8 Co 57/2025-418 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 292.470 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 134.260 Kč za dobu od 16. 7. 2017 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. Dále byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 342.836 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí, k rukám zástupce žalobce. Žalované byla uložena povinnost zaplatit České republice na účet okresního soudu na náhradě nákladů státu částku, jejíž výše bude specifikována v samostatném usnesení okresního soudu.2. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včas odvolání, v němž se domáhala zrušení rozsudku a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. V odvolání uvedla, že odvolací soud dospěl k závěru, že žalobce dostatečně tvrdil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva, na základě níž žalobce dodával žalované pracovníky dle jejích požadavků k výkonu různých pomocných zednických prací. Soud I. stupně však nesprávně dovodil a abstrahoval závěr odvolacího soudu o určitosti skutkových tvrzení na skutkový závěr, že tato smlouva byla mezi účastníky uzavřena. Zřejmě z tohoto důvodu zcela absentuje v rozsudku argumentace o formě a obsahu uzavření smlouvy o dodávce pracovníků mezi účastníky. Okresní soud nesprávně aplikoval rozhodné skutečnosti v koncentrovaném řízení u změny žaloby. Žalovaná od počátku namítala, že žalobce nevymezil, které pracovníky měl žalobce žalované poskytnout, kdy a v jakém rozsahu. Žalované tak byla fakticky odepřena možnost obrany v soudním řízení. Žalobce ve vztahu k plnění předmětu smlouvy kvantifikoval a uváděl pouze celkový rozsah odpracovaných hodin, a to bez dalšího konkrétního vymezení. V kontextu tvrzeného předmětu smlouvy se tak jedná o nekonkrétní, nedostatečná skutková tvrzení. Řízení probíhalo cca 1,5 roku na základě presumpce pravdivosti, neboť skutková tvrzení byla mezi účastníky řízení nesporná, to znamená, že mezi stranami byla uzavřena smlouva o dílo, na základě níž bylo předmětem závazku provedení díla. V rámci dokazování se pak prokazovalo a řešilo, zda byly práce provedeny, v jakém rozsahu apod. Žalobce svůj původní nárok vymezil jako nárok na úhradu ceny díla za realizované dílo – stavební práce, dle písemné rámcové smlouvy o dílo. Žalobce skutkově netvrdil a nevymezil, jaké dílo mělo být ze strany žalobce jako zhotovitele provedeno. Když si žalobce procesní a důkazní nouzi uvědomil, změnil svá skutková tvrzení tak, že předmětem závazku mezi žalobcem a žalovanou bylo pouze poskytování pracovníků, tedy kvazi-agenturní zaměstnávání. Fakticky žalobce rozporoval a popřel svá původní skutková tvrzení, když původně bylo mezi stranami nesporné, že předmětem závazku byla smlouva o dílo – provedení díla, přičemž i když jsou shodná skutková tvrzení, za jistých okolností je možné v podstatě dospět k jinému skutkovému závěru, avšak toto musí být podloženo předloženými důkazy, resp. ze skutečností, které vyplynou z provedeného dokazování a zejména ze skutkových tvrzení. Předmětem závazku mezi účastníky nebylo poskytování agenturních zaměstnanců, předmětem závazku bylo vždy provedení díla, byť vyjádřeného dílčím rozsahem prací v komplexu celého díla. Žalovaná argumentovala rozpory mezi písemnými výkazy provedené práce a skutečnostmi, které vyplynuly během soudního řízení. Z výkazů vyplývá, že se mělo jednat o celkem , hodnota, pracovníků, které měl poskytnout žalobce žalované, reálná existence osob se v řízení prokázala pouze u , Anonymizováno, osob, přičemž u , Anonymizováno, lidí se vůbec neprokázala, zda vůbec reálně existují, neboť nebyli kontaktní. Žalobce pak navrhoval důkazy výslechem osob uvedených ve výkazech práce až po koncentraci řízení. Soud I. stupně vycházel pouze z písemných záznamů (výkazů prací) a tvrzení svědka , jméno FO, , přičemž samotní pracovníci, vyjma 2 nebo 3, nepotvrdili, že zápisy poznávají a jde o jejich písmo, dokonce ani neví, že by se nějaká taková evidence vedla. Evidenci docházky nepotvrdili svědci , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, . Dále soud I. stupně dospěl k závěru, že žalobce své zaměstnance neúkoloval (neřídil), přičemž tato skutečnost rovněž není pravdivá, když i z písemných podání vyplývá, že to byl právě žalobce, který předmětným pracovníkům přiděloval práci, přiděloval ochranné prostředky, což potvrdil i stavbyvedoucí. Okresní soud provedl výslech svědka , jméno FO, , kterého ale posoudil neobjektivně, neboť měl přihlédnout k jeho postavení vůči žalované, kdy