8 Co 45/2026-58 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 33.382,10 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Žaloba v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 38.829,20 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2.737,55 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 72.211,30 Kč od 2. 12. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 %, úrok 12,75 % ročně z částky 69.239,30 Kč od 2. 12. 2024 do zaplacení, úrok 12,75 % ročně z částky 2.972 Kč od 2. 12. 2024 do zaplacení, byla zamítnuta. Dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že dne , datum, byla mezi , právnická osoba, a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru č. , č. účtu, a že žalovanému byl poskytnut bezhotovostní úvěr ve výši 100.000 Kč. Tento měl splácet ve splátkách po 2.072 Kč měsíčně. Z posouzení úvěruschopnosti , právnická osoba, soud zjistil, že žalovaný uvedl, že má příjem ze zaměstnání 23.531 Kč, což , právnická osoba, ověřila na základě příchozích transakcí na účet žalovaného u , právnická osoba, , výdaje uvedl 0, nájemné 4.090 Kč. Žalobkyně nepředložila soudu žádné listiny vztahující se k příjmům a výdajům žalovaného. Na poskytnutý úvěr žalovaný zaplatil částku 66.617,90 Kč. , právnická osoba, pak postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni.3. Okresní soud nárok žalobkyně posoudil z titulu bezdůvodného obohacení, když dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy z důvodu, že nebyla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Výši bezdůvodného obohacení stanovil jako rozdíl mezi poskytnutou jistinou 100.000 Kč a žalovaným uhrazenou částkou 66.617,90 Kč. Rozdíl těchto částek, tj. 33.382,10 Kč, uložil žalovanému zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, když splatnost dluhu nebyla ujednána. Z toho důvodu také nepřiznal žalobkyni úroky z úvěru a úroky z prodlení.4. Proti tomuto rozsudku, a to proti části odstavce II. výroku, podala žalobkyně včas odvolání, kterým se domáhala jeho změny tak, že žalovanému bude uložena povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 33.382,10 Kč od 29. 12. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Uvedla, že nesouhlasí s názorem soudu I. stupně , že dosud nenastalo prodlení žalovaného a že tudíž bylo žalobě vyhověno pouze co do nároku na vrácení dlužné jistiny bez zákonného úroku z prodlení z této přiznané částky. Žalovaný nadto v řízení před soudem I. stupně ani netvrdil a neprokázal, že by neměl možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit ve lhůtě, která byla žalovanému ze strany žalobkyně poskytnuta. To jednoznačně judikoval i Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 13. 8. 2025 pod sp. zn. 33 Cdo 1902/2025. Je to spotřebitel jako dlužník, kdo je nositelem procesní povinnosti ve sporném řízení skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh a v takto uplatněných skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky. Soud nemůže některou z procesních stran zatížit důkazním břemenem bez dalšího jednostranným způsobem, ale pouze v kontextu všech relevantních okolností případu. Ústavní soud v nálezu IV. ÚS 167/96 uzavřel, že v právu na spravedlivý proces obsažená zásada rovnosti zbraní v civilním řízení obecně zahrnuje též rovnost břemen, která jsou na účastníky řízení kladena – a která nesmí být nepřiměřená, resp. jejichž unesení nesmí být nesplnitelné.5. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.6. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části v souladu s ust§ 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné pouze částečně.7. Odvolací soud se plně ztotožňuje se skutkovými zjištěními, jak je učinil okresní soud a v podrobnostech na ně odkazuje.8. Stejně tak se ztotožňuje s právním hodnocením věci, jak ho učinil okresní soud, pokud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu, že nebyla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Tuto skutečnost navíc žalobkyně ani ve svém odvolání nezpochybňuje.9. V souladu s ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr spotřebiteli v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmům spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 vyplývá, že důvodová zpráva k ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text v době přiměřené jeho možnostem míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Jestliže mezi účastníky sporu nedošlo k dohodě o splatnosti, pak je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem a splatnost nesplacené jistiny určuje soud.10. Ust. § 87 o spotřebitelském úvěru je speciálním ustanovením k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a poskytovatel úvěru má toliko nárok na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků. Jak dále vyplývá ze shora citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu, prodlení žalovaného se splněním dluhu se rozhodně neodvíjí od výzvy k plnění, ale od možností a schopností úvěr žalovaného splácet.11. Okresní soud tedy nepochybil, pokud žalovanému uložil povinnost zaplatit částku 33.382,10 Kč z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 a násl. o. z. a pokud splatnost stanovil ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.12. Jiná situace je pak v odvolacím řízení, kdy žalovaný, pokud přiznanou částku neuhradil ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, dostal se do prodlení se splněním dluhu a v tomto případě již náleží žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení. Rozsudek žalovanému byl uložen dne 5. 11. 2025 na poště, fikce doručení nastala 10. dnem, tj. 15. 11. 2025, když tento den ovšem připadl na sobotu a následující nejbližší pracovní den byl den 18. 11. 2025. Od následujícího dne pak začala běžet 15denní lhůta pro podání odvolání, ta skončila 3. 12. 2025 a rozsudek tak nabyl právní moci 4. 12. 2025 co se týče odstavce I. výroku rozsudku. Žalovaný pak měl plnit do tří dnů, tedy do 7. 12. 2025, tento den ovšem připadl na neděli, měl tak plnit do 8. 12. 2025, a pokud tak neučinil, od 9. 12. 2025 je v prodlení se splněním žalované částky. Z toho důvodu odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu v souladu s ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobkyni přiznal úrok z prodlení z částky 33.382,10 Kč od 9. 12. 2025, a to ve výši zákonné, tj. 11,50 %. Ve zbytku byl rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části jako věcně správný potvrzen v souladu s ust. § 219 o. s. ř. tak, jak vyplývá z výroku daného rozhodnutí.13. V souladu s ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.14. V řízení před soudem I. stupně byl převážně úspěšný žalovaný a měl by tedy právo na přiznání poměrné části náhrady nákladů řízení, jak uvádí okresní soud, jemu však žádné náklady nevznikly, proto o nich bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.15. Pokud se týká náhrady nákladů odvolacího řízení, zde byla žalobkyně v převážné míře neúspěšná a žalovanému žádné náklady nevznikly, proto o nich bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků na ně nemá právo.