8 Co 122/2026-75 – Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 484 € s úrokovým příslušenstvím tak, jak je specifikováno v odstavci I. výroku rozsudku. Dále jí byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 12.125,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupkyně žalobkyně.2. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včas odvolání, v němž se domáhala změnit rozsudek tak, aby žaloba byla zamítnuta, příp. navrhovala zrušení rozsudku a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. V odvolání žalovaná uvedla, že rozhodnutí soudu I. stupně spočívá na nesprávných skutkových zjištěních a na nesprávném právním posouzení věci. Soud I. stupně se v odůvodnění napadeného rozsudku vypořádal s námitkou žalované ohledně účelového dělení žalob velmi stručně. Žalobkyně podala celkem 8 samostatných žalob, přestože se jedná o skutkově téměř identické věci mezi stejnými účastníky. Takový postup nelze vnímat jinak než jako zneužití procesního práva s cílem maximalizovat náhradu nákladů právního zastoupení. Okresní soud založil své rozhodnutí na listinných důkazech, a to zejména uznání dluhu. Žalovaná však ve svém podaném odporu namítala, že fakturované částky měly pouze symbolický charakter v souvislosti s ústně dohodnutým budoucím odkupem vozidel. Soud I. stupně se touto obranou žalované prakticky nezabýval a uzavřel, že smlouva o podnájmu nic o odkupu neobsahuje. Žalovaná má za to, že soud měl zkoumat skutečnou vůli stran v kontextu vzájemné dlouhodobé spolupráce. Dále namítala, že faktura č. , hodnota, byla dne 31. 7. 2025 uhrazena, nadto uváděla, že v napadeném rozhodnutí existují chyby v psaní variabilních symbolů u faktur. Napadené rozhodnutí tak trpí vadou nepřezkoumatelnosti. Dále napadala výrok II. rozsudku, kdy by mělo být aplikováno moderační právo soudu v souladu s ust. § 150 o. s. ř. a náhrada nákladů řízení by žalobkyni neměla být přiznaná vůbec, nebo jen v minimální výši, neboť její postup vykazuje znaky šikany.3. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhovala potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Soud I. stupně se vypořádal s námitkou účelového dělení žalob i s námitkou údajného práva žalované na odkup podnajatého vozidla, kdy v tomto směru odkázala na své vyjádření ze dne 11. 12. 2025 a na odůvodnění rozsudku soudu I. stupně. Pokud žalovaná namítala, že se soud I. stupně měl více zabývat zkoumáním skutečné vůle stran v kontextu vzájemné dlouhodobé spolupráce, pak by v tomto směru musela žalovaná nejprve soudu I. stupně předložit odpovídající tvrzení a důkazní návrhy, což neučinila. Pokud jde o její námitku, že jedna z žalovaných faktur měla být uhrazena dne 31. 7. 2025, pak se jedná o námitku uplatněnou v rozporu s principem neúplné apelace, navíc žalobkyně platbu uvedené faktury neeviduje.4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu i řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání žalované důvodné není.5. Pokud žalovaná namítala, že rozsudek okresního soudu je nepřezkoumatelný, pak nepřezkoumatelný je podle judikatury Nejvyššího soudu takový rozsudek, který nedovoluje účastníkovi řízení uplatnit svá práva v odvolání a náležitě formulovat odvolací důvody, což není tento případ. V tomto směru odkazuje odvolací soud na rozhodnutí NS ČR, např. 21 Cdo 1484/2016, 26 Cdo 2028/2017.6. Okresní soud zjistil správně skutkový stav věci, který krajský soud přejímá a na který odkazuje. Platí to především o zjištění, že , Anonymizováno, byla mezi žalobkyní jako nájemcem a žalovanou jako podnájemcem uzavřena smlouva o podnájmu dopravního prostředku, na základě které bylo žalované přenecháno k dočasnému užívání vozidlo – , Anonymizováno, a žalovaná se zavázala hradit podnájemné, které bylo splatné vždy nejpozději do 15. dne příslušného kalendářního měsíce, není-li fakturou vystavenou nájemcem stanovena lhůta delší, když tato podnájemní smlouva byla uzavřena do 30. 4. 2020. K této smlouvě byly uzavřeny postupně čtyři dodatky, když dodatkem č. 1 z 3. 5. 2021 byla snížena výše podnájmu za vozidlo a prodloužena doba podnájmu do 31. 8. 2021, dodatkem č. 2 z 31. 8. 2021 byla doba trvání podnájmu prodloužena do 31. 12. 2021, dodatkem č. 3 z 31. 12. 2021 byla doba podnájmu stanovena na dobu neurčitou a dodatkem č. 4 z 21. 3. 2023 byla cena podnájemného za tento návěs stanovena na částku 50 € + DPH/měsíc. Žalobkyně postupně vystavila žalované faktury, v nichž vyúčtovala žalované úplatu za užívání vozidla, avšak žádná z těchto částek nebyla žalovanou uhrazena, proto žalobkyně předžalobní výzvou ze dne 14. 