8 Co 39/2026-137 – Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu na stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobkyním částku 250.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky za dobu od 17. 8. 2024 do zaplacení (odstavec I. výroku) a dále rozhodl tak, že žalobkyně jsou povinny zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 2.235 Kč (odstavec II. výroku).2. Proti tomuto rozsudku podaly žalobkyně včas odvolání a domáhaly se jeho změny tak, že žalobě bude v celém rozsahu vyhověno. V prvé řadě namítaly, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty dle § 32 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk.“). Měly za to, že okresní soud nesprávně vyložil pojem „vědomost o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá“, když jej izoloval od průběhu a výsledku správního řízení. Nárok na náhradu škody z nezákonného rozhodnutí je podmíněn zrušením nezákonného rozhodnutí a vyčerpáním prostředků nápravy v původním řízení. Tomu musí odpovídat i výklad „vědomosti“ podle § 32 OdpŠk. Žalobkyně nemohly reálně uplatnit nárok na náhradu škody dříve, než bylo pravomocně ukončeno správní řízení a bylo zřejmé, že nápravy již nelze dosáhnout jinak než žalobou. K tomu došlo až usnesením , právnická osoba, , adresa, ze dne 17. 8. 2021, jímž bylo řízení zastaveno pro nepříslušnost. Teprve tímto okamžikem se potvrdilo, že k nápravě nedojde, škoda je konečná a že jediným prostředkem nápravy je vznesení odpovědnostního nároku vůči státu. Výklad soudu prvního stupně je v rozporu se smyslem zákona, neboť by vedl k situaci, kdy promlčecí lhůta běží ještě během probíhajícího správního řízení. Poškozený by musel podávat předčasné („preventivní“) žaloby a docházelo by k duplicitním řízením a právní nejistotě. Takový výklad je nepřijatelný a odporuje zásadám procesní ekonomie i právní jistoty. Subjektivní lhůta ve vztahu k vědomosti o škodě může začít běžet až tehdy, kdy je škoda konkretizována a stabilizována (znám její rozsah). Pouhá vědomost o nezákonnosti rozhodnutí nebo o škodné události nepostačuje. Okresní soud pak rovněž neprokázal přesné datum doručení zrušujícího rozhodnutí z roku 2020 a nahradil jej pouhou domněnkou. Bez přesného určení tohoto data však nelze zákonně stanovit počátek běhu promlčecí lhůty. Nadto žalobkyně namítaly, že námitka promlčení nároku vznesená ze strany žalované je v rozporu s dobrými mravy, neboť žalobkyně postupovaly v souladu se zákonem, využily všechny opravné prostředky, původně byly opomenutými účastníky, přičemž skutkový stav byl prvostupňovým orgánem zjištěn vadně. Nezákonnost rozhodnutí je jednoznačně přičitatelná veřejné moci a zamítnutí nároku z důvodu jeho promlčení v daném případě představuje nepřiměřeně tvrdý zásah do jejich práv. Žalobkyně tak dovozovaly, že subjektivní promlčecí lhůta k uplatnění nároku mohla začít běžet nejdříve dne 17. 8. 2021 a po zohlednění stavení lhůty při předběžném projednání nároku neuplynula dříve než v roce 2025. Jejich žaloba podaná dne 16. 8. 2024 je proto včasná.3. Žalovaná se k podanému odvolání vyjádřila tak, že navrhla, aby rozsudek okresního soudu byl jako věcně správný potvrzen. Pokud se jedná o posouzení promlčení žalovaného nároku, měla za to, že soud prvního stupně správně aplikoval ustanovení § 32 odst. 1 věty druhé zákona č. 82/1998 Sb., podle něhož u škody způsobené nezákonným rozhodnutím počíná subjektivní promlčecí lhůta běžet od doručení rozhodnutí, kterým bylo nezákonné rozhodnutí zrušeno. Tento režim dopadá právě na případy, kdy se poškozený sám domohl zrušení nezákonného rozhodnutí, což je i projednávaný případ, kdy právní předchůdci žalobkyň podali proti rozhodnutí , právnická osoba, , adresa, odvolání. Promlčecí lhůta tedy začala běžet doručením rozhodnutí , Anonymizováno, ze dne 13. 10. 2020. Ze správního spisu vyplývá, že toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 14. 10. 2020, a muselo tedy být doručeno nejpozději k tomuto dni zástupci účastníků. S přihlédnutím ke stavení běhu promlčecí lhůty po dobu předběžného projednání nároku (27. 7. 2023 až 26. 1. 2024) uplynula tříletá subjektivní lhůta nejpozději dne 15. 4. 2024. Žaloba podaná dne 16. 8. 2024 je proto opožděná. Odvolací námitka, že promlčecí lhůta měla začít běžet až ukončením správního řízení dne 17. 8. 