71 Co 168/2025-195 — Krajský soud v Ostravě

1. Okresní soud uložil výrokem I. žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 935 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 935 000 Kč od 20. 6. 2023 do zaplacení, výrokem II. co do částky 1 365 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 365 000 Kč od 20. 6. 2023 žalobu zamítl a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalovanému náklady řízení 46 587 Kč. Vyšel ze zjištění, že účastníci byli dlouholetými partnery (cca od roku 2006 do června 2023) s tím, že nejdříve společně žili v bytové jednotce žalobkyně, posléze se přestěhovali do rodinného domu, který žalovaný zakoupil v květnu 2014. V srpnu 2014 žalovaný obdržel peníze z hypotéky 2 000 000 Kč, z nich 500 000 Kč použil na úhradu dluhu u , jméno FO, . Po této úhradě měl žalovaný zůstatek na účtu přes 1 300 000 Kč. Žalovaný jako objednatel následně nechal v období 9-10/2014 provést u , jméno FO, (, anonymizováno, ) jako zhotovitele nákup a montáž střešní krytiny na rodinný dům za zálohy v částce 79 490 Kč a 120 000 Kč s tím, že konečné vyúčtování bylo splatné ke dni 31. 10. 2014. Dále v období 5/2015 byla žalovaným u , jméno FO, jako zhotovitele objednána dodávka a montáž plastových oken a dveří v částce 99 970 Kč s tím, že tato byla na základě vystavené faktury č. , hodnota, uhrazena žalovaným bezhotovostně převodem z jeho účtu dne 25. 5. 2015. V období 10/2015 si žalovaný objednal u , jméno FO, (, Anonymizováno, zateplení rodinného domu s tím, že žalovaným byla poskytnuta v období 10-11/2015 záloha v celkové částce 67 000 Kč v hotovosti, dále si žalovaný zakoupil u společnosti , právnická osoba, materiál v částce 45 045 Kč. V období 12/2015 společnost , právnická osoba, . převzala od žalovaného částku 37 065 Kč za provedení anhydritových podlah, dále si žalovaný zakoupil zboží u společnosti , právnická osoba, . v částce 18 618 Kč. V období 4/2016 byly společností , právnická osoba, realizovány podlahy, které však žalovaný uhradil až v 6/2018 v hotovosti. Do rodinného domu žalovaného v , adresa, se pak účastníci nastěhovali na jaře roku 2016 po provedených rekonstrukcích s tím, že chybělo zateplení a vnější omítky rodinného domu. Zateplení bylo provedeno následně , jméno FO, v období 12/2018 v ceně 114 095 Kč s tím, že tato byla uhrazena žalovaným v hotovosti. Žalovaný si pak (opětovně) v červnu 2017 sjednal úvěr u , právnická osoba, . ve vztahu k nemovitostem v , adresa, v částce 1 800 000 Kč. Přičemž vlastnil rovněž rodinný dům v , adresa, , jenž následně v 7/2017 prodal s tím, že ke dni 11. 8. 2017 obdržel peněžní prostředky (kupní cenu) v částce 3 100 000 Kč (po odečtení odměny zprostředkovatele). Žalobkyně za trvání vztahu poskytla žalovanému dne 17. 5. 2016 částku 900 000 Kč na základě vzájemné ústní dohody z důvodu společného bydlení v rodinném domě. Zároveň pravidelně přispívala žalovanému dle dohody za bydlení v rodinném domě částkou 4 000 Kč měsíčně. Účastníci se dohodli, že po nastěhování do rodinného domu do září 2017 žalobkyně nemusela ničeho platit, recipročně za bezplatné užívání její bytové jednotky žalovaným, dále v období roku 2021 pak žalobkyně platby žalovanému nezasílala s ohledem na zahájení jejího podnikání, což žalovaný akceptoval. Částka 100 000 Kč poskytnutá žalobkyní ve dnech 7. 4. 2015 a 9. 4. 2015 (2 x 50 000 Kč) byla žalovaným použita na úhradu kupní ceny vozidla , Anonymizováno, , když tato činila 152 000 Kč se splatností ke dni 10. 4. 2015 a žalovaným byla po obdržení plateb od žalobkyně převedena na účet prodávajícího dle smlouvy dne 9. 4. 2015. Žalobkyně označené vozidlo užívala s tím, že jej následně v prosinci roku 2021 v zastoupení žalovaného (jako jeho zapsaného vlastníka) prodala, přičemž převzala kupní cenu v částce 65 000 Kč.2. Po právní stránce pak okresní soud uzavřel, že platba žalobkyně ve výši 100 000 Kč nebyla činěna na stavební činnosti v domě, ale žalovaným byla užita na koupi vozidla, které žalovaná užívala a po prodeji obdržela kupní cenu 65 000 Kč za vozidlo, proto přiznal pouze částku 35 000 Kč. Pokud jde o platbu 900 000 Kč, tato byla žalobkyní poskytnuta žalovanému na základě faktické (ústní) dohody o společném bydlení a užívání věcí účastníky. Důvod tohoto plnění žalobkyně – dohoda o společném bydlení a užívání zhodnocovaného (pořizovaného) majetku v důsledku jejich rozchodu odpadl, a u žalovaného jde o případ bezdůvodného obohacení plněním z právního důvodu, který následně odpadl dle § 2991 o. z. Žalovaný se o částku 900 000 Kč obohatil, proto je