tito měli mezi sebou konflikt, který vedl k ukončení jejich spolupráce v červnu roku 2017. Žalovaná tedy může pouze spekulovat, zda tento konflikt nevedl k dodatečným úpravám u evidence docházek u pracovníků žalobce, tedy že bylo ex post manipulováno s výkazy práce. Z toho vyplývá, že svědek , jméno FO, může mít osobní zájem na výsledku sporu, přičemž toto vzbuzuje pochyby o jeho věrohodnosti. Okresní soud dospěl k závěru, že svědek , jméno FO, byl oprávněn jednat a fakticky zastupovat žalovanou, avšak svědek , jméno FO, uvedl, že nebyl u jednání mezi žalobcem a žalovanou. Z výpovědi svědka soud dovodil, že mezi účastníky nebylo předmětem plnění poskytování stanovených prací, ale poskytování pracovníků. Svědek , jméno FO, fakticky konstatoval, že neví, jak byl mezi účastníky dohodnut smluvní rámec o předmětu plnění mezi účastníky před samotnou realizací prací, i přesto soud I. stupně konstatoval, že to byl právě tento svědek, který v zastoupení žalované vytvořil novou smlouvu, která měla nahradit písemnou rámcovou smlouvu o dílo. Tento svědek pak řešil u žalované pouze technickou stránku dozoru. Žalovaná pak namítala v obecné rovině nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku.3. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhoval potvrzení rozsudku okresního soudu. Žalobce má za to, že dostatečně tvrdil a vysvětlil soudu oprávněnost jím žalované částky a její výpočet. U soudu pak žalobce uvedl, jak bylo sjednáváno poskytování zednických prací žalobcem ve prospěch žalované, jaká jednotková cena za zednické práce byla mezi účastníky sjednána, uvedl soudu rozsah prací v příslušném kalendářním měsíci, tento rozsah práce byl zaznamenán ve výkazech prací, které tvořily přílohu neuhrazených faktur, kdy v těchto dokumentech je uvedeno, kteří lidé žalobce prováděli práce na stavbách, a v jakém rozsahu. Rozsah prací zaznamenaných ve výkazech byl schvalován a kontrolován stavbyvedoucím, tj. panem , jméno FO, . Žalobce upozornil, že výslech svědků , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, se konal cca 6 let po provedení prací jím zaznamenaných ve výkazech prací, je přirozené, že si nemohli pamatovat detaily. Námitka žalované, že žalobce měl prokázat před soudem existenci veškerých lidí uvedených ve výkazech práce, je bezpředmětná. Jeden ze svědků je již mrtev, jeden ve výkonu trestu odnětí svobody, o některých se nic neví. Žalovaná dále tvrdí, že svědek , jméno FO, je nedůvěryhodný, aniž by vysvětlila a jakkoliv prokázala toto své tvrzení. Žalovanou navržení svědci – , jméno FO, a , jméno FO, k tomuto neuměli nic říci, samotný jednatel žalované navíc odmítl k tomuto vypovídat. Pokud žalovaná tvrdila, že žalobce neprovedl práce na jejích stavbách, měla prokázat, že tyto práce provedly jiné osoby, příp. měla navrhnout výslech svědků, kteří by vyvrátili tvrzení žalobce. Žalovaná v průběhu řízení neprokázala nic ze svých tvrzení a zároveň nijak nevyvrátila pravdivost tvrzení žalobce.4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu i řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání žalované důvodné není.5. Okresní soud učinil správná skutková zjištění, která krajský soud přejímá a na která odkazuje. Okresní soud hodnotil provedené důkazy v souladu s ust. § 132 o. s. ř., každý důkaz jednotlivě i ve vzájemné souvislosti a pečlivě přihlížel ke všemu, co v řízení vyšlo najevo. Okresní soud byl přitom vázán závazným právním názorem krajského soudu, vysloveným v usnesení krajského soudu, kterým byl první rozsudek okresního soudu zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.6. Také odvolací soud má za to, že žalobce prokázal, že poskytoval žalované pracovníky k provádění stavebních, pomocných zednických a jiných prací za sjednanou cenu 160 Kč za hodinu práce, a to jednak výkazy prací jednotlivých pracovníků, v nichž jsou tito označeni včetně toho, jaké práce po jakou dobu a na jakém místě prováděli, výpovědí svědka , jméno FO, , který byl zaměstnancem žalované a stavbyvedoucím na stavbách. Tento svědek pak úkoloval pracovníky, kontroloval jejich práci, podepisoval výkazy, které byly podkladem pro fakturaci. Tu skutečnost, že na stavbách pracovali žalobcem zajištění pracovníci, potvrdili svědci , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, . To, že byla vedena evidence práce, potvrdili svědci , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, . Je nutné také přihlédnout ke skutečnosti, že na stavbách pracovaly tyto osoby před cca 5 – 6 lety, je jasné, že si nemohly pamatovat