69 Co 188/2025-207 — Krajský soud v Ostravě, pobočka Olomouc

1. Okresní soud zastavil řízení v částce 8.925,76 Kč (výrok I.). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 19.164,24 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Žalobu co do částky 20.879 Kč zamítl (výrok III.). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 7.821,84 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok IV.).2. Proti tomuto rozsudku výroku II. a souvisejícímu výroku IV. podala odvolání žalovaná, když rozsah podaného odvolání upřesnila v rámci konaného odvolacího jednání. V důvodech podaného odvolání uvedla, že soud nezohlednil bydlení dcery účastníků , Anonymizováno, , což oba účastníci učinili nesporným na jednání soudu dne 12. 11. 2024. Dcera byla plnoletá a nese svým dílem náklady na bydlení v předmětném období. Není důvod, aby za ni doplácela žalovaná, jako její matka. K žádné dohodě účastníků o tom, že žalovaná měla dobrovolně platit polovinu nákladů, nedošlo. To nepravdivě uvádí žalobce ve svém žalobním návrhu a tato skutečnost nevyplývá z žádného důkazu. V protokolu o soudním jednání je uvedeno pouze to, že účastníci jsou schopni se dohodnout. O uzavřené dohodě zde však není uvedeno nic a z důvodu konfliktů mezi účastníky k dohodě nedošlo. Dále žalovaná výslovně napadla i výrok o nákladech řízení. K částečnému zpětvzetí žaloby došlo z důvodů, které nelze klást k tíži žalované, neboť služba odběru plynu byla psána na žalobce a žalobce si měl úhradu částky, kterou zaplatila žalovaná zjistit ještě před zahájením řízení, což neučinil. Žalovaná tak byla v částce zpětvzetí žaloby 8.925,76 Kč plně úspěšná. Náklady by se tak měly počítat z celé původní částky a měly by reflektovat úspěch žalované. Dále poukázala žalovaná na skutečnost, že po celou dobu řízení nabízela žalobci mimosoudní kompenzaci ve výši 10.000 Kč a neplacení nákladů řízení. Žalobce na nabídku nereflektoval, řízení protahoval a výsledek řízení je nakonec srovnatelný s nabídkou žalované, což by mělo najít svůj odraz ve výroku o nákladech řízení. Žalobce si pro řízení nezajistil potřebné podklady, jako například náklady na internet, televizi u společnosti Aqua, ačkoliv všechny služby byly psány na jeho jméno. Lživě uváděl skutečnosti, že právě on hradil takové služby, a tyto lži mu musely být prokázány. To vše by mělo být reflektováno ve výroku o nákladech řízení.3. Žalobce ve vyjádření navrhl, aby krajský soud rozsudek okresního soudu potvrdil.4. Odvolání žalované je přípustné, bylo podáno osobou k tomuto úkonu oprávněnou a včas, odvolání obsahuje i způsobilé odvolací důvody, proto krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v jeho odvolání napadených částech (výrok II. a IV) podle ustanovení § 206 a § 212 o. s. ř. a po provedení odvolacího řízení v režimu neúplné apelace s důrazem na uplatněné odvolací důvody dospěl k závěru, že odvolání žalované důvodné není.5. Odvolací soud odvolání žalované projednal v nepřítomnosti žalobce, který se omluvil z nařízeného soudního jednání, o jehož odročení nežádal.6. Z provedeného dokazování vyplývá, že po zániku manželství a společného jmění účastníků rozvodem, který nabyl právní moci dne 19. 2. 2020, užívali účastníci společně dům č. p. , Anonymizováno, ve , Anonymizováno, , náležející do jejich do té doby nevypořádaného společného jmění. Žalovaná se odstěhovala ke konci měsíce června 2023 v souvislosti s rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 21. 9. 2022 č. j. 10 C 170/2020-142, ve znění rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 28. 3. 2023 č. j. 69 Co 431/2023-206, jímž bylo rozhodnuto, že nemovitosti p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , jehož součástí je dům č. p. , Anonymizováno, rodinný dům část obce , adresa, , p. č. , hodnota, bude výlučně užívat žalobce. Za současné důkazní situace není sporu o tom, že za dobu po rozvodu manželství účastníků, do doby než se žalovaná z předmětného rodinného domu odstěhovala, žalobce vynaložil ze svých výlučných finančních prostředků na náklady související s provozem uvedeného domu - za dodávku plynu částku 52.945 Kč (žalovaná v průběhu řízení doložila, že se částkou 8.925 Kč podílela na zaplacení nedoplatku, který vznikl v období od 21. 4. 2022 do 17.2023 v celkové částce 17.851,52 Kč), za dodávku elektrické energie částku 20.655 Kč, za vodné a stočné 9.974 Kč, na zaplacení daně z nemovitých věcí v zaniklém společném jmění účastníků za období 2021, 2022 a 2023 částku 1.119 Kč a za televizní poplatky od 1. 11. 2020 do 30. 6. 