8 Co 163/2025-54 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 26.350 Kč v pravidelných 30 měsíčních splátkách po 878,33 Kč, splatných vždy ke každému 20. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, až do úplného zaplacení, a pro případ prodlení se zaplacením každé jednotlivé splátky pak i s úrokem z prodlení jdoucím z této dlužné splátky nebo její nezaplacené části ode dne následujícího po její splatnosti až do zaplacení, a to ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou splátky, zvýšené o 8 % (odstavec I. výroku), zamítl žalobu na stanovení povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 8.315 Kč s úrokovým příslušenstvím (odstavec II. výroku) a dále zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1.812,72 Kč (odstavec III. výroku).2. Proti tomuto rozsudku v rozsahu odstavce I. a III. výroku podala žalobkyně včasné odvolání, ve kterém se domáhala změny napadeného výroku tak, že žalovanému bude uloženo zaplatit žalobkyni přisouzenou částku ve stanovených měsíčních splátkách pod ztrátou jejich výhody. Současně namítala, že soud prvního stupně neodůvodnil, jak dospěl k závěru výše měsíční splátky 878,33 Kč, kdy v tomto směru chybí v odůvodnění rozhodnutí jakékoliv skutkové i právní úvahy soudu, nicméně uvedla, že nenavrhuje zrušení celého rozsudku ani změnu výše splátek a domáhá se toliko změny ve výroku I. tak, že tento bude doplněn o povinnost žalovaného hradit vše ve splátkách pod ztrátou jejich výhody.3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.4. Okresní soud po provedeném dokazování dovodil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , Anonymizováno, uzavřena smlouva o úvěru podle ust. § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, na základě které žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 27.500 Kč, kdy se jednalo o bezúčelový, spotřebitelský úvěr. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit žalobkyni jednak částku (jistinu) 30.000 Kč, jakož i úplatu za poskytnutí tohoto úvěru (úrok) v částce 16.000 Kč, to vše ve 40 měsíčních splátkách po 1.150 Kč splatných vždy do každého 20. dne daného měsíce, se splatností první splátky dne 20. 6. 2024. Žalovaný se dostal do prodlení s plněním těchto splátek, žalobkyně proto v souladu s úvěrovými podmínkami úvěr dopisem ze dne 27. 9. 2024 zesplatnila a žalovaného vyzvala k jeho úhradě. S ohledem na spotřebitelský charakter úvěru se okresní soud dále zabýval otázkou, zda před jeho poskytnutím žalobkyně dodržela povinnosti na ni kladené příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) a dovodil, že žalobkyně porušila svou povinnost stanovenou jí v ust. § 86 (dále jen „ZoSÚ“), v důsledku čehož je smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, když k této neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti. Důsledkem porušení této povinnosti je pak vznik povinnosti žalovaného jako spotřebitele vrátit pouze nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků či smluvních pokut a po odečtení toho, co žalovaný již na tuto smlouvu uhradil. V případě posuzovaného úvěru pak žalovaný fakticky obdržel částku 27.500 Kč (částka 2.500 Kč byla převedena na účet zprostředkovatele) a žalobkyni zaplatil částku 1.150 Kč. Rozdíl těchto částek pak představuje částku 26.350 Kč, kterou okresní soud s poukazem na ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ uložil žalovanému zaplatit v přiměřených měsíčních splátkách. Okresní osud dospěl k závěru, že nesplácel-li dohodnuté splátky ve výši 1.150 Kč, logicky nelze usuzovat na to, že by byl schopen splácet jakoukoliv částku vyšší nebo stejnou, přičemž dle názoru okresního soudu výši splátky náleží stanovit soudu z jeho úřední povinnosti. Okresní soud tedy zavázal žalovaného k úhradě 30 splátek po 605,30 Kč, splatných vždy k 20. