11 Co 39/2025-158 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zvýšil výživné stanovené naposledy rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 18. 5. 2018 s účinností od 26. 3. 2024 na částku 10.000 Kč měsíčně a vyčíslil dlužné výživné za dobu od 26. 3. 2024 do 19. 11. 2024 ve výši 34.455 Kč (odstavec I. výroku), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odstavec II. výroku).2. Proti rozsudku podal v celém rozsahu včasné odvolání žalovaný. Vytýkal okresnímu soudu neúplná skutková zjištění, měl za to, že žalobce by si mohl i při studiu zlepšovat svou finanční situaci prostřednictvím brigád. Na straně žalovaného je souběh 2 příjmů jen momentálně dočasný, starobní důchod začal žalobce pobírat krátce před podáním žaloby, do té doby byl jeho jediným příjmem plat. Tento mu neumožňoval tvorbu větších úspor. Po vyhlášení rozsudku došlo na straně žalovaného ke změně, neboť k 17. 1. 2025 zanikl jeho pracovní poměr dohodou o rozvázání pracovního poměru. Žalovaný je již pouze v důchodu. Neúplně byly zjištěny příjmy žalobcovy matky. Zvýšení výživného považuje žalovaný za rozporuplné s dobrými mravy, vztah žalobce k žalovanému jako syna k otci je velmi špatný, žalobce by měl své předchozí negativní nahlížení přehodnotit a neučinil tak. Dle jeho názoru není dán důvod na zvýšení výživného a naopak by výživné mělo být sníženo na částku 4.000 Kč měsíčně.3. Žalobce navrhoval potvrzení napadeného rozsudku s tím, že vysoké příjmy žalovaného v období od března 2024 do února 2025 předpokládaly tvorbu úspor. Navíc žalovaný zdědil peníze po svém otci. Ohledně rozvázání pracovního poměru tvrdil žalobce, že se jedná o účelovou změnu, aby žalovaný nemusel platit zvýšené výživné. Žalovaný pobývá ve dvou bytech, a to na , země, se svou manželkou a dále v místě svého trvalého pobytu ve , adresa, . Nadstandardní výdaje za bydlení naznačují, že žalobce disponuje dostatečným finančním zázemím. Navrhoval potvrzení napadeného rozhodnutí a nesouhlasil se snížením výživného na částku 4.000 Kč měsíčně.4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí v celém rozsahu, včetně řízení předcházejícího jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.5. Z obsahu spisu se podává, že žalobou podanou dne 26. 3. 2024 se žalobce domáhal od uvedeného data zvýšení výživného z částky 5.000 Kč na částku 10.000 Kč měsíčně. Poukazoval na dosavadní vývoj vztahu se žalovaným, svá vysokoškolská studia a tomu odpovídající výdaje. Okresní soud provedl ve věci dokazování tak, jak je zachyceno v protokolech o jednání a dospěl ke skutkovému závěru, jenž je popsán v bodě 7. odůvodnění napadeného rozhodnutí.6. Odvolací soud doplnil dokazování. Z usnesení Okresního soudu ve Vsetíně, č. j. 34 D 581/2023-24 ze dne 27. 11. 2023 bylo prokázáno, že v řízení o pozůstalosti po , jméno FO, , zemřelém dne , datum, (otci žalovaného) byla obvyklá cena majetku a jiných aktiv pozůstalosti určena ve výši 119.990 Kč, tato částka rovněž představovala čistou hodnotu pozůstalosti. Byla schválena dohoda dědiců o rozdělení pozůstalosti, dle které žalovaný jako pozůstalý syn nabyl práva a povinnosti k označenému účtu s částkou 119.152 Kč a pohledávku za VZP ČR. Pozůstalá dcera , jméno FO, , zastoupená v řízení žalovaným, nenabyla ničeho.7. K tomuto důkazu dále předložil žalovaný čestné prohlášení své sestry , jméno FO, o tom, že na vyrovnání jejího podílu na pozůstalosti po zemřelém otci jí žalovaný následně vyplatil částku 60.000 Kč.8. K tomu doplnil žalovaný svá skutková tvrzení tak, že aby sestra nemusela jezdit z , adresa, k vyřízení pozůstalosti, udělila plnou moc bratrovi – žalovanému a na základě jejich dohody jí žalovaný na vyrovnání podílu poté vyplatil částku 60.000 Kč.9. Žalovaný dále doplnil svá skutková tvrzení, že žije ve společné domácnosti s manželkou , jméno FO, většinu času bydlí na , země, s manželčiným otcem v jeho bytě a symbolicky přispívají na provoz bytu. Zároveň rekonstruují dům, který je ve vlastnictví manželky, je postavený v roce 1928 a není ve stavu k celoročnímu užívání. V Česku bydlí na adrese , adresa, , byt je ve vlastnictví žalovaného sestry , jméno FO, , která mu ho přenechala k užívání. Žalovaný zde platí plnou částku za služby a energie asi 7.000 Kč měsíčně, přijíždí na pár dnů vždy 2 x do měsíce. Jeho úspory jsou v řádu několika tisíc Kč. Nárok na důchod vznikl žalovanému 3. 4. 