11 Co 219/2025-292 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud určil, že věcné břemeno chůze, honění dobytka a vozové cesty zřízené k pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, ve prospěch pozemků parc. č. , číslo, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, a parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, je promlčeno. Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů prvostupňového řízení.2. Proti rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. Okresnímu soudu v obecné rovině vytýkala nesprávná skutková zjištění, vadné právní posouzení věci a jinou vadu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; tu však nekonkretizovala. K vadám při zjišťování skutkového stavu uvedla, že soud vycházel z účelové výpovědi syna žalobkyně, avšak ignoroval účastnickou výpověď žalované a konzistentní výpovědi svědků žalované, zejména výpovědi jejích rodinných příslušníků. Dopustil se také nepřesného výkladu fotomap. Pochybil tedy při hodnocení provedených důkazů a dezinterpretoval je. Povinnost tvrdit a prokázat, že věcné břemeno nebylo využíváno, měla plnit žalobkyně. Uvedeným procesním povinnostem nedostála, a se žalobou proto neměla uspět. Okresní soud vyšel z nesprávného závěru, že z doložených fotografií a z leteckých snímků není patrné užívání pozemku parc. č. , hodnota, k přístupu na panující pozemek ve vlastnictví žalované, mimo jiné z důvodu oplocení. Podle fotografií byla v oplocení umístěna brána umožňující průjezd po služebném pozemku, avšak žalobkyně nedoložila „plnohodnotnou“ fotografii celého oplocení. Na snímcích nejsou viditelné stopy vozidel, neboť věcné břemeno nebylo žalovanou ani jejími právními předchůdci zneužíváno. Žalovaná po pozemku jezdila snad jen jednou měsíčně. Je tedy logické, že na pozemcích v důsledku sporadického užívání cesty nebyly na fotografiích zachyceny žádné stopy. Absence vyježděných kolejí byla okresním soudem nesprávně vyložena tak, že právo odpovídající věcnému břemeni nebylo vykonáváno. Závěr soudu, že z fotomap a leteckých snímků není zřejmé užívání cesty na pozemcích žalované, odporuje obsahu spisu a také dokumentům žalobkyně. Ta totiž v roce 2017 zaslala žalované výzvu, v níž zmínila vyjeté koleje na pozemku a doložila je fotografiemi. Potvrdila tím, že cesta byla užívána. Toto její vyjádření a důkazy k němu okresní soud přehlédl. Nezohlednil, že dotčený pozemek zakrývá řada vzrostlých stromů svými korunami, vyjeté koleje proto nemohly být na fotografii zachyceny. Fotografie a letecké snímky mají pouze omezenou vypovídací hodnotu, na rozdíl od výpovědí svědků, kteří právo z věcného břemene vykonávali. Účastnická výpověď žalované a svědecké výpovědi , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, potvrdily, že cestu přes pozemek parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, užívaly oprávněné osoby po celá desetiletí k hospodářským účelům, a to k přepravě sena, dřeva, deputátu, k výkonu myslivosti a pro přístup ke včelstvům žalované. Svědecké výpovědi vyjmenovaných osob si neodporovaly a jejich věrohodnost nebyla ničím zpochybněna. Okresní soud jim přesto neuvěřil. Svědek , jméno FO, , syn žalobkyně, popisoval historický stav místa, jak si jej prý pamatuje z doby, kdy byl 5-6letým dítětem, a uváděl proto nepřesné informace. O pravdivosti jeho svědecké výpovědi lze proto důvodně pochybovat. Okresní soud pochybil rovněž v právním posouzení věci, jde-li o závěr týkající se promlčení věcného břemene. K promlčení či zániku věcného břemene nedošlo. Věcné břemeno bylo zřízeno za účelem zajištění přístupu k hospodářským pozemkům a tento účel plní dosud. Výkon služebnosti znemožnila žalobkyně stavbou oplocení, přístavbou dřevníku či výsadbou stromků. Uvedené protiprávní zásahy povinné osoby nelze přičíst k tíži osoby ze služebnosti oprávněné, a dovozovat z nich promlčení. Účinky promlčení za těchto okolností nenastaly. Právo z věcného břemene bylo žalovanou a jejími právními předchůdci vykonáváno i po roce 1993. Každý jednotlivý výkon práva běh promlčecí lhůty přerušil a začala po něm běžet nová promlčecí lhůta, opět v délce 10 let od posledního dne, kdy toto právo jeho nositel vykonal. Služebnost byla vydržena dle ust. § 1093 a násl. o. z. Věcné břemeno bylo zapsáno v katastru nemovitostí; žalovaná a její právní předchůdci je dlouhodobě využívali v dobré víře, že jim právo z něj náleží. Právní předchůdci žalobkyně proti výkonu služebnosti neměli námitky. Změna poměrů ve smyslu § 1299 o. z. rovněž nenastala. S touto argumentací se žalovaná domáhala změny napadeného rozsudku tak, že