8 Co 261/2025-82 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 61.011,82 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 294 Kč ve výši 12,75 % ročně od 21. 1. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 20.913,76 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 2.497 Kč od 15. 8. 2024 do zaplacení a z částky 73.571,82 Kč od 12. 7. 2014 do zaplacení a úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 72.340,84 Kč od 12. 7. 2024 do zaplacení, byla zamítnuta. Žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4.584 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupkyně žalobkyně.2. Proti tomuto rozsudku, a to proti části odstavce II. výroku, podala žalobkyně včas odvolání, kterým se domáhala jeho změny tak, že jí bude přiznán úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 60.712,82 Kč od 28. 12. 2024 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Dále požadovala náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Uvedla, že nesouhlasí s názorem soudu I. stupně, že dosud nenastalo prodlení žalované a že tudíž bylo žalobě vyhověno pouze co do nároku na vrácení dlužné jistiny bez zákonného úroku z prodlení z této přiznané částky. Žalovaná v řízení před soudem I. stupně ani netvrdila a neprokázala, že by neměla možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit ve lhůtě, která byla žalované ze strany žalobce poskytnuta. Takto jednoznačně judikoval Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 13. 8. 2025 pod sp. zn. 33 Cdo 1902/2025. Břemeno tvrzení a důkazní o možnostech žalované jako spotřebitele jistinu vrátit nese žalovaná, která zná své poměry a schopnosti a je na ní, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdila, případně doložila. Soudu nenáleží domýšlet si schopnosti žalované plnit dluh, aniž by měl reálné podklady ve zjištěném skutkovém stavu. Věřitel musí pouze unést procesní břemeno ohledně doložení skutečnosti, že žalovanou řádně vyzval ke splnění pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení. Nadto, z čisté logiky, se jeví absurdním, že by věřitel v tento okamžik vůbec mohl znát reálné majetkové poměry nekontaktní dlužnice. Za těchto okolností nelze než dospět k závěru, že žalovaná se dostala do prodlení poté, co byla žalobcem vyzvána k úhradě dlužné částky. V tomto směru odkázala žalobkyně na rozhodnutí Ústavního soudu IV. ÚS 167/96, IV. ÚS 14/17 a IV. ÚS 167/96. Jak žalobkyně tvrdila a prokázala v žalobě, žalovaná byla vyzvána k plnění svého dluhu nové věřitelce – žalobkyni již v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 12. 12. 2024, které jí bylo odesláno dne 12. 12. 2024. Nejpozději třetí den po odeslání se tak výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalované. Po marném uplynutí 10denní lhůty, která jí byla poskytnuta pro splnění dluhu, se tak dne 28. 12. 2028 žalovaná dostala do prodlení a od tohoto data vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 o. z. minimálně z částky bezdůvodného obohacení. Následně byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky zahrnující dlužnou jistinu předžalobní výzvou ze dne 19. 3. 2025, s lhůtou k zaplacení do 3. 4. 2025. Žalovaná tak měla dostatečný prostor vrátit minimálně poskytnutou jistinu, což však neučinila.3. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila.4. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné pouze částečně.5. Odvolací soud přejímá skutková zjištění, jak je učinil okresní soud, když tato skutková zjištění nebyla odvolatelkou zpochybňována a v podrobnostech na ně odkazuje. To platí zejména o zjištění, že dne , datum, byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, a žalovanou uzavřena smlouva o poskytování , Anonymizováno, služeb. , Anonymizováno, se zavázala zřídit a vést pro žalovanou běžný účet č. , č. účtu, a spořící účet č. , č. účtu, a vydat žalované debetní kartu a poskytovat službu bezúročné rezervy, kdy žalovaná byla oprávněna přečerpat prostředky na běžném účtu až do výše limitu 1.000 Kč, z vyčerpané částky nebyla povinna platit úrok a vyčerpanou částku byla povinna splatit do jednoho roku od čerpání. Ke dni 31. 7. 2024 účet vykazoval povolený debet -1.000 Kč a následně k této částce byly připisovány úroky a poplatky za upomínky. Dále byl na tomto účtu evidován nepovolený debet 294 Kč, kdy se jedná o 6 poplatků po 49 Kč za vedení účtu za období od ledna do června 2024. Dne 14. 