2024. Žalovaného rodiče měli ve vlastnictví jednotku na adrese , adresa, . Jedná se o byt z roku 1966, ve kterém žalovaný a jeho sestra vyrostli. Po odchodu od manželky bydlel žalovaný v tomto bytě se svým otcem a pečoval o něj. Rodiče mu byt darovali, ale mínili to tak, že byt bude pro něj a jeho sestru. Sestra bydlí v , město, a na důchod se chce přestěhovat zpět do , adresa, a byt zrekonstruovat. Byt daroval sestře, z důvodu vzájemných vztahů s žalobcem neuvažoval o tom, že by mu byt daroval.10. Žalobce doplnil svá skutková tvrzení tak, že se připravuje na závěrečné státnicové zkoušky, které by měly proběhnout k 31. 8. 2025.11. Z oznámení ČSSZ ze 17. 12. 2024 bylo zjištěno, že měsíční starobní důchod žalovaného činí 21.929 Kč. Z dohody o rozvázání pracovního poměru bylo zjištěno, že tento skončil dnem 17. 1. 2025.12. Z přiznání žalobcovy matky k dani z příjmu fyzických osob za rok 2023 bylo zjištěno, že matka vykázala příjmy za uvedený kalendářní rok ve výši 820.800 Kč a výdaje ve výši 799.682 Kč, dílčí základ daně činí 21.118 Kč. Matka si měsíčně jako mzdu vyplácí 29.414 Kč. Z potvrzení zaměstnavatele matky bylo prokázáno, že za období od září 2024 do ledna 2025 činí její měsíční čistá mzda 13.850 Kč.13. Z darovací smlouvy uzavřené mezi žalovaným jako dárcem a , jméno FO, jako obdarovanou bylo zjištěno, že žalovaný ji daroval jednotku byt číslo , hodnota, , nacházející se v budově č. p. , číslo, , stojícím na pozemku parc. č. , hodnota, v obci , adresa, , včetně spoluvlastnického podílu zde uvedeného na společných částech budovy a na pozemku.14. Závěr okresního soudu o skutkovém stavu tak, jak je uveden v bodě 7. odůvodnění je správný a k tomu přidává odvolací soud, že od 17. 1. 2025 je jediným příjmem na straně žalovaného starobní důchod, neboť žalovaný ukončil svůj pracovní poměr učitele dohodou. Žalobce se připravuje na závěrečné státnicové zkoušky. Celkový příjem matky činí měsíčně zhruba 43.000 Kč. Žalovaný daroval bytovou jednotku své sestře a měsíčně jí platí částku 7.000 Kč, když se v bytě 2x do měsíce vždy na několik dní zdržuje. Žalovaného manželka je nezaměstnaná.15. Okresní soud náležitě aplikoval ust. § 910 a násl. občanského zákoníku tak, jak je uvedeno v bodě 9. odůvodnění.16. Odvolací soud souhlasí se závěrem okresního soudu, že za období od 26. 3. 2004 do 31. 1. 2025 byly splněny podmínky pro zvýšení výživného na 10.000 Kč měsíčně, tj. o 5.000 Kč měsíčně oproti předchozího úpravě. V roce 2018 studoval žalobce na střední škole, žalovaný měl průměrný měsíční čistý příjem 26.000 Kč a matka žalobce 20. 000 Kč. Dohoda rodičů tehdy zněla na 5.000 Kč měsíčně, kdy tato částka se jevila jako přiměřená. Nelze zpochybnit, že po nástupu žalobce na vysokou školu u něj došlo k růstu životních nákladů, a to v souvislosti se studiem samotným, ubytováním a dojížděním do školy a zpět. Jestliže se žalobce domáhal zvýšení výživného na částku 10.000 Kč měsíčně za období od 26. 3. 2024 (podání žaloby), okresní soud jeho žalobě správně vyhověl, a to za období do 31. 1. 2025. V té době žalovaného příjmy z pracovního poměru činily průměrně 38.900 Kč, starobní důchod od dubna 2024 činil 21. 500 Kč. Je zřejmé, že z měsíčního příjmu v průměru 60.000 Kč byl v tomto období žalovaný schopen platit výživné na žalobce ve výši celkem 10.000 Kč, aniž by tím jakkoli utrpěla žalovaného životní úroveň bez ohledu na skutečnost, že jeho manželka je nezaměstnaná. Za období do 31. 1. 2025 proto bylo napadené rozhodnutí jako věcně správné potvrzeno.17. Ke změně situace došlo u žalovaného v průběhu měsíce ledna, kdy dohodou skončil jeho pracovní poměr učitele a jediným zdrojem příjmu je nadále jeho starobní důchod. Neobstojí žalobcova námitka, že žalovaný mohl i nadále pracovat při vědomí své vyživovací povinnosti vůči žalobci. Žalovaný je ve věku, kdy má nárok na řádný starobní důchod a nelze mu vytýkat, že ve věku 65 let přestal pracovat a je již pouze starobním důchodcem. Nelze pominout ust. § 915 odst. 1 o. z., dle kterého životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. V praxi to znamená, že životní úroveň dítěte kopíruje v podstatě životní úroveň rodiče. Snížila-li se životní úroveň na straně žalovaného v důsledku odchodu do starobního důchodu, musí se to odrazit také ve výši výživného, které má žalovaný na žalobce platit.18. Odvolací soud má však za to, že i přes starobní důchod je v silách žalovaného platit zvýšené výživné, byť v nižší částce. Za takovou přiměřenou částku považuje odvolací soud 7.000 Kč měsíčně celkem za období od 1. 2. 2025 do budoucna, tj. zvýšení o 2.000 Kč měsíčně oproti původní úpravě. Bylo