soud žalobu zamítne.3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdit. Z leteckých snímků pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, je zřejmé, že na nich nejsou ani náznaky stop po jízdě či po dobytku; stopy po jízdě nejsou viditelné ani na navazujícím pozemku parc. č. , hodnota, , na rozdíl od fotografií zachycujících stav v této lokalitě v 60. letech minulého století. Také fotografie se studnou, sutí a zbořeništěm staré stodoly dokládají, že věcné břemeno nebylo vykonáváno. Žalobkyně ve svém vyjádření dále poukazovala v detailech na rozpory ve výpovědích svědků a žalované, jde-li o líčení cesty užívané v minulosti k příjezdu na pozemek parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, a stav tohoto pozemku; z rozporů mezi nimi dovozovala, že výpovědi svědků žalované a její účastnická výpověď nejsou věrohodné. V roce 2017 prý manžel žalované , jméno FO, zneužil chvíle, kdy žalobkyně na svém pozemku odklízela suť a hodlala opravit stodolu, vjel tehdy na její pozemek a zničil jeho povrch. Jednalo se však o ojedinělý výkon práva z věcného břemene. Žalovaná ostatně včas netvrdila a neprokázala vykonávání práva odpovídajícího věcnému břemeni „v časovém kontextu“.4. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu a řízení jemu předcházející postupem dle § 214 odst. 1 o. s. ř., se závěrem, že odvolání není důvodné.5. Žalobkyně původně neúplnou a nejasnou žalobu upřesnila podáním ze dne 11. 12. 2024 (č. l. 197) tak, že se domáhala určení, že promlčeno je věcné břemeno zřízené k pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, specifikované ve výroku napadeného rozsudku. Žalobu odůvodnila tvrzením, že od roku 1952 nebylo právo průhonu dobytka vykonáváno. Žalobkyně v roce 1992 obnovila oplocení na hranici pozemků parc. č. , hodnota, a parc. č. , hodnota, . Od uvedené doby se po jejích pozemcích na pozemek parc. č. , hodnota, z titulu věcného břemene nechodilo a nejezdilo. Okresní soud doplnění žaloby vyhodnotil jako její změnu, kterou připustil usnesením ze dne , datum, , č. j. , číslo, . Předmětem řízení tak zůstal nárok vymezený výrokem nyní napadeného rozsudku. V průběhu odvolacího jednání žalobkyně uvedla, že po pozemku parc. č. , hodnota, žalovaná a její rodinní příslušníci nechodí a nejezdí od roku 1993. Poté, kdy žalobkyně provedla demolici stodoly (na pozemku parc. č. , hodnota, ), po demolici vyklidila suť, čímž vznikl na pozemku širší prostor, žalovaná zde začala jezdit traktorem (na pozemek parc. č. , hodnota, ). Tato situace trvala po dobu jednoho roku. V roce 2017 jí žalobkyně užívání pozemku zakázala.6. Žalovaná ve vyjádření k žalobě tvrdila, že pozemek parc. č. , hodnota, byl užíván k průchodu a průjezdu i poté, kdy byl na hranicích pozemků parc. č. , hodnota, a parc. č. , hodnota, umístěn plot s vraty, která užívání cesty na pozemku parc. č. , hodnota, nebránila.7. Krajský soud ve shodě se soudem okresním konstatoval, že žalobkyně má naléhavý právní zájem na vydání rozsudku o určení promlčení práva z věcného břemene, jež bylo zapsáno do veřejného seznamu jako služebnost. Plyne to z ust. § 618 o. z. Žalovaná totiž promlčení práva z věcného břemene zpochybňovala. Žalobkyně se za této situace nemohla domoci výmazu promlčeného práva z katastru nemovitostí pouze na podkladě návrhu na výmaz služebnosti bez souhlasu žalované, resp. bez rozsudku soudu deklarujícího, že promlčení předmětného práva nastalo.8. Podrobný výklad k promlčení práva ze služebnosti poskytuje rozsudek NS ČR ze dne 27. 10. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1491/2019, na jehož odůvodnění krajský soud odkazuje a pouze pro přehlednost z něj ve stručnosti cituje: „Výmaz promlčené služebnosti jako práva váznoucího na zatížené věci má tedy za následek její faktický zánik. Je-li totiž služebnost skutečně promlčena, má dotčená osoba podle § 618 o. z. právní nárok na její výmaz z veřejného seznamu. Následkům negativní domněnky výmazu se již v takovém případě nelze bránit námitkou, že stav zapsaný ve veřejném seznamu není v souladu se skutečným právním stavem a domáhat se odstranění takového nesouladu postupem podle § 985 o. z. … Nedohodnou-li se oprávněný a povinný na návrhu na výmaz promlčené služebnosti z veřejného seznamu – katastru nemovitostí (§ 618 o. z.), lze se u soudu domáhat určení, že služebnost je promlčena, a na základě takového soudního rozhodnutí poté dosáhnout jejího výmazu“. Žaloba na určení, že služebnost je promlčena, tedy odpovídá procesně správnému postupu.9. Podle § 1257 odst. 1 o. z. věc může být zatížena služebností, která postihuje v