8 Co 181/2024-85 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 26.000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. V části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 41.204,80 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení 2.983,05 Kč, kapitalizovaným úrokem 1.630,92 Kč, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 29.270,05 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 27.948,46 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, byla žaloba zamítnuta. Dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a že žalobkyně je povinna doplatit na soudním poplatku z žaloby částku 725 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání do odstavce II. výroku, jímž se domáhala změnit rozsudek okresního soudu tak, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 26.000 Kč od 10. 9. 2023 do zaplacení. V odvolání uvedla, že nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá přímo ze zákona, z ustanovení § 1970 o. z. Úroky z prodlení žalobkyně žádala a požaduje v zákonné výši stanovené dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 30.000 Kč a s odkazem na ust. § 1958 odst. 2 o. z. může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu, proto považuje žalobkyně jako první den prodlení právě 10. 9. 2023. Žalovaný byl vyzván k plnění peněžitého dluhu novému věřiteli žalobkyni v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 15. 8. 2023, nejpozději se dostal do prodlení, když byl vyzván k zaplacení dluhu předžalobní upomínkou ze dne 2. 11. 2023. Žalovaný měl dostatečný prostor vrátit minimálně poskytnutou jistinu, což však neučinil. V řízení před soudem prvého stupně žalovaný ani netvrdil, ani neprokázal, že by neměl možnosti a schopnosti poskytnou jistinu vrátit, přičemž břemeno tvrzení a důkazní o možnostech spotřebitele jistinu spotřebitelského úvěru vrátit nese spotřebitel, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a doložil.3. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadené části, tj. v odstavci II. výroku ohledně 15% úroku ročně z částky 26.000 Kč od 10. 9. 2023 do zaplacení, i řízení které mu předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně bylo důvodné toliko z části.5. Okresní soud učinil správná skutková zjištění, která krajský soud přejímá, a na která odkazuje. Platí to především o zjištění, že dne , datum, uzavřel žalovaný s předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru, na základě níž mu byla poskytnuta částka 30.000 Kč, kterou se zavázal vrátit spolu s úrokem, úhradou za poskytnutí úvěru, úhradu za vyhodnocení úvěru a inkasním poplatkem, celkem 55.776 Kč, ve čtrnácti měsíčních splátkách po 3.984 Kč. Žalovaný uhradil celkem částku 4.000 Kč, dále již úvěr nesplácel, a proto byl zesplatněn. Dále bylo převzato zjištění okresního soudu, že v žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že je zaměstnán ve společnosti , právnická osoba, a že jeho měsíční příjem činí 31.868 Kč, jeho měsíční výdaje za bydlení a energie činí 1.000 Kč měsíčně, doprava, jídlo, osobní náklady 3.860 Kč měsíčně, měsíční splátky stávajících půjček 2.500 Kč, celkem 11.000 Kč. Dále uvedl, že bydlí u rodičů a nemá vyživovací povinnost. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Z předžalobní upomínky i z podacího lístku bylo zjištěno, že byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky.6. Pokud se týká právního posouzení věci, okresní soud správně smlouvu posoudil podle ust. § 2395 o. z. a podle ust. § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a dospěl ke správnému závěru, že smlouva o úvěru, uzavřená mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, je absolutně neplatná podle ust. § 580 o. z. Proti tomuto závěru žalobkyně v odvolání nebrojila. Z tohoto důvodu přiznal okresní soud žalobkyni rozdíl mezi tím, co předchůdkyně žalobkyně žalovanému fakticky poskytla, tj. mezi částku 30.000 Kč a mezi tím, co uhradil, tj. 4.000 Kč.7. Pokud se týká splatnosti předmětné částky, odvolací soud se zcela ztotožňuje se závěry okresního soudu, které odkazují na rozsudek NS ČR z 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. V tomto rozsudku vyslovil Nejvyšší soud názor, že ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatele „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. V daném případě nebyla uzavřena dohoda ohledně splatnosti jistiny úvěru mezi účastníky řízení, proto správně určil splatnost okresní soud.8. V odvolacím řízení nastala situace jiná, když z obsahu spisu bylo zjištěno, že rozsudek okresního soudu byl uložen u pošty dne 23. 4. 2024, doručen byl tedy v souladu s ust. § 49 odst. 4 o. s. ř. žalovanému 3. 5. 2024 (pátek), a dne 21. 5. 2024 tedy nabyl právní moci. Podle odst. I. výroku rozsudku byl žalovaný povinen plnit do tří dnů od právní moci rozsudku, tj. do 24. 5. 2024, takže v prodlení s plněním je od 25. 5. 2024.9. Rozsudek okresního soudu byl tedy v souladu s ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změněn ohledně úroků z prodlení, který činil dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v té době 14,75 %, proto byl žalobkyni kromě již přiznané částky 26.000 Kč přiznán tento úrok z prodlení z částky 26.000 Kč od 25. 5. 2024 do zaplacení a ve zbývající části byl rozsudek okresního soudu jakožto věcně správný podle ust. § 219 o. s. ř. potvrzen.10. Znovu bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před okresním soudem v souladu s ust. § 224 a § 142 o. s. ř., když úspěšnému žalovanému v tomto řízení prokazatelně žádné náklady nevznikly.11. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn nepatrným úspěchem žalobkyně v odvolacím řízení a tím, že žalovanému žádné náklady tohoto řízení nevznikly.