8 Co 228/2025-54 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 114.636 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 38.162,70 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3.690,86 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 152.798,70 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 %, dále úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 145.294,90 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení, a úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 3.819,80 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení, byla zamítnuta. Žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni k rukám zástupce 33,90 % nákladů řízení ve výši 18.233,83 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, a to proti odstavci II. výroku v části, kdy se domáhala jeho změny tak, že žalovanému bude uložena povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 114.636 Kč od 30. 9. 2024 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku a že mu bude uložena povinnost zaplatit náhradu nákladů odvolacího řízení. Uvedla, že nenapadá právní závěr soudu I. stupně o neplatnosti smlouvy, nesouhlasí však s názorem soudu I. stupně, že dosud nenastalo prodlení žalovaného a že tudíž bylo žalobě vyhověno pouze co do nároku na vrácení dlužné jistiny bez zákonného úroku z prodlení z této přiznané částky. Žalobkyně tvrdila a prokázala v žalobě, že žalovaný byl vyzván k plnění svého dluhu nové věřitelce – žalobkyni již v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16. 9. 2024, které mu bylo odesláno dne 16. 9. 2024. Nejpozději třetí den po odeslání se tak výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného. Po marném uplynutí desetidenní lhůty, která mu byla poskytnuta ke splnění dluhu, se tak dne 30. 9. 2025 žalovaný dostal do prodlení a od tohoto data vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroků z prodlení dle § 1970 o. z. minimálně z částky bezdůvodného obohacení. Žalovaný v řízení před soudem I. stupně ani netvrdil a neprokázal, že by neměl možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit ve lhůtě, která byla žalovanému ze strany žalobkyně poskytnuta. Břemeno tvrzení a důkazní o možnostech žalovaného jako spotřebitele jistinu vrátit nese žalovaný, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a případně doložil. Soudu nenáleží domýšlet si schopnost žalovaného plnit dluh, aniž by měl reálné podklady ve zjištěném skutkovém stavu. Věřitel musí pouze unést procesní břemeno ohledně doložení skutečnosti, že žalovaného řádně vyzval ke splnění pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení. Je absurdní, že by věřitel v tento okamžik vůbec mohl znát reálné majetkové poměry nekontaktního dlužníka. Za těchto okolností nelze než dospět k závěru, že žalovaný se dostal do prodlení poté, co byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky. V daném směru odkázala na rozdělení důkazního břemene, jak ho rozvíjí Ústavní soud v nálezu sp. zn. IV. ÚS 14/17 ze dne 9. 5. 2018 a Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 3427/2022 ze dne 14. 2. 2023. Žalobkyně pak má za to, že má nárok na úrok z prodlení z částky 114.636 Kč od 30. 9. 2024 do zaplacení.3. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.4. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné pouze částečně.5. Odvolací soud se ztotožňuje se skutkovými zjištěními, jak je učinil okresní soud, tedy že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě které , právnická osoba, poskytla žalovanému částku 150.000 Kč za úrok 15,99 % ročně. Žalovaný měl úvěr splácet ve splátkách po 2.825 Kč měsíčně, dne 29. 6. 2024 oznámila , právnická osoba, žalovanému zesplatnění úvěru. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 8. 2024 postoupila , právnická osoba, pohledávku za žalovaným na žalobkyni a výzvou ze dne 24. 10. 2024 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky do 8. 11. 2024.6. Odvolací soud se rovněž ztotožňuje s právními závěry učiněnými okresním soudem o absolutní neplatnosti dané smlouvy z důvodu, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, což žalobkyně ani nezpochybňovala. Z toho důvodu dle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vzniklo žalobkyni právo na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru jakožto rozdílu mezi poskytnutou částkou a žalovaným zaplacenou částkou, tedy 150.000 Kč mínus 35.364 Kč a žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení částky 114.636 Kč z titulu bezdůvodného obohacení.7. V případě neplatné smlouvy ve smyslu ust. § 87 odst. 1 citovaného zákona má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka – spotřebitele. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. tedy vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Tento závěr vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. V daném případě je tak nutno uzavřít, že v případě neplatné úvěrové smlouvy určí splatnost dosud nesplacené jistiny soud, neboť k dohodě o splatnosti mezi účastníky zjevně nedošlo. Okresní soud ji tak stanovil ve lhůtě tří dnů od právní moci rozhodnutí, když nelze souhlasit s názorem odvolatele, že se dané bezdůvodné obohacení stalo splatným již na základě výzvy k plnění. Rozhodně nemohlo dojít ke zpětnému stanovení splatnosti k tomuto datu, ale vždy až do budoucna od doby, kdy rozhoduje soud.8. Okresní soud tedy nepochybil, pokud žalobkyni přiznal částku 114.636 Kč a stanovil lhůtu k plnění tří dnů od právní moci rozsudku.9. Nicméně, pokud žalovaný danou částku do tří dnů od právní moci neuhradil, dostal se do prodlení se zaplacením této částky a žalobkyni náleží úrok z prodlení, a to od 12. 8. 2025, když rozsudek okresního soudu byl uložen na poště dne 11. 7. 2025, desátý den od tohoto data nastává fikce doručení, což je 21. 7. 2025. Rozsudek pak nabyl právní moci dne 6. 8. 2025, když tento den připadl na středu, žalovaný měl plnit do 9. 8. 2025, tento den však připadl na sobotu, takže měl plnit dne 11. 8. 2025 a pokud tak neučinil, od 12. 8. 2025 je v prodlení a od 12. 8. 2025 tak náleží žalobkyni úrok z prodlení ve výši 11,50 % z částky 114.636 Kč. V tomto směru tak byl rozsudek okresního soudu v zamítavé části částečně změněn v souladu s ust. § 220 odst. 1 o. s. ř., jinak byl jako věcně správný potvrzen v souladu s ust. § 219 o. s. ř.10. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodováno v souladu s ust. § 224 odst. 2 o. s. ř.11. V řízení před soudem I. stupně byla žalobkyně úspěšná v rozsahu 61 %, když celkem včetně úrokového příslušenství požadovala částku 187.814,86 Kč, přiznána jí byla částka 114,636 Kč. Neúspěšná byla v rozsahu 39 % a náleží jí tak rozdíl mezi těmito částkami ve výši 22 %. Okresní soud nepochybil při stanovení výše náhrady nákladů řízení před soudem I. stupně, když celkem činí náklady řízení 53.787,10 Kč a 22 % z této částky činí 11.833,20 Kč, které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.12. V odvolacím řízení byla žalobkyně v převážné míře neúspěšná, když požadovala úrok z prodlení již od 30. 9. 2024, žalovanému žádné náklady nevznikly, proto o nich bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.