do 12. 5. 2024, když tento den připadl na neděli. Měla tak plnit do 13. 5. 2024 a den následující od 14. 5. 2024 je v prodlení se zaplacením žalované částky. V tomto rozsahu tedy byl rozsudek okresního soudu změněn tak, že žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 56.129,30 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně, jak žalobkyně požadovala od 14. 5. 2024 do zaplacení (§ 220 odst. 1 o. s. ř.). Ohledně úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 56.129,30 od 28. 2. 2023 do 13. 5. 2024 byl rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrzen v souladu s ust. § 219 o. s. ř.14. V souladu s ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.15. V řízení před soudem prvého stupně žalobkyně požadovala, včetně úrokového příslušenství, částku 126.138,17 Kč a přiznána jí byla částka ve výši 58.057,40 Kč včetně úrokového příslušenství. Žalobkyně byla neúspěšná v rozsahu 54 % a náhrada nákladů řízení před soudem prvého stupně by tak