11 Co 67/2026-164 – Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl o zvýšení výživného naposledy stanoveného ve výši 1.200 Kč měsíčně rozsudkem ze dne 8. 9. 2014 na částku 3.500 Kč měsíčně za dobu od 1. 5. 2022 do 31. 8. 2025 a na částku 4.500 Kč měsíčně za období od 1. 9. 2025 do budoucna (odstavec I. výroku), rozhodl o výši dlužného výživného za období od 1. 5. 2022 do 31. 1. 2026 ve výši 108.500 Kč a o splatnosti dospělého výživného (odstavec II. výroku), zamítl žalobu na zvýšení výživného za období od 1. 5. 2025 do budoucna na částku 5.000 Kč (odstavec III. výroku), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 12.416,50 Kč (odstavec IV. výroku).2. Proti rozsudku podal včasné odvolání žalovaný. Odvoláním napadl zvýšení výživného za dobu od 24. 2. 2024 do 30. 4. 2025. Namítal, že v tomto období nabyla žalobkyně zletilosti a vzhledem ke skutečnosti, že žalobu na zvýšení výživného podala až dne 1. 5. 2025, nelze jí jako zletilému dítěti za uvedené období výživné zvýšit. V tomto smyslu se domáhal změny napadeného rozhodnutí tak, že žaloba bude zamítnuta.3. Žalobkyně navrhovala potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v tom rozsahu, jak jej žalovaný napadl podaným odvoláním, tj. přezkoumával správnost rozhodnutí ohledně zvýšení výživného za období od 24. 2. 2024 (nabytí zletilosti žalobkyně) do 30. 4. 2025.5. Z obsahu spisu se podává, že žalobou došlou okresnímu soudu dne 25. 4. 2025 se žalobkyně domáhala zvýšení výživného na částku 3.500 Kč měsíčně od 1. 5. 2022 a na částku 5.000 Kč měsíčně od 1. 5. 2025 do budoucna. Popsala změnu svých osobních a majetkových poměrů za dobu od posledního rozhodnutí, především pak za dobu 3 let zpětně od podání žaloby.6. Okresní soud provedl ve věci dokazování tak, jak je zachyceno v protokolech o jednání. Skutková zjištění učiněná z provedených důkazů jsou popsána v odůvodnění napadeného rozhodnutí v bodech 3 - 7 a odvolací soud na ně odkazuje. Tato skutková zjištění jsou v souladu s provedenými důkazy.7. Žalovaný postavil své odvolání na názoru, že za dobu, kdy před podáním žaloby žalobkyně nabyla zletilosti, nemůže se zpětně domáhat zvýšení výživného.8. Tento názor neobstojí.9. Dle § 922 odst. 1 o. z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle 3 let zpětně od tohoto dne.10. Jak je zřejmé ze znění citovaného ustanovení, zákon nerozlišuje mezi výživným pro nezletilé dítě a výživným pro zletilé dítě. Jedná-li se o dítě, které má nárok na výživné od svého rodiče, neboť není schopno samo se živit, je nepodstatné, zda jde o dítě zletilé či nezletilé.11. V předmětné věci bylo prokázáno, že žalobkyně se v období napadeném odvoláním od 24. 2. 2024 do 25. 4. 2025 připravovala studiem na budoucí povolání. V té době byla studentkou Střední odborné školy dopravy a cestovního ruchu v , adresa, , obor management cestovního ruchu, když studium bylo zakončeno maturitní zkouškou. Je tak ve smyslu § 911 o. z. naplněna podmínka, že v uvedeném období nebyla žalobkyně jako oprávněná schopna sama se živit a má proto nárok na přiznání výživného.12. Jestliže žalobkyně podala žalobu o zvýšení výživného 25. 4. 2025, lze výživné zvýšit za dobu 3 let zpětně, tj. od 25. 4. 2022. Okresní soud nepochybil, jestliže výživné zvýšil od 1. 5. 