8 Co 85/2024-99 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu žalobkyně na zaplacení částky ve výši 102.465 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 60.000 Kč od 3. 8. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 42.465 Kč od 3. 8. 2022 do zaplacení a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 42.802,54 Kč.2. Okresní soud dospěl k závěru, že pokud žalobkyně požadovala úhradu části neprovedeného díla, kterou za žalovanou měl provést jiný subjekt, bylo nezbytné, aby žalobkyně dotvrdila, jaké konkrétní dílo, tedy provedení jakého konkrétního díla bylo mezi účastníky sjednáno. Pouze po doplnění těchto tvrzení se soud mohl zabývat provedením důkazů navržených žalobkyní k prokázání tohoto tvrzení. Přesná specifikace sjednaného díla z obsahu předmětné smlouvy o dílo nevyplývá, když smlouva o dílo odkazuje na projektovou dokumentaci a rozsah prací, které jsou její přílohou, avšak projektovou dokumentaci a rozsah prací žalobkyní soudu předloženy nebyly. Vzhledem k tomu, že žalobkyně potřebná tvrzení nedoplnila, nemohl se soud zabývat dalším prováděním dokazování ohledně zjišťování sjednaného předmětu díla. Žalobkyně po poučení soudu tvrdila, že dílo je vymezeno smlouvou o dílo podle článku 1.1. smlouvy, dále uvedla, že mezi stranami nikdy nebylo sporné, co je předmětem díla. Ohledně specifikace předmětu díla žalobkyně tvrzení nedoplnila. Soud pak nemohl sám dovodit, co bylo předmětem smlouvy o dílo. Specifikaci předmětu díla nebylo možné vyvodit ani z předloženého e-mailu z 1. 7. a 2. 7. 2022 a z fotodokumentace staveniště. Stejně tak nebylo možné dovodit jasnou specifikaci předmětu díla z předložené smlouvy o dílo. Soud neprovedl výslech , jméno FO, , jednatele žalobkyně, když není možné nahrazovat tvrzení účastníka výslechem účastníka. V daném případě tak nevznikl žalobkyni nárok na uplatnění práva z vadného plnění a nevzniklo právo požadovat slevu z ceny, když žalobkyně sama tvrdí, že dílo nebylo žalobkyni předáno. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nespecifikovala zcela jasně předmět díla, nebylo možné provádět dokazování ohledně tvrzené nesoučinnosti žalobkyně, co se týká nedodání materiálu řádně a včas žalované na staveniště. Pokud není zcela jasně tvrzeno/prokázáno, co bylo předmětem smlouvy o dílo, nelze provádět další dokazování k faktickému provádění prací, když není zjevné, jaké práce měly být prováděny a zda a jaký konkrétní materiál, kým a kdy měl být na stavbu dodáván. Z tohoto důvodu byla žaloba na zaplacení částky 60.000 Kč zamítnuta. Ze stejných důvodů okresní soud zamítl žalobu na zaplacení smluvní pokuty dle článku 5 odst. 5.1. písm. a) smlouvy o dílo ve výši 42.465 Kč, když smluvní pokuta byla nárokována vzhledem k tomu, že dle žalobkyně došlo k prodlení žalované jako zhotovitele s dokončením díla. V doplnění žaloby ze dne 12. 10. 2023 žalobkyně tvrdila, že uplatněná smluvní pokuta je požadována za porušení povinnosti žalované sjednané v článku 5.1. písm. a) smlouvy o dílo, když žalovaná dílo nedokončila a byla v prodlení s dokončením sjednaných prací. Vzhledem k tomu, že žalobkyně ani po poučení soudem nespecifikovala řádně, co přesně bylo sjednáno jako předmět díla mezi účastníky předmětné smlouvy o dílo, nebylo možné provádět dokazování za účelem zjištění provádění průběhu díla. Tyto skutečnosti nebylo možné vyvodit ani ze stavebního deníku, když ve stavebním deníku neměl být předmět díla smlouvy sjednán, tento měl být sjednán ve smlouvě o dílo a v jejich přílohách. Ze stavebního deníku, ani z případných výslechů jednatelů by tak nebylo možné zjistit a prokázat, co bylo předmětem díla a případně, u kterých prací a z jakého důvodu byla žalovaná v prodlení. Z toho důvodu se pak rovněž okresní soud nezabýval zápočtem ze strany žalované.3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, kterým se domáhala jeho změny tak, že žalobě bude v plném rozsahu vyhověno. Uvedla, že soud prvého stupně vzal za prokázané, že k uzavření smlouvy o dílo došlo, taktéž vzal za prokázané, že žalovaná obdržela od žalobkyně peněžité plnění ze zhotovení díla v celkové výši 570.000 Kč, učinil však závěr, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení stran vymezení díla, když ke svým tvrzením neoznačila a nepředložila potřebné důkazy, a to zejména přílohy předmětné smlouvy o dílo. Žalobkyně přitom soudu smlouvu o dílo předložila kompletní, tedy ve stavu, jak byla smlouva o dílo uzavřena (smlouva o dílo byla uzavřena bez příloh) a nikdy netvrdila (a proto ani neprokazovala), že smlouva o dílo byla uzavřena s přílohami. Naopak pokud jde o vymezení díla, vždy odkazovala na jeho popis v článku 1. smlouvy o dílo, tedy na text: „výstavba hrubé stavby a pokrývačské práce na dřevostavbě RD , adresa, , v obci , adresa, .