2023 částku 4.320 Kč. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení ½ částky, kterou v uvedeném období vynaložil ze svých výlučných finančních prostředků na úhradu služeb spojených s užívání společného domu a splnění daňové povinnosti. Žalovaná proti pohledávce žalobce započetla částku 20.879 Kč. Soud prvého stupně shledal pohledávky žalované započtení schopné podle ust. § 1982 o. z., žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok III.). Rozsudek okresního soudu v této části nabyl právní moci.7. Předmětem odvolacího řízení tak zůstala částka 19.164,24 Kč. Není sporu o tom, že jde o částku odpovídající ½ nákladů, které žalovaný ze svých výlučných prostředků vynaložil po rozvodu manželství na úhradu nákladů společné nemovitosti účastníků, po dobu, kdy účastníci dům společně užívali (tj. po částečném zastavení řízení o částku 8.925,76 Kč pro zpětvzetí žaloby a pravomocném zamítnutí žaloby o částku 20.879 Kč v důsledku započtení).8. Správně v bodu 23. odůvodnění okresní soud uvádí, že pro odlišné životní postoje se účastníci nedohodli na tom, že náklady spojené s užíváním předmětného rodinného domu ponesou každý jednou polovinou. Poněkud nepřiléhavě pak okresní soud v závěru odůvodnění (bod 27.) nad rámec skutkového a právního závěru zmiňuje, že k podání žaloby by nedošlo, pokud by žalovaná „plnila ústní dohodu účastníků o úhradě nákladů za užívání společné nemovitosti“.9. Okresní soud po právní stránce věc správně posoudil v režimu ustanovení § 2991o. z., o bezdůvodném obohacení, které v odůvodnění (bod 24.) cituje.10. Žalovaná se bez spravedlivého důvodu na úkor žalobce obohatila o částku 19.164,24 Kč, když v období po rozvodu manželství a zániku společného jmění v předmětném domě ve , Anonymizováno, bydlela společně s žalobcem a ve stejné míře jako žalobce využívala všechny obvyklé služby nezbytné z hlediska obvyklého komfortu bydlení, které na základě smluvního závazku s jejich dodavateli zajišťoval žalobce, jako strana smlouvy o dodávce energií (plyn, elektřina), vodného a stočného, stejně tak jako poplatky za televizi. V rozhodném období žalobce vynaložil ze svých výlučných prostředků na zaplacení těchto nákladů částku 89.013,50 Kč (za dodávku-plynu 52.945,50 Kč, elektřiny 20.655 Kč, vodné stočné 9.974 Kč, daň z nemovitostí 1.119 Kč, televizní poplatky 4.320 Kč). Žalovaná se podílela toliko v částce 8.925,76 Kč (úhrada za nedoplatek plynu dne 5. 5. 2023, žaloba byla v této části vzata zpět a řízení bylo zastaveno), dále částkou 815,31 Kč (nedoplatek za elektřinu zaplacený 31. 5. 2021), 625 Kč (doplatek za vodné a stočné zaplaceno 5. 6. 2020) a 744 Kč daň z nemovitostí. Nicméně jde jen o podstatně menší částku (2.184,31 Kč), oproti částce, o kterou se žalovaná obohatila konzumací služeb, které v souvislosti s bydlením využívala a které nesl žalobce ze svého (89.013,50 Kč). Žalovaná se vzhledem ke způsobu bydlení v uvedeném společném obydlí v domě měla na těchto nákladech podílet rovným dílem, tj. částkou 44.506 Kč, podílela se však jen částkou 2.184,31 Kč. Tuto částku učinila předmětem započtení v rámci celkové započítávané pohledávky 20.879 Kč, které soud přisvědčil a žalobu v této části zamítl. Částka 19.164,24 Kč, kterou soud žalovanou zavázal k zaplacení představuje výši obohacení, které se žalované dostalo na úkor žalobce.11. Námitka žalované, že v rozhodném období v domě bydlela zletilá dcera účastníků, je bez právního významu pro toto řízení. V převážné části žalovaného období (20. 2. 2020 – konec června 2023) měli účastníci k dceři nadále vyživovací povinnost, neboť studovala. O tom svědčí výpověď dcery účastníků v souvisejícím řízení účastníků o zrušení práva bydlení, v němž dcera účastníků vypovídala 19. 7. 2022 a uvedla, že je čerstvě po maturitě a hodlá dále studovat. V případě, že by se plánované další studium už neuskutečnilo a vyživovací povinnost účastníků k dceři by tak odpadla, nebyla by ani v takovém případě dcera osobou pasivně legitimovanou. Osobou pasivně legitimovanou k vydání bezdůvodného obohacení by nadále zůstala žalovaná jako spoluvlastník (ust. § 2994 o. z.). Dcera po maturitě sdílela právo v domě bydlet společně s žalovanou, jak vyplynulo z její výpovědi v řízení o zrušení práva společného bydlení účastníků v předmětném domě a odvozovala právo v domě bydlet právě od práva žalované (v domě by v případě odstěhování se žalované nebydlela, našla by si podnájem).12. Krajský soud proto rozsudek okresního soudu ve vyhovujícím výroku II. o věci samé potvrdil podle § 219 o. s. ř.13. Krajský soud potvrdi