8 Co 199/2024-74 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 39.358,90 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Žaloba co do částky 19.869,30 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5.070,48 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2.931,57 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 59.828,20 Kč za dobu od 24. 11. 2023 do zaplacení, úroku ve výši 11,70 % ročně z částky 57.728,20 Kč za dobu od 25. 4. 2023 do zaplacení, byla zamítnuta. Dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karviné do tří dnů od právní moci rozsudku nedoplatek soudního poplatku za řízení před soudem prvého stupně ve výši 598 Kč.2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 8. 4. 2021 uzavřena smlouva o úvěru , název, , na základě které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 100.000 Kč s tím, že se žalovaný zavázal tuto částku splácet po 3.505,74 Kč měsíčně. Po právní stránce okresní soud žalobu posoudil v souladu s ust. § 86 odst. 1 a 2 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by došlo ke skutečnému prověření úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí v souladu s ust. § 86 odst. 1 a 2 citovaného zákona, když byl ověřován pouze příjem žalovaného, nikoliv jeho skutečné výdaje. Z toho okresní soud dovodil absolutní neplatnost právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 580 o. z. Z toho důvodu vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni jistinu, jakožto rozdíl mezi poskytnutou částkou 100.000 Kč a žalovaným zaplacenou částkou 60.041,10 Kč, tj. částku 39.358,90 Kč, když mu jiné povinnosti z neplatné smlouvy nevznikly. Mezi žalovaným a žalobkyní nedošlo k dohodě o době uhrazení jistiny a lhůtu pro vrácení jistiny musel určit soud. V řízení nevyšly najevo skutečnosti, ani nebylo žalovaným tvrzeno, že by nebylo v jeho možnostech vrátit jistinu úvěru v obecné zákonné lhůtě pro splnění povinnosti, přičemž soud přihlédl k tomu, že žalovaný byl opakovaně vyzván k uhrazení dluhu, a to již dopisem ze dne 26. 4. 2023 a ze dne 27. 2. 2024. Soud pak dospěl k závěru, že po žalovaném lze spravedlivě požadovat, aby dluh splnil ve lhůtě analogicky odvozené od lhůty dle § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, a to proti odstavcům II. a III. výroku, kdy se domáhala jeho změny tak, že žalovanému bude uložena povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 39.358,90 Kč od 24. 12. 2023 do zaplacení a náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. V odvolání žalobkyně namítala, že žalovaný se dostal do prodlení v důsledku neplnění svých peněžitých závazků, z toho důvodu po něm žalobkyně požaduje zaplacení úroků z prodlení. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá přímo ze zákona, a to § 1970 o. z. Jak již žalobkyně tvrdila a prokázala v žalobě, žalovaný byl vyzván k plnění svého peněžitého dluhu novému věřiteli – žalobkyni v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 27. 11. 2023, které mu bylo odesláno dne 8. 12. 2023. Nejpozději třetí den po odeslání se tak výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného. Po marném uplynutí desetidenní lhůty, která mu byla poskytnuta ke splnění dluhu, se tak dne 24. 12. 2023 žalovaný dostal do prodlení a od tohoto data vznikl žalobci nárok na zaplacení úroků z prodlení dle § 1970 o. z. minimálně z částky bezdůvodného obohacení. Žalovaný měl dostatečný prostor vrátit minimálně poskytnutou jistinu, což neučinil. Žalovaný v řízení před soudem prvého stupně ani netvrdil a neprokázal, že by neměl možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit. Břemeno tvrzení a důkazní o možnostech spotřebitele jistinu spotřebitelského úvěru vrátit nese spotřebitel, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a případně doložil.4. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.5. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné pouze částečně.6. Odvolací soud plně odkazuje na skutková zjištění, jak je učinil okresní soud a rovněž se ztotožňuje s jeho právními závěry, pokud žalobu žalobkyně, resp. její nárok posuzoval z titulu bezdůvodného obohacení. V tomto směru žalobkyně ničeho v odvolání nenamítala, pouze se domáhá úroků z prodlení z přiznaného bezdůvodného obohacení.7. Pokud se týká nároku žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení z přiznané částky, tato problematika byla řešena rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022.8. V tomto směru je rozhodující ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. věty třetí, o spotřebitelském úvěru, dle kterého poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne od uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Toto ustanovení je speciálním ustanovením k obecné úpravě o vydání bezdůvodného obohacení, jak je upraveno v občanském zákoníku v § 1970. Důvodová zpráva k ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na to, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text v době přiměřené jeho možnostem míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Pokud jde spor o vrácení jistiny, rozhodne o její splatnosti soud.10. S ohledem na shora uvedené, žalobkyně má nárok na úroky z prodlení z přiznané jistiny až v případě, že se žalovaný dostane do prodlení s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, a to v době podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Jestliže dohodou stran nebyla určena splatnost zbytku spotřebitelského úvěru, pak tuto splatnost stanoví soud. Jelikož se žalovaný k jednání soudu nedostavoval, nebránil se žalobě a netvrdil nic o svých majetkových poměrech, pak je nutno mít za to, že je schopen přiznanou částku zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku tak, jak to stanovil okresní soud. Pokud žalovaný do tří dnů od právní moci rozsudku přiznanou částku žalobkyni neuhradil, pak se teprve dostal do prodlení se splácením této částky a žalobkyni náleží nárok na úrok z prodlení z této částky, ovšem až za dobu, kdy se žalovaný dostal do prodlení.11. Jak vyplývá z obsahu spisu, a to dodejky do vlastních rukou, kterou byl žalovanému doručován rozsudek okresního soudu, tato zásilka byla připravena k vyzvednutí dne 29. 7. 2024. Desátým dnem, tedy 8. 8. 2024 byl rozsudek doručen. Od 9. 8. 2024 počala žalovanému běžet patnáctidenní lhůta pro podání odvolání, která skončila 23. 8. 2024 a rozsudek tak nabyl právní moci 24. 8. 2024. Žalovaný byl povinen platit do tří dnů od právní moci, tedy do 27. 8. 2024. V prodlení se zaplacením dluhu je tak od 28. 8. 2024 a od tohoto data náleží žalobkyni úrok z prodlení. Zákonný úrok z prodlení v té době činil částku 12,75 %.12. S ohledem na shora uvedené tak byl rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části změněn tak, že žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 39.358,90 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 28. 8. 2024 do zaplacení.13. V další napadené části, tedy ohledně 15% úroku z prodlení ročně z částky 39.358,90 Kč za dobu od 24. 12. 2023 do 27. 8. 2024 a ohledně 2,25% úroku z prodlení ročně z částky 39.358,90 Kč za dobu od 28. 8. 2024 do zaplacení, byl rozsudek v odstavci II. výroku jako věcně správný potvrzen v souladu s ust. § 219 o. s. ř.14. Odvolací soud v souladu s ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. rozhodoval o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. V řízení před soudem prvého stupně byla žalobkyně převážně neúspěšná, žalovanému žádné náklady nevznikly, proto o nich bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků na ně nemá právo.15. Stejn