8 Co 218/2025-84 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem byla žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 2.189,90 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím zamítnuta, dále byla žaloba zamítnuta ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 15.000 Kč s úrokovým příslušenstvím, žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 84.233,35 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, žaloba byla pak zamítnuta v části, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 3.975,34 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím a o náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, a to do odstavce I. a IV. výroku, kdy se domáhala v této části změnit rozsudek tak, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 2.189,90 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 12. 10. 2023 do zaplacení, dále úrok ve výši 25 % ročně z této částky od 12. 10. 2023 do 10. 1. 2024 a dále úrok ve výši 15 % ročně z téže částky od 11. 1. 2024 do zaplacení a dále se domáhala změnit rozsudek ohledně 15% úroku z částky 84.233,35 Kč od 26. 11. 2023 do zaplacení tak, aby tento úrok byl žalobkyni přiznán, a dále aby byly přiznány žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů. V odvolání žalobkyně uvedla, že v odstavci I. výroku bylo rozhodnuto o částce 2.189,90 Kč s úrokovým příslušenstvím, kdy se jedná o nepovolený záporný zůstatek na běžném účtu, a tedy ve věci nešlo o úvěrový produkt a pravidla posuzování úvěruschopnosti se zde vůbec neaplikují. Zbytek záporného zůstatku byl pak prokázán výpisem z účtu, založení účtu pak rámcovou smlouvou o poskytnutí bankovních a dalších služeb. Žalobkyně dále v odvolání uvedla, že nenapadá právní závěr soudu I. stupně o neplatnosti smlouvy o repůjčce, má však za to, že žalovanému vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu dříve. Žalobkyně prokázala, že již v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky z 10. 11. 2023, které mu bylo odesláno 10. 11. 2023, se nejpozději třetí den po odeslání výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného. Po marném uplynutí 10denní lhůty se tak 26. 11. 2020 žalovaný dostal do prodlení a od tohoto data vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % dle § 1970 o. z. Následně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou z 16. 1. 2024 s lhůtou k zaplacení do 31. 1. 2024, takže žalovaný měl dostatečný prostor vrátit minimálně poskytnutou jistinu, což neučinil. Nadto žalobkyně poukazovala na to, že žalovaný před soudem I. stupně netvrdil, ani neprokázal, že by nebylo v jeho možnostech a schopnostech poskytnutou jistinu vrátit ve lhůtě, která byla žalovanému ze strany žalobkyně poskytnuta, když zejména tvrzení a důkazní břemeno v tomto směru nese žalovaný. Navíc žalobkyně poukazovala na to, že jako zásada platí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku ve smyslu ust. § 160 o. s. ř. Pokud soud určí delší lhůtu k plnění, pak takovéto rozhodnutí musí být odrazem individuálních zvláštností souzeného případu.3. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.4. Odvolací soud odmítl odvolání žalobkyně do odstavce I. výroku rozsudku v souladu s ust. § 218 písm. c) o. s. ř., poněvadž v tomto výroku bylo rozhodnuto o nároku žalobkyně se samostatným skutkovým základem, kdy se jednalo o nepovolený záporný zůstatek na běžném účtu představující částku 2.189,90 Kč s úrokovým příslušenstvím.5. Podle ust. § 202 odst. 2 o. s. ř. není odvolání přípustné proti rozsudku vydanému v řízení, jehož předmětem bylo v době vydání rozsudku peněžité plnění nepřevyšující 10.000 Kč, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží; to neplatí u rozsudku pro uznání a u rozsudku pro zmeškání.6. Odvolací soud pak vycházel z rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 9. 2024, č. j. 57 Co 210/2024-80, v němž došlo k odmítnutí odvolání pro jeho nepřípustnost, a to právě s ohledem na skutečnost, že předmětem řízení v tamní věci byly nároky žalobce, jímž scházel tzv. společný skutkový základ, a které samostatně nepřesahovaly částku 10.000 Kč. Ústavní soud pak v usnesení ze dne 22. 1. 2025, sp. zn. IV. ÚS 3221/2024 aproboval usnesení Krajského soudu v Ostravě shora.7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadené části, tj. v odstavci IV. výroku ohledně zaplacení 15% úroku ročně z částky 84.233,35 Kč od 26. 11. 2023 do zaplacení a dospěl k závěru, že odvolání bylo žalobkyni podáno zčásti důvodně.8. Okresní soud učinil správná skutková zjištění, která krajský soud přejímá a na která odkazuje. Platí to především o zjištění, že byla mezi , Anonymizováno, a žalovaným uzavřena dne , Anonymizováno, smlouva o zápůjčce, na základě níž se , Anonymizováno, zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 89.000 Kč spolu s úrokem ve výši 20,10 % ročně a žalovaný se zavázal, počínaje dnem 3. 12. 2022, poskytnutou částku splácet v měsíčních splátkách po 2.363 Kč. Vzhledem k tomu, že zápůjčku řádně žalovaný nesplácel, došlo k jejímu zesplatnění.9. Okresní soud se také správně zabýval tím, zda před poskytnutím zápůjčky žalobkyně, resp. předchůdkyně žalobkyně, řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného dle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a dospěl ke správnému závěru, že této povinnosti nedostála, a proto je předmětná smlouva absolutně neplatná v souladu s ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a v takovém případě má žalobkyně nárok na rozdíl mezi tím, co fakticky žalovanému poskytla a mezi tím, co uhradil a z tohoto důvodu pak přiznal žalobkyni jistinu ve výši 84.233,35 Kč.10. Pokud se týká splatnosti jistiny, pak soud I. stupně správně vycházel z rozsudku NS ČR 33 Cdo 3675/2021, z jehož závěrů vyplývá, že není-li doba vrácení mezi účastníky dohodnuta, určí splatnost soud. V době, kdy rozhodoval okresní soud, se nedostal žalovaný do prodlení, v odvolacím řízení pak už je situace jiná, kdy rozsudek okresního soudu byl doručen žalovanému 16. 7. 2025, dne 1. 8. 2025 nabyl rozsudek právní moci a žalovaný měl plnit do 4. 8. 2025, což neučinil, takže od 5. 8. 2025 je v prodlení s plněním a od této doby má žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení z přiznané částky ve výši 11,50 % v souladu s ust§ 1970 o. z.11. Z těchto důvodů odvolací soud v této části rozsudek okresního soudu změnil tak, že žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení z přiznané částky od 5. 8. 2025 do zaplacení, ve zbývající napadené části byl pak rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrzen podle ust. § 219 o. s. ř.12. Výrok o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně odpovídá převážnému neúspěchu žalobkyně v tomto řízení.13. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení odpovídá částečnému úspěchu žalobkyně v odvolacím řízení.