“ Uváděla, že vymezení díla ve smlouvě je stručné, nicméně otázka, co je předmětem díla, mezi stranami nikdy nebyla sporná. Je tedy zjevné, že soud prvého stupně dospěl na základě provedeného dokazování k nesprávnému zjištění, že smlouva o dílo (údajně) obsahuje přílohy (takové přílohy nebyly soudu předloženy a ani žádná strana existenci přílohy smlouvy o dílo netvrdila ani neprokazovala). Nesprávnost skutkového zjištění soudu prvého stupně, pokud jde o údajnou existenci příloh smlouvy o dílo, má pak přímý dopad i na nesprávnost další úvah a závěrů soudu prvého stupně. Především nemůže obstát závěr soudu prvého stupně, že sama smlouva o dílo je právě z důvodu existence příloh smlouvy o dílo údajně určitá a platná (odstavec 17 rozsudku). Zvlášť pokud soud prvého stupně na jiném místě učinil závěr, že bez příloh, které jak je uvedeno shora, žalobkyně nepředložila, neboť součástí smlouvy tyto nebyly, není vymezení díla určité (odstavec 18 rozsudku). Soud prvého stupně se tedy měl zabývat tím, co žalobkyně v řízení tvrdí, tedy že žalovaná vyúčtovala a převzala peněžité plnění v celkové výši 570.000 Kč, jak je doloženo listinami přiloženými k žalobě – doklad o realizovaných platbách v souhrnné částce 570.000 Kč a že žalobkyně žádá vrácení části poskytnutého peněžitého plnění v částce 60.000 Kč, neboť protiplnění minimálně v této hodnotě od žalované neobdržela (jak je uvedeno z 12. 10. 2023). Pokud je smlouva o dílo neurčitá a neplatná, měl soud prvého stupně uplatněný nárok žalobkyně posoudit podle ustanovení o bezdůvodném obohacení. Pokud je vymezení díla ve smlouvě určité (otázka, co je předmětem díla, ostatně mezi stranami nikdy nebyla sporná), nebyl důvod žalobu zamítnout s poukazem na to, že žalobkyně neprokázala, jaké dílo mělo být podle smlouvy zhotoveno. Žalobkyně dále namítá, že se soud prvého stupně vůbec nezabýval argumentací žalobkyně, že žalovaná dílo žalobkyni vůbec nepředala a neučinila v tomto směru žádné závěry. Žalobkyně namítá, že soud prvého stupně nesprávně posoudil také uplatněný nárok na zaplacení smluvní pokuty. Uplatněná smluvní pokuta je požadována za porušení povinnosti žalované sjednané v článku 5.1. písm. a) smlouvy o dílo; žalovaná dílo nedokončila a za období, za něž žalobkyně tuto smluvní pokutu uplatňuje, žalovaná byla v prodlení s dokončením sjednaných prací, kdy termín pro dokončení prací obsahuje v předmětném článku odkazované ustanovení článku 3.1. smlouvy o dílo. Prodlení bylo způsobeno zhotovitelem, který postupoval tak, že dílo nedokončil. Žalobkyně nevidí žádný důvod, proč by ustanovení o smluvní pokutě mělo být neurčité, ani proč by nemělo být zřejmé, o jaké činnosti se má ve smyslu článku 3.1. smlouvy o dílo jednat. Žalobkyně namítá, že tím, že soud prvého stupně neprovedl žalobkyní navržený výslech jednatele žalobkyně , jméno FO, , neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy k prokázání rozhodných skutečností.4. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Uvedla, že břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně předmětu sporu leží na žalobkyni, která byla povinna v rámci řízení prokázat důvodnost svého nároku uplatněného žalobou. Ze strany soudu prvního stupně byla žalobkyně již v rámci prvního jednání poučena soudem prvního stupně o povinnosti uvést rozhodná tvrzení a navrhnout důkazy ohledně toho, jaký byl sjednaný rozsah díla, k čemuž jí byla ze strany soudu prvního stupně poskytnuta i lhůta k doplnění v maximální možné míře 30 dnů. V rámci skutkových tvrzení žalobkyně, kromě obecných tvrzení k pokrývačským pracím, netvrdila ničeho, zejména pak nedoplnila svá tvrzení a nenavrhla důkazy k prokázání toho, že předmětem díla dle smlouvy byla také montáž svodu dešťové vody, dokončení montáže sněhové bariéry, oplechování mansard a parapetů, ze jejichž nedokončení požadovala slevu z ceny díla. V průběhu řízení, a to ani po poučení ze strany soudu prvého stupně, žalobkyně netvrdila, že by součástí žalobkyní doložené smlouvy o dílo nebyly přílohy, které smlouva o dílo výslovně předpokládá a uvádí je jako nedílné součásti smlouvy.5. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 občanského soudního řádu a do