2022 tak, jak žalobkyně požadovala.13. Okresní soud správně vyhodnotil na straně obou účastníků změnu poměrů a dospěl k závěru, že podmínky pro zvýšení výživného (v období napadeném odvoláním na částku 3.500 Kč měsíčně) jsou splněny. Zde odvolací soud odkazuje na správné právní hodnocení věci tak, jak je uvedeno v bodech 14 a 15 odůvodnění rozsudku okresního soudu.14. Okresní soud zvýšil výživné na uvedenou částku, aniž by přihlížel k vlastnictví ideálního podílu na nemovitosti tak, jak je popsáno v bodě 7 odůvodnění.15. Neobstojí námitka žalovaného, že žalobkyně vyčkávala neúměrně dlouho s návrhem na zvýšení výživného, když o ně mohla požádat dříve. Na uvedené situace pamatuje právě ustanovení § 922 odst. 1 o. z., dle kterého lze žádat o zvýšení výživného 3 roky zpětně od podání žaloby.16. S ohledem na shora uvedené závěry odvolací soud potvrdil napadené rozhodnutí v rozsahu období od 24. 2. 2024 do 30. 4. 2025 jako správné, stejně tak potvrdil rozsudek ohledně dlužného výživného za uvedené období. Dlužné výživné zde činí 32.200 Kč a je již započítáno v celkové dlužné částce 108.500 Kč. S ohledem na výši dluhu 32.200 Kč odvolací soud nestanovil pro zaplacení tohoto výživného jinou lhůtu, než jak učinil okresní soud v odstavci II. výroku rozsudku, tj. do 15 dnů od doručení rozsudku.17. K návrhu žalovaného na odklad vykonatelnosti lze uvést, že nebyly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. O odkladu vykonatelnosti v případě odvolání podaného proti rozsudku o výživném odvolací soud nemá pravomoc rozhodnout. Navíc neprodleným výkonem rozhodnutí odvolateli žádná závažná újma nehrozila. K tomu je navíc možno poznamenat, že žalovaný na dlužném výživném dosud nic nezaplatil, jak bylo oběma účastníky shodně potvrzeno před odvolacím soudem.18. Odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu v odst. IV. výroku. Nesouhlasí totiž se závěrem okresního soudu, že žalobkyně byla pouze v nepatrném rozsahu neúspěšná se svým nárokem, a proto jí přísluší právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Žalobkyně požadovala do budoucna výživné ve výši 5.000 Kč, přičemž jí bylo přiznáno zvýšení výživného na částku 4.500 Kč, což je 90 % uplatněného nároku. Ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 80 % (90 % úspěch mínus 10 % neúspěch). Okresní soud správně vyčíslil výši odměny zastupujícího advokáta a náhradu jeho hotových výdajů tak, jak je uvedeno v bodě 18. odůvodnění rozhodnutí. Na tento výpočet odvolací soud zcela odkazuje. Z částky 12.416,50 Kč činí 80 % náhrady nákladů řízení, na které má žalobkyně v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. právo 9.933 Kč. Náhradový výrok byl v tomto smyslu změněn.19. V odvolacím řízení zcela procesně úspěšná žalobkyně má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. Odměna zastupujícího advokáta činí v souladu s § 9 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. z kapitalizované částky 32.200 Kč 2.420 Kč za jeden úkon právní služby. Za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u jednání před odvolacím soudem) přísluší advokátu odměna ve výši 4.840 Kč. Paušální náhrada výdajů za dva úkony právní služby dle § 13 odst. 4 citované vyhlášky činí 2 x 450 Kč = 900 Kč. Náhrada jízdného činí celkem 1.066 Kč (128 km x 7 l/100 km x 34,70 Kč/litr benzínu Natural x 0,01 = 311 Kč; 128 km x 5,90 Kč/km = 755 Kč; celkem 1.066 Kč). Náhrada za promeškaný čas dle § 14 činí 750 Kč. Celková výše nákladů vynaložených žalobkyní v odvolacím řízení činí 7.556 Kč a procesně neúspěšnému žalovanému bylo uloženo je žalobkyni zaplatit.20. Odvolací soud neshledal důvody pro uplatnění § 150 o. s. ř. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 a platební místo v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.