8 Co 46/2026-68 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu žalobkyně na zaplacení částky 14.177,99 Kč, úroku ve výši 1.902,50 Kč, ve výši 12,90 % z částky 88.613,86 Kč za dobu od 10. 3. 2025 do 1. 4. 2025 a z částky 88.460,99 Kč za dobu od 2. 4. 2025 do 11. 5. 2025, úroku ve výši 12 % ročně z částky 88.460,99 Kč za dobu od 12. 5. 2025 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 88.613,86 Kč za dobu od 20. 3. 2025 do 1. 4. 2025 a z částky 88.460,99 Kč za dobu od 2. 4. 2025 do zaplacení, částku 5.001,71 Kč, úroku ve výši 503,15 Kč a ve výši 17,90 % z částky 17.936,03 Kč za dobu od 10. 3. 2025 do 1. 4. 2025 a z částky 16.563,71 Kč za dobu od 2. 4. 2025 do 8. 5. 2025, úroku ve výši 12 % ročně z částky 16.563,71 Kč za dobu od 9. 5. 2025 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17.936,03 Kč za dobu od 20. 3. 2025 do 1. 4. 2025 a z částky 16.563,71 Kč za dobu od 2. 4. 2025 do zaplacení. Žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 74.283 Kč, částku 11.562 Kč, částku 416,30 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí, k rukám žalobkyně. Dále žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 5.118 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám žalobkyně, Anonymizováno2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně jako věřitel (úvěrující) uzavřela s žalovanou (úvěrovanou) dne , datum, rámcovou smlouvu o poskytování , Anonymizováno, služeb č. , hodnota, a následně dne , datum, dodatek č. , hodnota, k rámcové smlouvě, jehož předmětem byl závazek žalobkyně poskytnout žalované úvěr ve výši 92.106 Kč, který žalovaná čerpala v plné výši, přičemž se dostala do prodlení s úhradou splátek úvěru, když tyto byly sjednány ve výši 1.371 Kč měsíčně a žalobkyně úvěr zesplatnila předžalobní výzvou – zesplatňujícím dopisem ze dne 10. 3. 2025. Dne , datum, byl uzavřen dodatek č. , hodnota, k rámcové smlouvě, na základě kterého poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 25.000 Kč, který žalovaná čerpala v plné výši. Zavázala se ho splácet ve splátkách po 1.163 Kč a protože splátky řádně nehradila, došlo k zesplatnění dopisem ze dne 10. 3. 2025. Dodatkem č. , hodnota, k rámcové smlouvě byl žalované zřízen běžný účet číslo , č. účtu, . V rozporu s rámcovou smlouvou ze dne , datum, se žalovaná dostala do nepovoleného debetního zůstatku na tomto běžném účtu ve výši 416,30 Kč. Z transakční historie vzal soud za prokázáno, že žalovaná čerpala úvěr ve výši 92.000 Kč, na který uhradila 17.823 Kč a na úvěr čerpaný ve výši 25.000 Kč zaplatila 13.438 Kč.3. Okresní soud skutková zjištění podřadil pod ust. § 87, § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru o absolutní neplatnosti dané smlouvy, neboť žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované. Žalobkyni tak přiznal nárok z titulu bezdůvodného obohacení jako rozdíl mezi částkami poskytnutými a žalovanou částkami zaplacenými. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vznikl žalobkyni nárok na vrácení pouze nesplacené jistiny z neplatné smlouvy o úvěru a ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Splatnost určil soud do tří dnů od právní moci rozhodnutí, neboť o splatnosti v dohodě mezi účastníky nedošlo.4. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila.5. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné pouze částečně.6. Odvolací soud se plně ztotožňuje jak se skutkovými závěr, tak rovněž s právními závěry učiněnými okresním soudem, na která v podrobnostech odkazuje.7. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru se okresní soud správně zabýval tím, zda a do jaké výše je nároku žalobkyně možno vyhovět z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení, když ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru z neplatné smlouvy pro porušení povinnosti dle § 86 tohoto zákona vznikla žalované povinnost vrátit žalobkyni jistinu úvěru, a to po zohlednění toho, co žalovaná na předmětnou smlouvu již zaplatila. Okresní soud tak správně dospěl k závěru o výši bezdůvodného obohacení, kdy toto představuje rozdíl mezi žalobkyní poskytnutou částkou úvěru 92.106 Kč a zaplacenou částkou 17.823 Kč, tj. 74.283 Kč, a to na základě dodatku č. , hodnota, k rámcové smlouvě a na základě dodatku č. , hodnota, k rámcové smlouvě mezi poskytnutou částkou 25.000 Kč a žalovanou zaplacenou částkou 13.438 Kč, kdy bezdůvodné obohacení činí částku 11.562 Kč.8. Dále rovněž žalobkyni náleží nárok na zaplacení debetu ve výši 416,30 Kč.9. Pokud se týká splatnosti přiznané částky, okresní soud správně uložil žalované povinnost plnit dluh ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Tuto splatnosti určuje okresní soud, neboť k dohodě mezi účastníky zjevně nedošlo. Jak vyplývá ze závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v případě neplatné smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti, buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 citovaného zákona. Okresní soud tedy správně zamítl nárok žalobkyně tak, jak je přesně specifikován v odstavci I. výroku rozsudku.10. Jiná situace je v řízení před odvolacím soudem. Pokud žalovaná neplnila do tří dnů od právní moci rozsudku, tj. pokud nezaplatila žalobkyni přiznané částky, jak vyplývá z odstavce II. výroku rozsudku, pak se dostává do prodlení. V daném případě byl rozsudek okresního soudu vyvěšen na úřední desce dne 15. 1. 2026 a fikce doručení nastala desátým dnem, který připadl na neděli 25. 1. 2026, žalované tak byl doručen 26. 1. 2026. Ode dne následujícího počala běžet 15denní lhůta pro podání odvolání, která uplynula dne 10. 2. 2026 a dne 11. 2. 2026 rozsudek v odstavci II. výroku nabyl právní moci. Žalovaná měla povinnost plnit do tří dnů, tj. do 14. 2. 2026. Tento den však připadl na sobotu a první možný den, kdy měla povinnost zaplatit, připadl na pondělí 16. 2. 2026. Pokud tak žalovaná neučinila, od 17. 2. 2026 je v prodlení se zaplacením žalované částky a od tohoto data náleží žalobkyni úrok z prodlení z přiznané částky 74.283 Kč a částky 11.562 Kč, když úrok z prodlení z částky 416,30 Kč nebyl odvoláním napaden.11. Z toho důvodu odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu v souladu s ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení z částky 74.283 Kč a částky 11.562 Kč ve výši 11,50 % za dobu od 17. 2. 2026 do zaplacení. Ve zbytku ohledně zamítavé části byl rozsudek okresního soudu jako věcně správný v souladu s ust. § 219 o. s. ř. potvrzen.12. V souladu s ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. V řízen před soudem I. stupně byla žalobkyně úspěšná v 67 %, neúspěšná v 33 % a náleží jí tak náhrada nákladů řízení v rozsahu 34 %, když předmětem sporu včetně úrokového příslušenství je částka 128.024,70 Kč, přičemž žalobkyni byla přiznána částka 86.261,30 Kč. Žalobkyni za řízení v prvém stupni náleží náhrada nákladů řízení, jak správně uvedl okresní soud, ve výši 5.118 Kč, z toho 34 % činí částku 1.740,12 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.13. Pokud se týká odvolacího řízení, zde byla žalobkyně v převážné míře neúspěšná, žalované žádné náklady nevznikly, proto o nichž bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.