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž rozsudek nabude právní moci, kdy pro případ prodlení se zaplacením každé jednotlivé splátky žalovaného zavázal k úhradě úroku z prodlení v zákonné výši od 1. dne prodlení s úhradou stanovených splátek až do jejich zaplacení. O náhradě nákladů řízení pak rozhodl odkazem na ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalobkyni dle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci přiznal právo na náhradu 52 % jejich výše, což v daném případě představuje částku 1.812,72 Kč.5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení mu předcházející, pouze však ve výroku I. přisouzené částky 26.350 Kč v určených splátkách v části, ve které splátky nebyly soudem stanoveny pod ztrátou jejich výhody (a rovněž v závislém nákladovém výroku) [§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.)] v napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.6. V prvé řadě je nutno zdůraznit, že žalobkyně svým odvoláním obsahově brojí proti stanovení splatnosti dlužné částky ze strany okresního soudu. Nejvyšší soud totiž ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 (veřejnosti dostupném na www.nsoud.cz) přijal a odůvodnil závěr, že v případě neplatné smlouvy ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. pak tedy vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZoSÚ.7. Promítnuto do projednávané věci, je nutno uzavřít, že v daném případě - neplatné úvěrové smlouvy určil splatnost dosud nesplacené jistiny okresní soud, neboť k dohodě o splatnosti mezi účastníky zjevně nedošlo. Uvedenými splátkami tedy okresním soudem nedošlo ke stanovení lhůty k plnění již dříve splatného dluhu ve smyslu ust. § 160 o. s. ř., ale byla určena splatnost samotného dluhu ve smyslu ust. § ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ.8. Nebyly-li splátky dlužné jistiny úvěru stanoveny jakožto pariční lhůta ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., ale okresní soud pravomocně rozhodl, že přiznaná dlužná jistina úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ se stane z hmotněprávního hlediska splatnou postupně ve stanovených splátkách (když úhrada jistiny úvěrového dluhu najednou neodpovídá možnostem spotřebitele), pak ani nelze stanovit splatnost dlužné jistiny úvěru ve splátkách pod ztrátou jejich výhody. V takovém případě by se totiž jistina stala splatná najednou, což odporuje smyslu citovaného ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ. Lze rovněž připojit, že pro případ, že se změní možnosti spotřebitele ve vztahu ke splácení dluhu, ust. § 87 odst. 3 ZoSÚ umožňuje stranám, aby na návrh některé z nich soud sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnil.9. S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadené části dle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.10. Odvolací soud nicméně považoval za nutné změnit výrok o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, a to s přihlédnutím k ust. § § 224 a § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobkyně byla ve sice věci převážně úspěšná, přičemž však okresní soud při určení míry úspěchu a neúspěchu ve věci nezohlednil i výši úrokového příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku. Žalobkyně totiž byla úspěšná v rozsahu 68,75 % předmětu řízení (co do částky jistiny ve výši 26.350 Kč) a v rozsahu 31,25 % předmětu řízení neúspěšná (co do částky 8.315 Kč, úroku ve výši 27,28 % ročně jdoucího z částky 29.532 Kč od 28. 9. 2024 do 27. 12. 2024 a úroku ve výši 12,75 % ročně jdoucího z částky 29.532 Kč od 28. 12. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně jdoucího z částky 3.182 Kč od 28. 9. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení jdoucího z částky 26.350 Kč od 28. 9. 2024, což ke dni vyhlášení rozsudku představuje celkem částku 11.982,53 Kč). Žalobkyně má tedy nárok na náhradu 37,5 % nákladů řízení (68,75-31,25). Celkové náklady řízení uplatněné žalobkyní činí 3 486 Kč a odpovídají zaplacenému soudnímu poplatku ve výši 1.308 Kč a odměně advokáta stanovené dle sazeb uvedených v § 14b vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za tři úkony právní služby (převzetí právního zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby), tj. celkem v částce 1.500 Kč, dále paušální náhradě hotových výdajů za tyto tři úkony právní služby v částce 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a částce 378 Kč představující náhradu za 21 % DPH z odměny advokáta a jeho náhrad. Na nákladech řízení pak byla žalobkyni přiznána částka 1.307 Kč (tj. 37,5 % z částky 3.486 Kč), kterou je žalovaný dle § 149 odst. 1 o.s.ř. povinen zaplatit k rukám advokáta žalobkyně.11. Výrok o náhradě nákladů