57 Co 246/2025-159 — Krajský soud v Ostravě

1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 10 075 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 7 956 Kč od 26. 6. 2024 do zaplacení a ve výši 12,75 % ročně z částky 2 119 Kč od 23. 8. 2024 do zaplacení (výrok I) a povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení zaplacením 3 300 Kč (výrok II).2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaný je vlastníkem pozemku parcelního čísla , hodnota, , jehož součástí je stavba: , adresa, , č. p. , hodnota, , obč. vyb., zastavěná plocha a nádvoří o výměře 220 m², zapsaného na LV č. , hodnota, v k. ú. , adresa, – město (dále jen „nemovitost“); jedná se o kancelářskou budovu bývalého ředitelství státního statku , adresa, . Žalovaný dne 23. 8. 2016 požádal , právnická osoba, v , adresa, o povolení výjimky pro , právnická osoba, kancelářské budovy na bytový dům o šestnácti bytových jednotkách, dne 31. 10. 2016 bylo řízení zastaveno. V nemovitosti sídlí společnost žalovaného , právnická osoba, , v minulosti žalovaný pronajímal kancelář advokátu , tituly před jménem, , jméno FO, , nyní v nemovitosti pronajímá prostory k bydlení , jméno FO, . Žalobkyně je právním nástupcem , právnická osoba, , adresa, , kanalizace DN 400 B na , adresa, , která odvádí odpadní a srážkové vody z nemovitosti žalovaného (sdruženou přípojkou z , adresa, ), byla vybudována před rokem 1929 a žalobkyně ji eviduje v majetkové evidenci. V její prospěch, jakožto vlastníka, je zřízeno věcné břemeno k pozemkům města , adresa, , kterými předmětná kanalizace prochází (, adresa, ). Dne 25. 7. 2022 bylo rozhodnutím Krajského úřadu , adresa, č. j. , číslo jednací, žalobkyni jakožto vlastníkovi povoleno provozování této kanalizace. Žalobkyně provedla odvádění srážkových vod z odběrného místa v nemovitosti žalovaného. Žalovaný, ač žalobkyní vyzván k uzavření odběratelské smlouvy, smlouvu neuzavřel. Žalobkyně provedla vyúčtování vzniklé ztráty dle údajů o odběrném místě, a to fakturou č. , hodnota, , splatnou dne 20. 5. 2024, na částku 7 596 Kč, představující náhradu za odvádění srážkové vody z nemovitosti žalovaného v období od 1. 4. 2023 do 31. 3. 2024 (365 dní). Za období od 1. 4. 2023 do 30. 6. 2023 (91 dnů) fakturovala srážkové množství 32,411, za jednotkovou cenu 53,21 Kč bez DPH, za období od 1. 7. 2023 do 30. 9. 2023 (92 dnů) srážkové množství 32,767 za jednotkovou cenu 53,21 Kč bez DPH, za období od 1. 10. 2023 do 31. 12. 2023 (92 dnů) srážkové množství 32,767 za jednotkovou cenu 53,21 Kč bez DPH a za období od 1. 1. 2024 do 31. 3. 2024 (91 dnů) srážkové množství 32,322 za jednotkovou cenu 58,54 Kč bez DPH. Dále vyúčtovala fakturou č. , hodnota, , splatnou dne 18. 7. 2025, částku 2 119 Kč, za odvádění srážkové vody z nemovitosti žalovaného v období od 1. 4. 2024 do 30. 6. 2024 (91 dnů). Za toto období fakturovala srážkové množství 32,322 za jednotkovou cenu 58,54 Kč bez DPH. V obou případech vycházela ze zpoplatněné plochy 220 m², při odtokovém součiniteli 0,9, kdy redukovaná plocha v m2 činí 198 m², použila dlouhodobý srážkový normál ve výši 0,6571, přičemž roční množství odváděných srážkových vod „Q“ v m3 se rovná součtu redukovaných ploch v m2 x dlouhodobý srážkový normál v metrech/rok, a činil 130 m²/rok (365 dní). Následně provedla výpočet této částky ve vztahu k počtu dní za období od 1. 4. 2024 do 30. 6. 2024 při 130 m³ a počtu 91 dnů. Při výpočtu žalobkyně vycházela z dlouhodobého srážkového normálu dle sdělení Českého hydrometeorologického ústavu a z Ceníku pro rok 2024 a kalkulace cen pro vodné a cen pro stočné pro kalendářní rok 2023. Dne , datum, byla k nemovitosti žalovaného uzavřena smlouva č. , hodnota, mezi žalobkyní (jako dodavatelem), , tituly před jménem, , jméno FO, (jako plátcem) a , Jméno žalovaného, (jako odběratelem. Žalovaný byl k úhradě dluhu vyzýván dne 10. 6. 2024, dne 7. 8. 2024, prostřednictvím e-mailu ze dne 27. 8. 2024 a upomínky ze dne 23. 9. 2024.3. