8 Co 188/2025-72 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zastavil řízení co do návrhu na zaplacení částky 302,01 Kč (odstavec I. výroku), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 27.197,99 Kč v pravidelných 30měsíčních splátkách po 906,60 Kč splatných vždy ke každému 20. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, až do úplného zaplacení, a pro případ prodlení se zaplacením každé jednotlivé splátky pak i s úrokem z prodlení jdoucím z této dlužné splátky nebo její nezaplacené části ode dne následujícího po její splatnosti až do zaplacení, a to ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou splátky, zvýšené o 8 % (odstavec II. výroku), zamítl žalobu na stanovení povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 6.920 Kč s úrokovým příslušenstvím (odstavec III. výroku) a dále zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2.061,90 Kč (odstavec IV. výroku).2. Proti tomuto rozsudku, v rozsahu odstavců II. a IV. výroku, podala žalobkyně včasné odvolání, ve kterém se domáhala zrušení napadených výroků a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítala, že soud prvního stupně neodůvodnil, jak dospěl k závěru výše měsíční splátky 906,60 Kč, kdy v tomto směru chybí v odůvodnění rozhodnutí jakékoliv skutkové a právní závěry soudu a rozsudek soudu je nepřezkoumatelný. Rovněž pak nebyl důvod, aby v případě rozhodnutí o plnění dluhu ve splátkách nebyla tato povinnost stanovena pod ztrátou výhody splátek.3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.4. Okresní soud po provedeném dokazování dovodil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , Anonymizováno, uzavřena smlouva o úvěru podle ust. § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, na základě které žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 27.500 Kč, kdy se jednalo o bezúčelový spotřebitelský úvěr. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit žalobkyni jednak částku (jistinu) 30.000 Kč, jakož i úplatu za poskytnutí tohoto úvěru (úrok) v částce 12.000 Kč, to vše ve 40měsíčních splátkách po 1.050 Kč splatných vždy do každého 20. dne daného měsíce se splatností první splátky dne 20. 11. 2020. Žalovaný se dostal do prodlení s plněním těchto splátek, žalobkyně proto v souladu s úvěrovými podmínkami úvěr dopisem ze dne 27. 1. 2021 zesplatnila a žalovaného vyzvala k jeho úhradě. S ohledem na spotřebitelský charakter úvěru se okresní soud dále zabýval otázkou, zda před jeho poskytnutím žalobkyně dodržela povinnosti na ni kladené příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) a dovodil, že žalobkyně porušila svou povinnost stanovenou jí v ust. § 86 ZoSÚ, v důsledku čehož je smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, když k této neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti. Důsledkem porušení této povinnosti je pak vznik povinnosti žalovaného jako spotřebitele vrátit pouze nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků či smluvních pokut a po odečtení toho, co žalovaný již na tuto smlouvu uhradil. V případě posuzovaného úvěru pak žalovaný fakticky obdržel částku 27.500 Kč (částka 2.500 Kč byla převedena na účet zprostředkovatele) a žalobkyni zaplatil částku 302,01 Kč. Rozdíl těchto částek pak představuje částku 27.197,99 Kč, kterou okresní soud s poukazem na ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ uložil žalovanému zaplatit v přiměřených měsíčních splátkách. Okresní soud dospěl k závěru, že nesplácel-li dohodnuté splátky ve výši 1.050 Kč, logicky nelze usuzovat na to, že by byl schopen splácet jakoukoliv částku vyšší nebo stejnou, přičemž dle názoru okresního soudu výši splátky náleží stanovit soudu z jeho úřední povinnosti. Okresní soud tedy zavázal žalovaného k úhradě 30 splátek po 906,60 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž rozsudek nabude právní moci, kdy pro případ prodlení se zaplacením každé jednotlivé splátky žalovaného zavázal k úhradě úroku z prodlení v zákonné výši od 1. dne prodlení s úhradou stanovených splátek až do jejich zaplacení. O náhradě nákladů řízení pak rozhodl odkazem na ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalobkyni dle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci přiznal právo na náhradu 58 % jejich výše, což v daném případě představuje částku 2.061,90 Kč.5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení mu předcházející pouze však v odstavci II. výroku ohledně přisouzené částky 27.197,99 Kč v určených splátkách a v části, ve které splátky nebyly soudem stanoveny pod ztrátou jejich výhody (a rovněž v závislém nákladovém výroku) [§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.)] a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.6. V prvé řadě je nutno zdůraznit, že žalobkyně svým odvoláním obsahově brojí proti stanovení splatnosti dlužné částky ze strany okresního soudu. Nejvyšší soud totiž ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 (veřejnosti dostupném na www.nsoud.cz), přijal a odůvodnil závěr, že v případě neplatné smlouvy ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. pak tedy vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZoSÚ.7. Promítnuto do projednávané věci, je nutno uzavřít, že v daném případě (neplatné úvěrové smlouvy) určil splatnost dosud nesplacené jistiny dluhu okresní soud, neboť k dohodě o ní mezi účastníky zjevně nedošlo. Okresní soud pak správně stanovil splatnost dlužné jistiny do budoucna, neboť žalovaný se nemůže dostat do prodlení, aniž by doposud byl dluh dospělý a on mohl o jeho splatnosti vědět, když tato se ve smyslu uvedené judikatury nemůže odvíjet ani od výzvy věřitele k plnění. Pokud pak žalovaný, kterého stíhalo břemeno tvrzení a břemeno důkazní, netvrdil a neprokazoval své možnosti zaplatit dlužnou částku, je nutně stanovení splatnosti jistiny založeno pouze na úvaze soudu. Je pak možno akceptovat úvahu okresního soudu o stanovení výše splátek po 906,60 Kč měsíčně tak, aby dluh byl uhrazen v přiměřené době cca do 3 let od právní moci rozsudku. V tomto směru má tedy úvaha okresního logický základ a jen z tohoto důvodu nejsou jeho závěry nepřezkoumatelné.8. Nebyly-li pak splátky dlužné jistiny úvěru stanoveny jakožto pariční lhůta ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., ale okresní soud pravomocně rozhodl, že přiznaná dlužná jistina úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ se stane z hmotněprávního hlediska splatnou postupně ve stanovených splátkách, pak ani nelze stanovit splatnost dlužné jistiny úvěru ve splátkách pod ztrátou jejich výhody. V takovém případě by se totiž jistina stala splatná najednou, což odporuje smyslu citovaného ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ.9. S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadené části dle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil, a to včetně nákladového výroku.10. Výrok o náhradě nákladů řízení před odvolacím soudem je odůvodněn neúspěchem žalobkyně v tomto řízení za situace, kdy v odvolacím řízení procesně zcela úspěšnému žalovanému prokazatelně žádné náklady tohoto řízení nevznikly.