71 Co 263/2024-279 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 500.000 Kč spolu s úrokem z prodlení (odstavec I. výroku), zamítl žalobu na zaplacení částky 480.000 Kč (odstavec II. výroku), zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 39.265 Kč (odstavec III. výroku) a nahradit náklady státu, jejichž výše bude stanovena v samostatném usnesení (odstavec IV. výroku). V doplňujícím usnesení zavázal zaplatit náklady řízení žalobkyně také vedlejšího účastníka a to společně a nerozdílně s žalovaným.2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalovaný zavinil dopravní nehodu, při které způsobil těžká zranění žalobkyni. Žalovaný byl uznán vinným ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti, a to rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne 11. 9. 2018, č. j. , Anonymizováno, . Byla mu uložena mimo jiné povinnost zaplatit žalobkyni náhradu do té doby vzniklé a uplatněné majetkové újmy ve výši 208.171 Kč a nemajetkové újmy spočívající v bolestném ve výši 577.231 Kč, celkem tedy 793.402 Kč. Léčba a rekonvalescence žalobkyně probíhala nejméně po dobu 1 roku, kdy byla v pracovní neschopnosti, duševní strasti, strachy a obavy z pohybu v dopravě přetrvávají v různé intenzitě dodnes. Psychický stav a prožitky žalobkyně jsou blíže specifikovány znaleckým posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, . Na odškodnění části nemajetkové újmy žalovaný zaplatil žalobkyni částku 20.000 Kč.3. Při právním hodnocení okresní soud vycházel z ust. § 2958 o. z., z nálezu ÚS sp. zn. II. ÚS 1564/20, rozhodnutí NS sp. zn. 25 Cdo 2245/2017 a dospěl k závěru, že žalobkyni vznikl nárok na odškodnění další nemajetkové újmy. Uvedl, že již konstatováním skutečnosti, že došlo k dopravní nehodě způsobem, jakým k ní došlo, a zranění, která žalobkyně utrpěla, je evidentní, že u žalobkyně vznikla psychická újma popisovaná v uvedených rozhodnutích a je zcela lidské, že měla stavy úzkosti a stavy, které v rámci svého výslechu popisovala a které byly konstatovány znaleckým posudkem. Při stanovení výše nemajetkové újmy vycházel z úvah , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , a vycházel z kompenzačního rámce pro další nemajetkovou újmu po dobu hospitalizace od 30. 11. 2017 do 25. 1. 2018 v částce 2.000 Kč denně za dobu prvního měsíce a v lednu pak 1.500 Kč po dobu 25 dnů, po dobu 6 dnů včetně února pak v částce 1.000 Kč denně. Od 17. 1. 2018 do 15. 10. 2018, kdy probíhala rehabilitace žalobkyně, vycházel za měsíc březen z částky 750 Kč denně, za duben 500 Kč denně a za květen až listopad z částky 250 Kč denně, tj. celkem 227.500 Kč. Tuto částku navýšil na 500.000 Kč při úvahách co do intenzity negativních emočních stavů, které žalobkyně po dopravní nehodě prožívala. Jedná se zejména o strach přecházet vozovky, z dopravy, kterému se lze jen stěží vyhnout, občasné pociťování bolesti, která je přítomna při změnách počasí. Po dopravní nehodě byla žalobkyně rovněž v očekávání dalších výkonů, zejména operace čelisti v červnu 2018 a s ní spojený vizuální efekt. U žalobkyně došlo rovněž ke ztrátě paměti, což je pro psychiku člověka neuchopitelná oblast, kdy se jednalo o několik okamžiků, které si vůbec nepamatovala. Taktéž byla po dobu 14 dnů v umělém spánku, přičemž se jednalo o dobu, kdy měla narozeniny. V roce 2021 došlo u žalobkyně k , Anonymizováno, onemocnění, kdy nelze s jistotou říci, že toto nastalo v příčinné souvislosti s traumaty a stresy, které žalobkyně měla v souvislosti s dopravní nehodou. Je ale všeobecně známo, že tato onemocnění často vznikají v důsledku stresových a traumatických situací a uvedené tak nelze vyloučit. Okresní soud neshledal spoluzavinění na straně žalobkyně, která se před vstupem do vozovky rozhlédla, dostala pokyn od řidiče stojícího v pravém jízdním pruhu, že může do vozovky vstoupit, tuto se snažila přejít co nejdříve a bylo primárně na žalovaném jako řidiči vozidla jedoucího v levém pruhu, aby zareagoval na stojící vozidlo v pravém pruhu a předpokládal, že toto má nějaký důvod, což neučinil.4. Proti tomuto rozsudku podali odvolání žalobkyně a vedlejší účastnice na straně žalovaného. Žalovaný s tímto odvoláním vyslovil souhlas. Žalobkyně své odvolání směřovala do odstavce II. výroku, kterým byla žaloba částečně zamítnuta a navrhovala, aby odvolací soud v této části rozsudek změnil a zavázal žalovaného k zaplacení další částky 480.000 Kč. Namítala, že přiznaná další nemajetková újma je pro žalobkyni nepřiměřeně