2021, není důvodná. Judikatura Nejvyššího soudu dovodila, že i v případech, kdy správní řízení po zrušení rozhodnutí pokračuje, počíná běh promlčecí lhůty již doručením zrušovacího rozhodnutí. Další osud správního řízení proto nemá na počátek běhu promlčecí lhůty vliv. Žalobkyně (resp. jejich právní předchůdci) věděly o vzniku škody i o odpovědném subjektu nejpozději v prosinci 2019, kdy podaly odvolání a samy namítaly znemožnění , Anonymizováno, . I při aplikaci obecné úpravy by tak byl nárok promlčen. Skutečnost, že mohlo dojít k jiné formě nápravy (např. obnovení , Anonymizováno, ), nemá na vznik ani vědomost o škodě vliv. Soud prvního stupně rovněž správně posoudil námitku promlčení také z hlediska dobrých mravů. Podle ustálené judikatury je možné nepřiznat účinky promlčení pouze ve výjimečných případech, které zde nejsou dány. V dané věci žalobkyním nic nebránilo uplatnit nárok včas, přičemž byly zastoupeny advokátem. Námitka promlčení pak nebyla uplatněna šikanózně, ani zneužívajícím způsobem. Rozhodující je přitom okolnost uplatnění námitky promlčení, nikoli okolnosti samotného vzniku škody.4. Odvolací soud po zjištění, že proti rozsudku okresního soudu bylo odvolání podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal rozsudek [§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] v tomto rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyň není důvodné.5. Skutkový stav tak, jak byl zjištěn okresním soudem, je správný, vyplývá z provedených důkazů, obstojí i pro odvolací řízení a pro stručnost odůvodnění na ně lze odkázat [k možnosti odkázat na správné skutkové, příp. právní závěry soudu prvního stupně srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, uveřejněného pod číslem 53/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011].6. Platí to zejména ve vztahu ke skutkovým závěrům, kdy rozhodnutím ze dne 18. 7. 2019 rozhodl , právnická osoba, , adresa, o zrušení , Anonymizováno, , adresa, na pozemku , Anonymizováno, v obci a k. ú. , adresa, . Bezprostředně tomuto , Anonymizováno, pak sousedily pozemky p. č. , Anonymizováno, a p. č. , Anonymizováno, ve vlastnictví manželů , jméno FO, . Předmětné rozhodnutí bylo doručováno státní organizaci , Anonymizováno, . Na rozhodnutí byla poté vyznačena doložka právní moci. Na podkladě tohoto rozhodnutí vydal , právnická osoba, dne 21. 8. 2019 souhlas , Anonymizováno, . Manželé , jméno FO, se o této skutečnosti dozvěděli dne 22. 11. 2019 a na jejich žádost jim bylo dne 15. 12. 2019 doručeno písemné vyhotovení rozhodnutí , právnická osoba, , adresa, o , Anonymizováno, . Vzápětí proto dne 21. 12. 2019, zastoupeni advokátem, podali proti tomuto rozhodnutí odvolání, o němž rozhodl , Anonymizováno, rozhodnutím ze dne 13. 10. 2020, č. j. , Anonymizováno, tak, že prvostupňové rozhodnutí zrušil jako nezákonné a nepřezkoumatelné a vrátil věc správnímu orgánu k novému projednání. Jak vyplývá z dotčeného rozhodnutí, jež odvolací soud provedl k důkazu jako součást žalovanými navrhované spisové dokumentace , právnická osoba, , adresa, sp. zn. , Anonymizováno, zrušovací rozhodnutí nabylo právní moci dne 14. 10. 2020. Nejpozději uvedeného dne tedy muselo být manželům , jméno FO, , resp. jejich právnímu zástupci doručeno.7. Následným rozhodnutím , právnická osoba, , adresa, dne 17. 8. 2021 řízení zastavil s odůvodněním, že není věcně a místně příslušný k projednání věci. Proti tomuto rozhodnutí manželé , jméno FO, již nijak nebrojili. Dne 27. 7. 2023 poté zahájili správní řízení o určení existence , Anonymizováno, , které však bylo usnesením ze dne 26. 10. 2023 pro nezaplacení správního poplatku zastaveno. Téhož dne 27. 7. 2023 pak manželé , jméno FO, rovněž uplatnili u žalované nárok na náhradu škody dle zákona OdpŠk. a s odkazem na § 1951 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a žádali navrácení dotčeného , Anonymizováno, do předešlého stavu. Žalovaná v odpovědi doručené právnímu zástupci manželů dne 26. 1. 2024 dané žádosti nevyhověla s odůvodněním, že v rámci vypořádávání nároků dle zákona OdpŠk. jí nepřísluší autoritativně nařídit obnovení , Anonymizováno, . Alternativní nárok manželů , jméno FO, na odškodnění v penězích rovněž nepřiznala, neboť k žádosti nebyl doložen znalecký posudek vyhodnocující míru znehodnocení dotčených pozemků, podle něhož by bylo možné případnou náhradu škody vyčíslit. Manželé Bukovjanovi následně podali dne 16. 8. 2024 u Okresního osudu ve Vsetíně žalobu na náhradu škody, kte