8 Co 236/2025-58 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 206.7000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Žaloba byla zamítnuta co do částky 61.957,14 Kč spolu s úrokem ve výši 8,90 % ročně z částky 267,657,14 Kč od 17. 2. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 267.657,14 Kč od 27. 2. 2025 do zaplacení a co do kapitalizovaného úroku ve výši 6.091,49 Kč od 15. 11. 2024 do 16. 2. 2025. Žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 10.747 Kč k rukám zástupce žalobkyně.2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání proti odstavci II. výroku, když se domáhala jeho změny tak, že žalobkyni bude přiznán 12,75% úrok ročně z prodlení z částky 206.700 Kč od 27. 2. 2025 do zaplacení.3. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.4. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné pouze částečně.5. Odvolací soud se ztotožňuje se skutkovými zjištěními, jak je učinil okresní soud, tedy že účastníci řízení uzavřeli dne , datum, rámcovou smlouvu č. , číslo, , na základě které byl žalovanému zřízen běžný účet a byl mu poskytnut úvěr ve výši 300.000 Kč, částka 245.597 Kč byla použita ke splacení jiného úvěru a částka 54.403 Kč byla žalovanému poskytnuta jako bezúčelový spotřebitelský úvěr. Splátky úvěru byly stanoveny ve výši 3.772 Kč měsíčně, přičemž na celkově poskytnutou částku uhradil žalovaný částku 94.300 Kč. Žalobkyně pak řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Tento skutkový závěr nebyl odvolatelkou zpochybňován.6. Odvolací soud se rovněž ztotožňuje s právními závěry učiněnými okresním soudem, že žalobkyně před uzavřením dané smlouvy v rozporu s ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dostatečně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného a z toho důvodu je daná úvěrová smlouva neplatná dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 580 a § 588 o. z., když k této neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.7. Žalobkyni tak náleží nárok z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z., kdy ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ z neplatné smlouvy pro porušení povinností dle ust. § 86 ZoSÚ vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni jistinu úvěru, a to po zohlednění toho, co žalovaný na úvěrovou smlouvu již zaplatil. Žalobkyni tak náleží rozdíl mezi poskytnutou částkou 300.000 Kč a částkou 94.300 Kč, tedy částka ve výši 205.700 Kč a částka 1.000 Kč za překročení limitu. Výši této částky žalobkyně nesporuje.8. Sporné v řízení je, zda žalobkyni z této částky náleží úrok z prodlení a od které doby. Okresní soud sice v odůvodnění rozhodnutí uvádí, že žalobkyni náleží nárok na úroky z prodlení, toto se však neodráží v samotném výroku rozhodnutí. Nicméně výrok rozsudku odpovídá přesně výroku, jak byl vyhlášen u jednání konaném dne 15. 8. 2025, u kterého byl zástupce žalobkyně , advokát, osobně účasten. Je tedy zřejmé, že okresní soud nepřiznal žalobkyni úrok z prodlení z přiznané částky.9. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, přijal a odůvodnil závěr, že v případě neplatné smlouvy ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. tedy vzniká teprve okamžikem prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. V daném případě stanovil splatnost dosud nesplacené jistiny okresní soud, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, když k dohodě o splatnosti mezi účastníky zjevně nedošlo. Splatnost tedy stanovil do budoucna, dle názoru odvolacího soudu zcela správně a za dané situace pak žalobkyni v době rozhodování okresního soudu nenáleží úrok z prodlení z přiznané částky.10. Jiná situace je již v řízení před odvolacím soudem. Jestliže žalovaný částku 206.700 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku okresního soudu nezaplatil, dostal se do prodlení a žalobkyni tak náleží nárok na úrok z prodlení z přiznané částky, a to od 25. 10. 2025, kdy se žalovaný dostal do prodlení. Rozsudek okresního soudu byl uložen na poště 23. 9. 2025, 10. dnem od tohoto data nastala fikce doručení, což je den 3. 10. 2025, kdy tento den připadl na pátek. Rozsudek nabyl právní moci dne 21. 10. 2025 a žalovaný měl plnit do tří dnů od tohoto data. Měl tak plnit do 24. 10. 2025 a pokud tak neučinil, je od následujícího dne, tedy od 25. 10. 2025, v prodlení.11. S ohledem na shora uvedené tak byl rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části v souladu s ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. změněn tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 11,50% úrok z prodlení ročně z částky 206.700 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, jinak byl rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrzen v souladu s ust. § 219 o. s. ř.12. Odvolací soud v souladu s ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. rozhodoval o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.13. V řízení před soudem I. stupně byla žalobkyně úspěšná v rozsahu 68 %, neúspěšná v rozsahu 32 % a náleží jí tak náhrada nákladů řízení v rozsahu 36 %, když se domáhala včetně úrokového příslušenství zaplacení částky 302.390,64 Kč, a to ke dni vydání rozsudku okresního soudu, přiznána jí byla částka 206.700 Kč. Náklady řízení před soudem I. stupně se skládají pouze ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 10.747 Kč a 36 % z této částky činí 3.869 Kč, které je žalovaný povinen zaplatit žalované do tří dnů od právní moci rozsudku.14. V odvolacím řízení byla v převážné míře žalobkyně neúspěšná, žalovanému žádné náklady nevznikly, proto o nich bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.