nízká. Poukazovala na základní zásady v souvislosti s odškodňováním nemajetkové újmy při odškodňování újmy na zdraví. Před dopravní nehodou žalobkyně vedla naprosto spokojený aktivní život, a to jak z pohledu rodinného, tak pracovního. Tento na dobu více než jednoho roku v podstatě skončil, resp. obrátil se vzhůru nohama. Žalobkyně přišla o své právo prožívat život podle svého, kdy byla zcela odkázána na neustálou pomoc druhých, nemohla své běžné dny trávit způsobem, kterým by sama chtěla a který pro ni byl před dopravní nehodou naprosto samozřejmý a obvyklý. Místo toho prožívala celou řadu nepříjemných a obtížných situací v souvislostí s léčbou a jejím zdravotním stavem, prožívala negativní emoční stavy, a to jednak bezprostředně poté, co si začala uvědomovat, co se stalo a jaký je její zdravotní stav a jeho prognózy a jednak v dalším průběhu léčení a rehabilitací, kdy pociťovala strach a obavy o svůj vlastní život, zda vůbec přežije, a pokud ano, jak na to bude reagoval manžel a děti, zda se o sebe bude moci postarat bez pomoci druhých, zda bude upoutána na lůžko nebo na invalidní vozík. S vysokou mírou pravděpodobnosti se toto náročné období podílelo na vzniku , Anonymizováno, onemocnění a s tím spojených dalších negativních stavů a duševních útrap. Z hlediska slušnosti, jakož i principu proporcionality je tak požadovaná částka na odškodnění žalobkyně zcela přiměřená.5. Vedlejší účastnice na straně žalovaného své odvolání směřovala do odstavce I. výroku a výroků souvisejících. Nesouhlasila se závěrem okresního soudu, že žalobkyně nehodu vůbec nezavinila, když má za to, že oba porušili pravidla silničního provozu. Nesouhlasila rovněž s přiznanou výší zadostiučinění, když náhrada za hospitalizaci nemá oporu v právních předpisech ani judikatuře. Náhrada byla přiznána i za okolnosti, které nepředstavují další nemajetkovou újmu, a to strach z přecházení vozovky, deformace obličeje, přetrvávající bolesti, které jsou trvalým následkem odškodňovaným v rámci náhrady za ztížení společenského uplatnění. Nesouhlasila rovněž k přihlédnutí k následnému , Anonymizováno, onemocnění u žalobkyně. S odkazem na rozhodnutí jiného soudu je nutno považovat přiznanou částku za nepřiměřenou. Poukazovala rovněž na neurčitost výzvy k úhradě žalované částky, která požadovala úhradu nejpozději do data předcházejícího datu výzvy. Poskytnutá lhůta přibližně 10 dnů byla pro žalovaného jako laika nepřiměřeně krátká, aby mohl posoudit důvodnost nároku a sám uhradit požadovanou částku. Žalobkyně mohla nárok uplatnit přímo u vedlejší účastnice, což neučinila.6. V souvislosti s odvoláním žalovaného navrhovala žalobkyně potvrzení rozsudku v této napadené části. Ohledně námitky spoluzavinění poukazovala na posuzování příčin dopravní nehody v rámci trestního řízení. V jeho průběhu se žalovaný k zavinění vytýkaného protiprávního jednání zcela doznal a svou odpovědnost nikterak nesnižoval. Výslovně uvedl, že se cítí jediným viníkem dopravní nehody. Ohledně přiměřenosti přiznané částky žalovaný odkazoval na judikaturu, která je již překonaná nálezem Ústavního soudu. Jediným regulativem rozhodným pro stanovení výše odškodnění je zásada slušnosti a je dána vlastním uvážením soudu. V této souvislosti je vždy nutno posuzovat veškeré okolnosti každého jednotlivého případu. Nesprávný údaj o splatnosti požadované částky v rámci předžalobní výzvy je toliko zjevnou chybou v psaní, která je zřejmá i s ohledem na datum vyhotovení výzvy. Předžalobní výzva pak byla zaslána rovněž na vědomí vedlejší účastnici, která na tuto žádným způsobem nereagovala.7. Vedlejší účastnice k odvolání žalobkyně poukazovala na rozhodnutí Městského soudu v Praze, který rozhodoval o principiálně téměř identickém nároku. Spoluzavinění žalobkyně nebylo v rámci trestního řízení vůbec řešeno, civilní soudy se však touto námitkou musí zabývat. Zcela nepřiléhavý je odkaz na výše odškodnění v případě zásahů tzv. bulvárních médií do osobnostních práv známých osobností. Závažnost poranění žalobkyně je reflektována primárně výší ostatních nároků, a to bolestným, ztížení společenského uplatnění, ztráty na výdělku, nákladů léčení vynaložených přímo žalobkyní.8. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je zčásti důvodné.9. Ohledně odvolací námitky žalovaného týkající se spoluzavinění žalobkyně souhlasí odvolací soud se závěry okresního soudu s tím, že toto spoluzavinění není dáno. V řízení bylo zjištěno, že se žalobkyně před vstupem do vozovky přes