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně podřadil pod § 2 odst. 2 a 6, § 10 odst. 2 písm. a), odst. 3, § 20 odst. 6 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích (dále jen „zákon“), § 14 odst. 1 a 3, § 31 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 428/2001 Sb., k provedení zákona o vodovodech a kanalizacích (dále jen „vyhláška“), a § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Neoprávněným vypouštěním odpadních vod do kanalizace je vypouštění bez uzavřené písemné smlouvy o odvádění odpadních vod nebo v rozporu s ní. Ztrátu, která vzniká neoprávněným vypouštěním, je (dle § 10 odst. 3 zákona a násl., které je speciálním ustanovením k § 2991 o. z.) odběratel povinen nahradit vlastníkovi kanalizace. Odběratelem je vlastník nemovitosti, z níž jsou odváděny tzv. srážkové vody, jež se stávají odpadními podle § 2 odst. 2 věta druhá zákona tím, že vtečou do kanalizace. Samostatný odvod odpadních vod a srážkových vod u nemovitosti, tzv. oddílná kanalizace, nebyl v řízení prokázán. Vlastníkem nemovitosti na odběrném místě je žalovaný. Vlastníkem kanalizace, do které ústí kanalizační přípojka z nemovitosti žalovaného, je žalobkyně, která je právním nástupcem předchozího vlastníka , právnická osoba, , adresa, . Kanalizace DN 400 B na , adresa, která odvádí odpadní a srážkové vody z nemovitosti žalovaného (na , adresa, ), je žalobkyní řádně evidována v majetkové evidenci. Dne 25. 7. 2022 bylo rozhodnutím Krajského úřadu povoleno žalobkyni provozování uvedené kanalizace jakožto jejímu vlastníkovi. Účelovost námitky žalovaného (nedostatek aktivní legitimace žalobkyně) vyplývá rovněž z dříve uzavřené smlouvy mezi ním, žalobkyní a , tituly před jménem, , jméno FO, , v níž (bez námitek žalovaného) je žalobkyně označena za vlastníka předmětné kanalizace. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni ztráty za neoprávněné vypouštění srážkových vod, přičemž dle § 14 odst. 1 a 3 vyhlášky, pokud se nezměnily podmínky odběru, se vychází z odběru naměřeného ve srovnatelném období, nelze-li využít předchozího měření náhrada ztráty za množství odvedených srážkových vod se stanoví výpočtem podle § 31 odst. 1. vyhlášky, dle kterého žalobkyně postupovala. Žalobkyně vycházela ze vzorce uvedeného v příloze č. 16 vyhlášky na základě dlouhodobého srážkového normálu v oblasti, ze které jsou srážkové vody odváděny do kanalizace, zjištěného u příslušné regionální pobočky Českého hydrometeorologického ústavu a podle druhu a velikosti ploch nemovitostí a příslušných odtokových součinitelů uvedených v příloze č. 16., když následně dospěla k fakturovanému množství srážek za žalované období. Provedení výpočtu nebylo žalovaným nijak zpochybňováno, když žalovaný zpochybňoval toliko použitou hodnotu tzv. dlouhodobého srážkového normálu a poukazoval na sušší období posledních pěti let. Dle soudu prvního stupně je postup žalobkyně, která při výpočtu množství odváděných srážkových vod do kanalizace bez měření vycházela z dlouhodobého srážkového normálu (30letý průměr v místě a čase), který dostatečně zohledňuje případné mimořádné výkyvy počasí i jeho dlouhodobý vývoj, správný. Soud neshledal důvodnou ani námitku žalovaného ohledně aplikace výjimek dle § 20 odst. 6 zákona, zejména, že předmětný dům je vystavěn a kolaudován k trvalému bydlení. V řízení bylo naopak prokázáno, že se jedná o nemovitost (stavbu) tzv. občanské vybavenosti, jde o kancelářskou budovu, kterou sice žalovaný plánoval rekonstruovat, ale stavební řízení bylo zastaveno. Soud odkázal na komentářovou literaturou zastávaný názor, že stavbu určenou k trvalému bydlení dle znění § 20 odst. 6 zákona nelze identifikovat podle jejího stavebnětechnického uspořádání či vybavení, nýbrž výhradně z účelu užívání stavby, který byl úředně aprobován kolaudačním souhlasem apod., přičemž komentář také připomíná, že užívat stavbu k jinému než kolaudovanému účelu, je přestupek [§ 178 odst. 1 písm. g) stavebního zákona]. Na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že v nemovitosti bydlí paní , jméno FO, . I kdyby soud posuzoval bydlení paní , jméno FO, v nemovitosti z pohledu fakticity, nutně by musel vyjít z proporcionálního hlediska, které by bylo určující pro povahu nemovitosti, přičemž je-li v kancelářské budově s nejméně 16 jednotkami pouze jedna užívána k bydlení, nesvědčí to pro proporcionální převahu ve prospěch námitky žalovaného. Je-li v § 20 odst. 6 zákona zmiňována také domácnost, je tím jednoznačně míněno osobní osvobození bydlících osob, resp. osob užívajících nemovitost při bydlení, což na žalovaného, který v předmětném domě nebydlí, nedopadá (k tomu rovněž jako k předchozímu srov. Zákon o vodovodech a kanalizacích: Komentář, P. Rubeš, Wolters Kluwer, komentář k. § 20 odst. 6 zákona). Žalovaný, který bezesmluvně využívá kanalizaci ve vlastnictví žalobkyně k odvodu srážek z nemovitosti v jeho vlastnictví, je povinen nahradit ztráty vzniklé žalobkyni neoprávněným vypouštěním odpadních vod do kanalizace v celkové výši 10 075 Kč a zároveň je povinen zaplatit žalobkyni podle § 1970 o. z. úrok z prodlení, když výše úroku z