žalovaný povinen uvedenou částku žalobkyni zaplatit. Nejde však o obohacení ve výši 1 300 000 Kč, neboť uvedená platba nebyla investicí do nemovitosti žalovaného. Pokud jde o stavební práce na bytě žalobkyně, pak žalovaný za ně nehradil ničeho, neprokázal, že by za dané práce cokoli uhradil.3. Proti výroku I. a výslovně co do částky 900 000 Kč podal žalovaný odvolání, které odůvodnil tím, že žalobkyně neprokázala, z jakého důvodu žalovanému částku 900 000 Kč poskytla, resp. neprokázala, že tak činila z důvodu investic do nemovitosti žalovaného. Judikatura užitá okresním soudem ohledně bezdůvodného obohacení po ukončení družského soužití je pak nepřiléhavá. Závěr okresního soudu o důvodu poskytnutí peněz je pak nepřezkoumatelný. Důvodem platby byla platba za užívání nemovitosti žalobkyní a kompenzace žalovanému za zlepšení životního a bytového standardu žalobkyně. Nikdy mezi nimi neexistovala dohoda o bezplatném užívání nemovitosti žalobkyní. Částka 4 000 Kč sloužila pouze k úhradě nákladů spojených s užíváním domu, nikoli jako platba za užívání domu. Žalovaný ničeho dalšího nepožadoval právě z důvodu obdržení částky 900 000 Kč před nastěhováním žalobkyně. Platba tedy byla za užívání nemovitosti a pokud by tomu tak nebylo, žalobkyně by se bezdůvodně obohatila na úkor žalovaného bezplatným užíváním domu. Okresní soud pak obvyklou výši nájemného vůbec nezkoumal a nezabýval se námitkou žalovaného o pohledávce za žalobkyní ve výši 1 760 000 Kč. Pokud okresní soud uzavírá, že dohoda o užívání nemovitosti žalobkyní byla bezúplatná, je možno uvažovat o bezdůvodném obohacení žalobkyně, neboť bydlení zdarma bylo podmíněno partnerským svazkem a po jeho skončení odpadl důvod bezplatného bydlení a došlo k obohacení žalobkyně v podobě poloviny obvyklého nájemného. Žalovaný rovněž zhodnotil bytovou jednotku žalované částkou nejméně 500 000 Kč, kdy zajistil u obchodního partnera provedení stavebních prací na bytě žalobkyně. Žalobkyně tak nebyla nucena hradit stavební práce. Žalovaný tak zhodnotil byt žalobkyně bez právního důvodu a tuto pohledávku započetl rovněž proti pohledávce žalobkyně. Okresní soud rovněž zkrátil náklady řízení žalovaného o 12 úkonů z 23 účtovaných, kdy například vyjádření z 20. 5. 2024 vyvrací tvrzení žalobkyně o investicích do domu žalovaného, podání 2. 4. 2025 poukazuje na rozpory v tvrzeních žalobkyně, genezi jejich tvrzení a účel poskytnutí peněz. K vyjádřením z 13. 3. a 7. 5. 2025 byl žalovaný soudem přímo vyzván. Pokud jde o osm porad s klientem, pak spor trval 1 rok a 8 měsíců, nejde o jednoduchý spor, ale spor s řadou protichůdných skutkových tvrzení a řadou právních institutů, jde o vysokou částku 2 300 000 Kč. Účelem porad je, aby byl advokát informován o skutkových záležitostech, aby klienta seznámil s výsledky řízení, poskytl mu vysvětlení a probral další postup ve věci. Na to jedna porada u převzetí zastoupení, jak uvádí okresní soud, nestačí. Navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení.4. Žalobkyně se vyjádřila k odvolání tak, že okresní soud jasně uvedl, že důvodem platby 900 000 Kč byla ústní dohoda účastníků o společném bydlení a užívání věcí nabytých za trvání vztahu. Jiný důvod platby neexistoval. Do domu se žalobkyně stěhovala na přelom května a června 2016. Nedává smysl, aby si předplácela dopředu bydlení. Žalobkyně netušila, zda a kdy jejich vztah skončí. Není zřejmé, na jakou dobu se měla bydlení předplácet, zda doživotně nebo omezenou dobu a jakou. Pokud by platba měla být nájemným, hradila by jej pravidelně každý měsíc. Sám žalovaný vypověděl, že se dohodli, že nájemné žalobkyně hradit nebude. Žalovaný neprokázal, zda a kolik uhradil za rekonstrukční práce jejího bytu, když tyto práce zdarma provedl obchodní partner žalovaného. Pokud jde o odměnu právního zástupce žalovaného za podání žalovaného, pak v nich netvrdil, k čemu byl vyzván a jen opakoval, co již sdělil u ústních jednáních. Pokud jde o porady s klientem, pak žalobkyni stačily dvě větší, u kterých bylo skutkově vše probráno a zbytek porad nepřesahoval jednu hodinu, není tedy důvodu, aby žalovaný měl řadu porad přes jednu hodinu. Navrhla potvrzení napadeného rozsudku.5. Z podnětu včasného odvolání žalovaného přezkoumal odvolací soud rozsudek postupem dle § 212 odst. 1 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. v napadené části včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, se závěrem, že odvolání není důvodné.6. Odvolací soud za účelem zjištění vůle účastníků při provedení platby ve výši 900 000 Kč zopakoval dokazování dle §