8. 2024 prohlásila , Anonymizováno, okamžitou splatnost závazku z úvěrové smlouvy č. , Anonymizováno, a vyzvala žalovanou k úhradě dluhu v celkové výši 2.803,60 Kč. Tento dopis byl žalované odeslán dne 14. 8. 2024 a , Anonymizováno, odstoupila od smlouvy o vedení běžného účtu dopisem dne 4. 10. 2024, ke dni 20. 10. 2024. Tento dopis byl odeslán žalované dne 4. 10. 2024.6. Dále byla uzavřena mezi , Anonymizováno, a žalovanou smlouva o půjčce č. , hodnota, , a to na základě žádosti žalované ze dne 31. 10. 2022. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí žalované nezajištěného účelového spotřebitelského úvěru ve výši 80.000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet ve splátkách po 1.386 Kč. Na tuto částku zaplatila žalovaná celkem 20.282,18 Kč, tj. 14 splátek po 1.386 Kč od 25. 11. 2022 do 25. 12. 2023 a částku 878,18 Kč dne 25. 1. 2023.7. Okresní soud dále dovodil, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované, což rovněž žalobkyně v odvolání nenamítala. Z důvodu, že nebyla řádně zkoumána úvěruschopnost žalované, okresní soud dospěl ke správnému závěru o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. a § 87 odst. 1 citovaného zákona a nároky tak mohly být částečně posouzeny jako nároky na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele ve smyslu § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Toto ustanovení je speciálním ustanovením k ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení dle § 2991 a násl. o. z. a žalobkyni tak okresní soud správně přiznal rozdíl mezi poskytnutými částkami ve výši 81.000 Kč a částkou 20.282,18 Kč a zbývá uhradit částku 60.717,82 Kč a dále částku 294 Kč jakožto nárok z nepovoleného debetu. Potud nejsou právní závěry učiněné okresním soudem zpochybňovány.8. Sporným v řízení je, od kdy náleží žalobkyni úrok z prodlení z přiznaného bezdůvodného obohacení.9. V případě neplatné smlouvy ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona č. 357/2016 Sb. má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti, buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka – spotřebitele. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. tedy vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Tento závěr vyplývá rovněž z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. V případě neplatné úvěrové smlouvy tak určí splatnost dosud nesplacené jistiny soud, neboť k dohodě o splatnosti mezi účastníky zjevně nedošlo. Pokud okresní soud stanovil lhůtu splatnosti tří dnů od právní moci rozsudku, postupoval dle názoru odvolacího soudu zcela správně, když tato lhůta záleží na jeho úvaze. Nelze souhlasit s názorem odvolatelky, že se dané bezdůvodné obohacení stalo splatným již na základě výzvy k plnění, jak rovněž tento závěr vyplývá ze shora citovaného rozsudku Nejvyššího soudu ČR.10. Pokud žalovaná danou částku do tří dnů od právní moci neuhradila, dostala se do prodlení se zaplacením této částky a žalobkyni náleží úrok z prodlení od 18. 11. 2025. Rozsudek okresního soudu byl vyvěšen dne 17. 10. 2025, fikce doručení nastala desátým dnem, tj. 27. 10. 2025. Patnáctidenní lhůta pro podání odvolání uplynula dne 11. 11. 2025 a rozsudek okresního soudu tak nabyl právní moci v odstavci I. výroku dne 12. 11. 2025. Žalovaná měla plnit do tří dnů od právní moci, do 15. 11. 2025. Tento den však připadl na sobotu, proto měla plnit nejbližší pracovní den, tj. 18. 11. 2025 a od tohoto data je v prodlení. Z toho důvodu odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části v souladu s ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobkyni přiznal úrok z prodlení z částky 60.712,82 Kč ve výši 11,50 % od 18. 11. 2025 do zaplacení, v další odvoláním napadené části rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil v souladu s ust. § 219 o. s. ř.11. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodováno v souladu s ust. § 224 odst. 2 o. s. ř.12. Okresní soud nepochybil při rozhodování o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně, když správně stanovil procentuální úspěch a neúspěch ve věci a žalobkyni tak náleží náhrada nákladů řízení ve výši 4.584 Kč.13. V odvolacím řízení byla žalobkyně v převážné míře neúspěšná, žalované žádné nákla