7. 2025 vyzvala žalovanou k okamžité úhradě závazků plynoucích ze smluv, když tato výzva byla žalované spolu s přílohou, a to fakturami, doručena 24. 7. 2025. Dále bylo převzato zjištění okresního soudu, že žalovaná své závazky vůči žalobkyni uznala co do důvodu i výše, a to písemným uznáním z 24. 1. 2025 dluh v celkové částce 745.648,10 Kč a 70.420,46 €, přičemž přílohou tohoto uznání byly i jednotlivé faktury, včetně faktury na částku 60,50 €, splatných 15. 8. 2024, 16. 9. 2024, 15. 10. 2024, 15. 11. 2024 a 16. 12. 2024. Dále žalobkyně uznala dluh vůči žalobkyni co do důvodu a výše v částce 751.783,30 Kč a 79.691,42 €, a to uznáním z 3. 4. 2025, když předmětem tohoto uznání byly mj. i faktury na částku 60,50 € splatné 24. 3. 2025 a 15. 4. 2025.7. Pokud se týká právního posouzení věci, pak okresní soud věc správně posoudil i po právní stránce.8. Podle ust. § 2053 o. z., uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.9. Podle ust. § 2215 odst. 1 o. z., souhlasí-li pronajímatel, může nájemce zřídit třetí osobě k věci užívací právo; byla-li nájemní smlouva uzavřena v písemné formě, vyžaduje i souhlas pronajímatele písemnou formu.10. Podle ust. § 2321 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci na dobu určitou užívání dopravního prostředku a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.11. Soud I. stupně učinil správný právní závěr, že v daném případě byla mezi účastníky uzavřena platná smlouva o podnájmu dopravního prostředku, který byl ve smlouvě zcela jasně vymezen a žalovaná se zavázala hradit podnájemné v částkách a termínech stanovených smlouvou. Čtyřmi dodatky pak byla postupně upravena doba, po kterou měla smlouva platit cena podnájemného. Žalobkyně za užívání vozidla vystavila žalované faktury, když žádnou z fakturovaných částek žalovaná neuhradila. Kromě jedné z faktur dlužné podnájemné žalovaná uznala v souladu s ust. § 2053, a proto okresní soud postupoval správně, když žalobě vyhověl a zavázal žalovanou zaplatit částku 484 € s úrokovým příslušenstvím a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč dle § 3 vyhlášky č. 351/2013 Sb.12. Soud I. stupně se také řádně vypořádal se všemi námitkami, které žalovaná namítala. Pokud žalovaná tvrdila, že faktury jí nebyly doručeny, pak toto bylo vyvráceno v průběhu řízení, když tyto faktury byly doručeny žalované nejpozději s předžalobní upomínkou a dále byly přílohou uznání z 24. 1. 2025 a 3. 4. 2025. To, že byly nesprávně uvedeny variabilní symboly faktur, není pro posouzení věci podstatné, poněvadž, jak správně uvedl soud I. stupně, splatnost a výše nájemného byla dohodnuta ve smlouvě.13. Ohledně odkupu dovodil okresní soud, že ve smlouvě o žádném odkupu není zmínka. Žalovaná ani dostatečně netvrdila, zda, kdy a jakým způsobem byl odkup případně dohodnut a tím, že se nedostavila k nařízenému jednání před okresním soudem, se zbavila možnosti být poučena dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.14. Žalovaná dále namítala, že jedna z faktur byla uhrazena v roce 2025, jedná se však o nové tvrzení, které je v rámci neúplné apelace nepřípustné, navíc toto tvrzení neprokázala.15. Odvolací soud pouze doplňuje, že § 2053 o. z. upravuje vyvratitelnou právní domněnku trvání uznaného dluhu v okamžiku uznání. Důkazní břemeno se tak přesouvá na dlužníka, který musí prokázat, že dluh v době uznání neexistoval. Tím, že žalovaná se nedostavila k nařízenému jednání před okresním soudem, se zbavila možnosti být poučena dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.16. Ohledně skutečnosti, že žalobkyně podala vůči žalované celkem 8 žalob, což považuje žalovaná za nemorální a nemravné, pak je na žalobkyni, zda a jakým způsobem bude své pohledávky vůči žalované vymáhat.17. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek okresního soudu jako věcně správný v souladu s ust. § 219 o. s. ř. potvrdil včetně výroku o náhradě nákladů řízení, který je rovněž správný.18. Pokud žalovaná navrhovala aplikaci ust. § 150 o. s. ř., pak odvolací soud neshledává v tomto případě žádné důvody hodné zvláštního zřetele, které by aplikaci tohoto ustanovení připouštěly. Výkon práva žalobkyně nelze v žádném případě posuzovat jako šikanózní nebo v rozporu s dobrými mravy.19. Pokud se týká náhrady nákladů odvolacího řízení, s ohledem na úspěch ve věci byly žalobkyni přiznány náklady odvolacího řízení v souladu s ust. § 224 ods