8 Co 252/2025-135 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 16.134 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z této částky za dobu od 31. 7. 2025 do zaplacení, vše v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč, když první splátka je splatná 15. dne měsíce následujícího po právní moci tohoto rozhodnutí a další splátky vždy 15. dne každého následujícího kalendářního měsíce, až do úplného splacení dluhu. Žaloba byla zamítnuta ohledně zaplacení částky 13.940 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím, jak je specifikováno v odstavci II. výroku a dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. Proti tomuto rozsudku, a to proti splatnosti přiznané částky v odstavci I. výroku, podala žalobkyně včas odvolání a domáhala se jeho změny tak, že žalované bude uložena povinnost zaplatit přiznanou částku v pravidelných splátkách, jak je uvedeno v odstavci I. výroku, ale pod ztrátou výhody splátek, pokud se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou jakékoliv splátky delší než 45 dní. Uvedla, že je výrok pod ztrátou výhody splátek nezbytný pro zachování účinné vynutitelnosti soudního rozhodnutí a odpovídá ustálené rozhodovací praxi soudů všech stupňů. Neposkytnutí této možnosti oprávněnému, jak připomíná NS Prz 36/67, pak znamená pracné vymáhání jednotlivých postupně dospívajících splátek, které žalovaný nesplnil. Totožně se vyjadřuje i JUDr. Jaromír Jirsa ve svém komentáři WK věnujícímu se § 160 o. s. ř. – také splátky musí být nastaveny v takové výši, aby nejpozději do jednoho roku došlo k zaplacení dluhu. Je vhodné vyslovit přímo do výroku, že v případě prodlení ztratí účastník výhodu splátek. Judikatura dlouhodobě vyžaduje, aby soudy při povolení splátek výslovně formulovaly podmínku ztráty výhody splátek (např. usnesení NS ČR 20 Cdo 1941/2003, rozsudek NS ČR 21 Cdo 2204/2012, usnesení NS ČR 33 Cdo 3711/2014). Ztráta výhody splátek je standardní a žádoucí formulací, bez uvedené sankce by mohl být splátkový kalendář zneužit.3. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila.4. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části v souladu s ust. § 212 věta prvá a§ 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.5. Odvolací soud odkazuje na skutková zjištění učiněná okresním soudem v napadeném rozhodnutí, kdy tato nebyla zpochybňována ze strany odvolatelky, kdy mezi žalobkyní a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobkyně poukázala žalované na účet částku 30.000 Kč, kterou měla splácet ve splátkách po 1.838 Kč. Odvolací soud se rovněž ztotožňuje s právními závěry učiněnými okresním soudem, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované ve smyslu ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., a s odkazem na toto ustanovení a § 87 odst. 1 citovaného zákona pak dospěl ke zcela správnému závěru, že předmětná smlouva je neplatná. Tento závěr rovněž odvolatelka v odvolání nezpochybňovala.6. Okresní soud pak s přihlédnutím k možnostem žalované ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. povolil žalované splátky dlužné částky po 500 Kč měsíčně. Žalobkyně svým odvoláním obsahově brojila proti stanovení splatnosti dlužné částky. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, přijal a odůvodnil závěr, že v případě neplatné smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele).7. Splatnost dosud nesplacené jistiny tak určil okresní soud, neboť k dohodě o splatnosti mezi účastníky zjevně nedošlo. Stanovením splátek tak byla určena splatnost samotného dluhu ve smyslu ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ. Nebyly-li splátky dlužné jistiny úvěru stanoveny jakožto pariční lhůta ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř., ale okresní soud rozhodl, že přiznaná dlužná jistina úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ se stane z hmotně právního hlediska splatnou postupně ve stanovených splátkách (když úhrada jistiny úvěrového dluhu najednou neodpovídá možnostem spotřebitele), pak ani nelze stanovit splatnost dlužné jistiny úvěru ve splátkách pod ztrátou jejich výhody. V takovém případě by se totiž jistina stala splatnou najednou, což odporuje smyslu citovaného ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ. Pro případ, že se změní možnosti spotřebitele ve vztahu ke splácení dluhu, ust. § 87 odst. 3 ZoSÚ umožňuje stranám, aby na návrh některé z nich soud sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnil.8. S ohledem na shora uvedené odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadené části, tj. ohledně splatnosti přiznané částky a ve výroku o náhradě nákladů řízení jako věcně správné potvrdil v souladu s ust. § 219 o. s. ř.9. V odvolacím řízení byla žalobkyně neúspěšná, žalované žádné náklady nevznikly, proto o nich bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.